5.6.2015 Juminda

Přejíždíme z poloostrova Pärispea na poloostrov Juminda a budeme mít za sebou všechny tři větší poloostrovy, které nějak významně vybíhají do Baltského moře. Poloostrov Juminda má i velmi smutnou historii. Odehrála se tu obrovská námořní katastrofa, kdy po německém útoku na SSSR se z Talinu evakuovalo 24 tisíc sovětských vojáků a snažili se zachránit námořní lodě a i sebe a při plavbě právě zde vpluly přímo do minového pole a ze 195 lodí se třetina potopila i s třetinou vojáků. Tragedii připomíná pomník z námořních min.

Konec poloostrova Juminda má i stejnojmenný mis a my jsme tam parkovali.

Opět parádní místo na kempování s novými topeništi na grilování, kaďibudkou několika soupravami na sezení. Veliká mapa okolí a vše je zbudováno za pomoci EU. Cestou sem jsme se zastavili ještě v maličkém přístavu s překrásnou starou lodí.

Jaké bylo naše překvapení, když molo bylo velmi zánovní s osvětlením, které bychom v tak zapomenuté oblasti absolutně nečekali.

Opět cedulka EU nás utvrdila v tom, že peníze jsou tady velmi dobře investované.

Mimochodem na ceduli na dnešním parkovišti na Jumindě jsme se dozvěděli, že takových to kempů, přírodních parkovišť je tady v této oblasti mnohem více.

Včera jsme byli dokoupit zásoby, už nám došel chleba a spousta dalších drobností a při té příležitosti jsem koupila kuřecí stehna v akci za 2 EUR. Dneska se šiknou. Zdenda rozdělá v grilu oheň na masíčko, uvařím pár brambor, dvě rajčátka a je oběd jedna báseň. Spíše tak pozdní oběd brzká večeře.

Problém je tady ještě jeden a to, že v 11 h v noci je ještě vidět a můžu si normálně v autě číst bez svícení. Takže jsme z toho pěkně rozhozený. Večer se nám nechce spát, protože je pořád vidět a rána jsou pak krušná. 

Ještě si neodpustím, a ukážu dva krásné baráčky, které jsme cestou viděli.

Ale to je tady běžné. Hodně se o místní výstavbě zmiňuji v Deníčku. 

Dnešní trasa je 32 km