9.6.2015 Keila-Joa, Paldisky a Padise

Dneska máme nabytý den a vyrážíme, jak jinak opět pozdě. 

Avízovaný vodopád Keila-Joa je takový malý vodopádek 6 m vysoký , ale zasazený do krásného parku s rybníčky, sochami a pavilony.

Bílý zámek, který si nechal vybudovat vlivný rus Alexandr von Benckendorff v minulém století je postaven v novogotickém slohu a v tomto slohu byl jako první v Estonsku. Zámeček je posazen příjemně nad potokem a hned jsem rozhodla, kde bude mít své pokoje. Přesně jsem určila, kde se bude podávat ranní čaj a kde odpolední svačinka.  Je parádní a vůbec netušíme, komu teď patří, ale prý je v soukromých rukou. Opět všude perfektně vysekáno a upraveno. U vodopádu je několik parkovišť a tak se tu dá stát i s více auty. V noci dorazil velký bydlík s němci a stojí na protějším velkém parkovišti.

Ve stínu na útesu jsme zahlédli racka na hnízdě. 

 Na závěr než se rozloučíme se severním Estonskem zajíždíme do města Paldisky.  Zdendu láká minulost města, kdy zde pobývalo 16 tisíc vojáků, síla bunkrů a množství vojenských staveb. Měla zde být ohromná betonová stavba, největší ponorkové výcvikové středisko, supertajný bývalý jaderný reaktor, kotviště pro ponorky, velký přístav a podobné lahůdky. Město je neskutečně ošklivé a poloprázdné. Z 16 tisíc zde zůstalo jen 4 tisíce obyvatel a netušíme, čím se tu lidé vůbec živí. Do přístavu jsme se nedostali, ten teď slouží jako obrovské překladiště nových aut.

Pár polorozpadlých bunkrů a tak jedeme dál. Nic moc.  Vše zachraňuje docela hezký maják. 

Rozpadlá strážní bouda, děsivý bunkr a několik stavení v chátrajícím stavu ze sovětské éry.

Ovšem kousek dál je parádní zřícenina, národní památka, cisterciácký klášter v Padise.

Zříceniny patří k nejstarším památkám Estonska a jeho historie sahá až do začátku 13. století. Nejdříve pozemky získali lotyšští cisterciáci, pak Estonci při svatojiřském povstání klášter vypálili a pak během livonských válek byl klášter přestavěn na pevnost, ale rusko- švédské války už nepřečkal.

Z dobových rytin z roku 1827 je ještě vidět původní stav kláštera jak se dochoval, ale pozdější požár a následný nezájem vlády o památku způsobil, že klášter jako mnoho jiných památek jen a jen chátral.

Dneska je velmi pěkně zpřístupněn veřejnosti. Nová střecha a trámoví, spousta schodů a upravených výstupů, kdy se dá vystoupat až na nejvyšší věž.

V patře  jsme si mohli prohlédnout  svrchu,  jak vypadá klenutý kamenný strop,

jak jsou perfektně poskládané kameny, které drží celou klenbu už několik století.

Celý klášter musel být ve své době velmi rozlehlý a dodnes jsou patrné sekce kuchyně, stáje a mnoho místností navzájem propojených spoustou kamenných úzkých schodišť.

Na vnitřním nádvoří je zakrytá velmi hluboká studna. Celý klášter byl obehnaný vysokou silnou zdí na obranu před dobyvateli.

Zbytky opevnění.

V lednici máme dva kyblíčky naloženého šašliku a tedy pátráme po tábořišti s grilem. Na silnici je odbočka, kde je uvedeno tábořiště, které hledáme, ale o pár odboček blíže. Navigace se vzpírá, ale my jsme důraznější a tak jedeme lesní cestu a dojíždíme k kempu, kde se platí i za použití ohniště.

Značku tábořiště si jen vypůjčili, protože asi vědí, že tábořiště označené RMK jsou vyhledávané a moc pěkně upravené, ale tady se platí snad i za to, že svítí sluníčko. Ceník vyvěšený na parkovišti je děsivý.

Jinak moc hezké parkoviště – tábořiště, ale drahé a o pár kilometrů dál je snad ještě hezčí a zadarmo.

Parkujeme na úzkém pruhu mezi mořem a velikým jezerem. Parkoviště mohu jen vřele doporučit, RMK č. 8. Dva nové velké grily, upraveno, čisto, kadibudky jako ze škatulky i s toaletním papírem, a světe div se dokonce i s drátěnou bednou s připraveným, naštípaným dřívím na grilování.

Dokonce i s pytlem oštěpků na zátop. V lese, kde člověk udělá pár kroků a má dřeva na oheň kolik si umane, tak tady, pěkně prosím, vše je připravené. Nejvíce mě pobavil návod na použití železného klínu u dřevníku. Jen se mě docela dotklo, že na návodu je vyobrazená žena a ještě ke všemu v minisukni, jak má štípat dříví.

Asi nebudu daleko v odhadu, že pan malíř je muž, který  všechny ženy považuje za tupé, zvláště ty v minisukních.

Dnešní trasa je 100 km