8.3. 2015 Costesti

Vjíždíme do tradiční tranzitní soutěsky Transylvánských Alp a Zdenda nostalgicky vzpomíná na tu spoustu cest, které tady pro firmu, kde byl zaměstnaný podnikl.

Krásná příroda a krásný den. Po včerešku je to balzám na duši. 

Zastavujeme se v oblíbeném stání kamionů uprostřed hor a loučíme se s touto oblastí klasickou specialitou uzeným, pečeným vepřovým kolenem.

Zdenda si ho dává s fazolemi, přestože luštěniny nijak nemiluje a já si dávám jen zelný salát.

Je to lahůdka, koleno je měkké jen se rozpadá a skvěle vyuzené. Dávají si ho tady snad všichni řidiči kamionů.

Touto cestou už nepojedeme a asi už se sem nikdy nepodíváme.

Míříme do Thráckých opevnění, památky UNESCO v Rumunsku, kterou máme při cestě.

Zajíždíme si sice nějakých 30 km, ale velitel vozu se zajížďkou počítá a tak není nejmenší problém.

Podle GPS navigace nacházíme vjezd do Národního parku bez problémů a tak jedeme dalších cca 15 km na parkoviště, které průvodce udává.

Asfaltová cesta se velmi rychle mění na prašnou a ta zase na čirý boj o přežití.

Úsměvné, docela by mě zajímalo, který šprýmař si myslel, že by snad tudy mohl jet někdo rychleji. Jedeme krokem a i to je dost.

Bohužel, jednak je velmi vlhko a druhak podél silnice natahují nějaké kabely a tak je cesta neuvěřitelně zničená.

Potkáváme akorát auta s náhonem na všechny čtyři, kteří jen zírají na nás, kde jsme se to tam vzali. Blíží se tma a tak bojujeme se silnicí o Flíčka.

Zdenda je skvělý řidič, plně mu důvěřuju, ale to co je před námi, to už je opravdu moc. Jedeme krokem a auto začíná být jedna velká koule bahna. Začínám mít v očích smrt a Zdenda taky pomalu přestává hovořit. Tak jen svorně doufáme, že tady nezapadneme, nebo neublížíme autíčku a dojedeme do cíle. 

Pevnosti postavené v 1. století př. n. l., kdy tady vládli Dákové, ukazují neobvyklé spojení vojenských a náboženských architektonických postupů a konceptů z doby antiky a doby železné. Šest obranných pevností, které tvořily jádro dáckého království, bylo dobyto Římany počátkem 2. století. a je největším známým dáckým sídlištěm s nejrozsáhlejším opevněním. Hradiště se rozkládá na desítkách přírodních i uměle zbudovaných teras táhnoucích se v délce asi 3 km a jeho plocha zabírá přibližně 3 ha. Jeho funkce byla útočištná, mělo poskytnout ochranu početnému obyvatelstvu z dalekého okolí. Nejvýznamnější byl pevnostní komplex poblíž Blidaru a Costeşti, který byl zbudován v 1. stol. n. l. a přestavěn za Decebala s využitím znalostí helénistické fortifikační techniky, možná přímo pod vedením řeckých architektů (zemní valy dnes mají rozměry 2–2,5 m na výšku a 6– 8 m na šířku). Zdivo z pravidelně otesaných kvádrů z okolních hornin bylo obvykle zakončeno palisádou. Sedm z těchto pevností včetně Sarmizegetusy (Blidaru, Piatra Roşie, Costeşti, Căpâlna and BaniŃa) je od r. 1999 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Více podrobností vložím do odkazu UNESCO – Rumunsko

Dnešní trasa je 253 km