6.6.2015 Vodopád Jägala

Dneska má Zdeněček narozeniny, velký to den, a tak jsem mu dopoledne, za pomoci sluníčka, upekla jeho oblíbené čokoládové muffiny. Takže, Zdeněčku, ještě jednou, vše nejlepší hodně zdraví a spoustu krásných a spokojených kilometrů.

Ráno nás velmi překvapilo, když přijel zřejmě správce tábořiště, prohlédl všechny odpadkové koše, jestli nejsou plné a uklidil by asi i nepořádek okolo, kdyby tam nějaký byl, prohlédl si vše, zámával a odjel. Za chvíli po něm přijeli popeláři vysypat jedinou plechovou popelnici. V SOBOTU ! 

Dnešní cíl je vodopád Jägala přezdívaný „ estonská Niagara „  Jedeme opět překrásnou krajinou plnou hlubokých lesů.  

Cesta je většinou velmi pěkná asfaltka, jen vjezdy k tábořištím jsou prašné, ale velmi dobré. Ovšem jen do té doby, než potkáme protijedoucí auto, který to pere devadesátkou a za ním je oblak zvýřenýho prachu. Náš Flíček, perfektně vycíděný je okamžitě šedivý a zaprášený a Zdenda si konečně taky zanadává.

Jägala je krásný vodopád, jen škoda, že se zatáhla obloha a vypadá to na déšť, nakonec se ukázalo sluníčko.

Nicméně si vodopád užíváme se spoustou místních návštěvníků, kteří přijeli jen na prohlídku a nebo vytahují z kufrů grily, dřevěný uhlí a hned se pouští do grilovačky.

Vodopád je vysoký 8 m a široký obloukový závěs vytváří nádhernou scenerii.

Pod vodopádem je hluboké vymleté dno, kde se dá pohodlně koupat. Ale je zima a do koupání se nijak nehrneme.

Jen Zdenda si zkusil to přebrodit a docela se při tom vyblbnul.

Kousek dál je další velké parkoviště, kde se dá pohodlně stát.

A ještě jedna, čapí. 

Dnešní trasa je 32 km