Buon giorno Itálie

Pár poznámek, pár doporučení, pár slov a trocha zamyšlení nad naší roční cestou Itálií.

Tentokrát tak nějak nevím, jak začít a co napsat o právě téměř ukončeném putování po Itálii.

Než jsme sem vjeli, tak nám jeden kolega dost škodolibě předpovídal, kolikrát tady budeme vykradený a že je velmi zvědavý na to, kolik budeme mít v Itálii problémů. Občas jsem měla pocit, že se snad uzavírají sázky, kdy z Itálie znechuceně odjedeme, ale mohu všechny ubezpečit, že to byl překrásně strávený rok plný zajímavých zkušeností. Ale, vezmu to své shrnutí hezky popořadě.

V Itálii jsme strávili celkem 349 dnů (dnů i km bude více, protože stále jsme v Itálii), včetně 72 dnů na Sicílii, o té jsme už udělali krátké video, a Zdenda vytvořil, zdokumentoval a nafotil 210 parkovacích míst. Z toho jsme spali 2 dny v kempu.

Co všechny velmi trápí a zajímá ve spojitosti s Itálií je hlavně bezpečnost. Mohu jen říct, že vše se odvíjí od opatrnosti, obezřetnosti, která je základem úspěšného putování. Důležité je, pokud parkujeme sledovat, jak to na parkovišti chodí a kde jsou mrtvá místa, která by mohla pomoci zlodějům.

Pokud parkujeme jen na noc, tak se samozřejmě nevystavujeme nikomu na odiv a snažíme se zajet někam stranou a spíše nebýt viděn,

 

ale pokud jdeme do města, tak se určitě vyplatí opustit zastrčené místo, přeparkovat a stoupnout si na volné prostranství tak, abychom byli ze všech stran odkrytý a kde je práce pro zloděje mnohem nebezpečnější, náročnější.

Další, velmi důležitou podmínkou je být co nejvíce zabezpečen, a to i na noc. My se Zdendou máme velmi tvrdé spaní a nečiní nám problém spát i u letiště, kde vysloveně kus od nás startovaly a přistávaly dopravní letadla. To, že máme zajištěné dveře zevnitř byla vyslovená nutnost, protože nás by mohli ukrást i s autem a dál bychom spokojeně vyspávali. Dále máme na pevno zajištěné přední dveře a při odchodu ještě ocelovým lanem jistíme vchodové dveře zevnitř.

Dodělali jsme mříže do oken, a to vše v souhrnu nás zachránilo před vykradením v závěru naší cesty. Jistě, bylo nám řečeno, že než se dívat z okna přes mříže tak to se raději bude riskovat vykradení. Tomu věřím, ovšem do chvíle, než se to vykradení skutečně stane a my pak bezmocně stojíme a říkáme si, ksakru, proč jsme to neudělali. Naštěstí, Zdenda vymyslel a udělal systém mřížoví, který je, pokud ho už nebudeme chtít, velmi lehce odstranitelný a spíše je jen pro oko zlodějovo.

Nikdy se nedozvíme, kolikrát nás mříže zachránily, ale myslíme si, že pokud budeme stát vedle jiného obytného auta bez mříží, tak docela určitě budeme my až druhý v pořadí, protože je lehčí vykrást auto, které je zranitelnější. Tak to jsou hlavní zabezpečovací prvky, které jsme v průběhu naší čtyř leté cesty postupně instalovali.

Samozřejmě, máme i alarm s hlášením GPS pozice, sms zprávou a spoustou dalších funkcí, včetně zastavení auta na dálku a tak podobně, ale více důvěřujeme našemu instalovanému zajištění dveří a oken. Skutečně se nám ukázalo, že Zdendou instalované zabezpečení, postupně na koleni a na parkovištích vyrobené z materiálů momentálně dostupných a za pár korun, je plně funkční a odolalo velmi brutálnímu útoku zloděje, který jej nepřekonal.

Italové se rádi houfují a pokud budeme stát sami na sebevětším parkovišti a přijede Ital, zcela určitě si stoupne k nám. Není důvod k obavám, protože oni si chvíli vedle nás postojí, snědí oběd, svačinu nebo si jen vyfotí moře a jedou pryč. Mnohokrát se nám stalo, že přes poledne přijelo i několik aut na naše parkoviště, všichni postupně zaparkovali okolo nás, ale jinak bylo celé parkoviště volné. Z vyprávění a líčení zážitků víme, že mnohdy takové jednání vyděsí a znejistí cestovatele až do té míry, že raději odjedou pryč, protože se obávají konfliktu. Nikdy jsme nezaznamenali, byť náznak nepříjemnosti. Spíše se k nám řidič z auta vedle nás chce připojit jen na kus řeči. Postupně si zvykneme na italskou družnost a na to, že oni většinou samotu, tak jako my, nevyhledávají. Možná je to dané jejich stále tradičním rodinným životem, čím větší rodina, tím lépe.

