14.6. Saare

Ráno se ještě zastavujeme v Maximě pro čerstvý chleba a mlíčenko a jedeme dál. Pekelně se zkazilo počasí, prší a je dost chladno. Nic moc. Spíše to vypadá na podzim než na začátek léta a fotky jsou zase pasé. 

V plánu je další kus západního Estonska  a na trase nemáme žádné kloudné nákupní možnosti, kromě přístaviště v Virtsu, ale to nevíme, jak bude velké a jestli tam nebude jen nějaká smíšenka.

Virtsu je malinké ošklivé městečko, které žije jen přístavištěm pro trajekty na sousední největší Estonský ostrov Saaremaa. 

Saaremaa je hlavně zajímavá pro milovníky přírody. Podle průvodce se zde dá spatřit tuleň krouýkový a kuželozubý, kterých je tu prý hodně a hlavně ostrov leží na migrační trase vodního ptactva. Jinak je zde spousta nádherných pláží, takže letní zajížďka se jistě vyplatí. Celé západní pobřeží je chráněné. Národní park Vilsandy vznikl jako první chráněná oblast v Pobaltí. Uvádí se, že zde hnízdí 112 druhů ptáku, včetně vzácné kajky a pro dalších 130 druhů se stává ostrov důležitou zastávkou. My jsme uvažovali o nakouknutí na ostrov, ale počasí se pekelně zhoršilo a předpověď na Windyty není nijak růžová.

Tak jen pár důležitých informací :

Trajekt jede 2x denně na ostrov Muhu odkud se po náspu přejede na hlavní ostrov Saaremaa

Odjezd : 12:55 a 13:20 cena 7.70 Eur za obytné auto + 2.60 za osobu – jedna cesta.

Jedeme dál podél pobřeží a zastavujeme na exkluzivním parkovišti, kde dáváme oběd.

Dva grily a moc hezky postavené sezení na břehu moře. Pláž na koupání a samozřejmě perfektní, čistá kadibudka.

Ovšem takovou jsme ještě neviděli. S touto si dali velkou práci. Ono i sezení pod střechou je velmi příjemné a pěkné. Tlusté kmeny, stůl jako na hradě, z pořádných fošen a zástěna, to aby na nás nefoukalo.  Hodně se tu staví vyvýšené pozorovatelny na ptactvo. 

Jelikož není na mapě a ani na navigaci tak zde jsou souřadnice: S 58.57052 V 23.55162.

Vysledovali jsme, že kromě již zmiňovaného RMK tady má odpočívadla ještě další společnost s dubovým listem ve znaku. Je užitečné se zastavit u informačních cedulí a ty si alespoň nafotím pro další orientaci a případné hledání tábořiště. A proč ne? Kde jinde najdeme místo na táboření, parkoviště vysypané kamínky, s grily, čisťounkou kadibudkou s toaletním papírem, připraveným dřívím na grilování a několika pergolami s lavicemi a stoly, a to vše zadarmo a ještě většinou na krásném místě, hned u moře nebo jezera.

Těšili jsme se na šašlik na grilu s bramborem, ale tak strašně foukalo a pršelo, že jsme gril vzdali a šašlik byl na pánvi. Ale místo to bylo opravdu parádní.  Moře tady vlastně tvoří veliké jezera, kde je voda už skoro sladká, minimálně slaná a od místního rybáře se Zdenda dozvěděl, že se sem jezdí na štiky 5 – 7 kg, normálka. Tak nevím, jestli to nebyla ta správná rybářská hantýrka, ale místní rybář vypadal velmi důvěryhodně. Štiky tady asi budou, ale s tou váhou bych byla asi opatrnější. Je ale strašně brzo a my máme v plánu ještě kousek chráněného přírodního parku a tak Zdenda s bolavým srdcem opouští dozajista štičí ráj, usedá za volant a jedeme dál.

Několikrát zajíždíme do lesa a po docela slušných cestách dojedeme až k moři.

Vlastně skoro pořád jedeme okolo moře a vlastně skoro pořád prší a je vítr a poměrně dost se ochladilo. Teplota je dneska max 14°C. Tak si říkáme, že je lepší takový nečas strávit na cestě a jakmile bude zase hezky, někde se utáboříme a zůstaneme zase pár dnů na místě.

V jedné vesnici, kterou míjíme se mi líbil způsob doručování pošty.

Na rohovém stavení přibyté poštovní schránky.  Žádné donášení, ježdění a zvonění po sousedech. Jestli chceš poštu, tak si sem dej schránku a hotovo. A ještě zbývá místo na různá oznámení. Na co mít nějakou vývěsku. 

Nakonec k večeru zastavujeme na lesním parkovišti, spíše na konci jakési cesty v Saare.

Taky moc hezké osamocené místo, kde by se dalo stát i ve větším počtu aut. Nikde nikdo, klid, pohodička, říčka, která vtéká do moře je pár metrů od auta a moře jakbysmet. Skvělé koupání a plný les dříví na oheň a grilovačku. Zdenda tvrdí, že v říčce budou dozajista štiky a tak už na ně vyrazil.

Dnešní trasa je 200 km