 

Další, velmi diskutovanou otázkou je, kde a jak spát a jak je to se spaním na divoko. Tady bych se ráda zastavila drobet podrobněji. Je důležité, v kterém časovém období Itálii navštívíme, a i pak nemáme vyhráno. Je pravdou, že čím jedeme jižněji, tím je parkování snadnější a jednodušší. Na konci září, ale někde až v polovině října se začínají z parkovišť odvážet platební automaty, někde se jen přelepují nebo různě zakrývají, ale většinou už města za parkování přestávají v tomto období vybírat a jsou benevolentnější k parkování obytných aut. Samozřejmě, výjimkou jsou zvlášť preferovaná místa, jako je vysloveně centrum města, nebo místa v těsné blízkosti pobřežní promenády, kde se platí za parkování celoročně. S automaty jde ruku v ruce i zakrývání zákazových značek, které nás v sezoně nemilosrdně ženou na okraje měst. Některá města jdou tak daleko, že mají na zakrytí takovýchto značek speciální látkové potahy s emblémem města. My jsme byli v Itálii dvě celé zimy a část třetí a nejobtížnější parkování jsme zaznamenali na počátku a v závěru našeho putování. Projeli jsme celou Itálii a celou Sicílii a všude jsme parkovali víceméně v pohodě. Samozřejmě dodržujeme zákazy stání, zákazy parkování a zákazy pro obytná auta. Nejhorší parkování jsme měli podél pobřeží na severovýchodě Itálie od Terstu po deltu řeky Po a celá pobřežní oblast Ligurie tedy severozápad Itálie od Janova po Monako. Vnitrozemí těchto oblastí je samozřejmě o něčem jiném, tam je parkování mnohem příjemnější, ale podél pobřeží je to dost problém. Ostatní oblasti celé Itálie jsou pohodové a na jihu se dají pohodlně najít místa i na dlouhodobé stání na jednom místě u moře. Sicílie je velmi příjemná na parkování na divoko, ovšem kromě vyhlášených letovisek, ale tam se stejně nehrneme. O Sicílii jsem už hodně psala, hlavně v pozvánce na Sicílii a toto shrnutí chci věnovat hlavně Itálii jako takové. Při dodržování základních pravidel je veskrze možné projet Itálii bez kempů. Jistě, je také důležité se občas uskromnit a občas slevit ze svých požadavků a zaparkovat i na místech, která se nám až tak nelíbí, ale pro návštěvu města nebo pro jednu noc se zas tak moc nestane a náladu si můžeme spravit hned druhý den na nějakém odlehlém, příjemném místě s pohledem na moře. Jednoznačně bychom všem doporučili jet sem na jaře nebo na podzim a jih Itálie je přímo ideální na stání na celou zimu. V srpnu má celá Itálie dovolenou a jet sem v tuto dobu a chtít parkovat na divoko je dost odvážné. V polovině září už je tady po sezoně a situace je diametrálně odlišná.

Mnohokrát jsme se setkali s názorem a zkušenostmi, jací jsou Italové na silnicích gangsteři, jak jsou neurvalý a jak stále troubí. Já osobně mám s Italskými řidiči ty nejlepší zkušenosti. Dokonce jsem se v Itálii učila a snad i trochu naučila řídit toho našeho broučka. A to se zase vracím k období, kdy jsme v Itálii byli, po sezoně nebo před sezonou. V barvách si dovedu představit, když sem jede někdo na dovolenou a v létě, kdy je celá Evropa v pohybu, kdy všichni míří k moři, kdy se všichni někde a nějak motají po silnici a buď hledají kudy jet nebo hledají místo na zaparkování.

Co si budeme povídat, horkokrevní Italové, kteří nemají daleko ke gestikulaci za volantem a troubení, jako málokterý Evropský národ, ztrácí trpělivost a s ohledem na to, že i normálně jí mají poskrovnu, tak není, čemu se divit. Já jsem se naopak setkala jen se slušností, shovívavostí a s trpělivostí. Možná je to tím, že když v krizové situaci viděli v protijedoucím vozidle ženu za volantem velkého auta a se smrtí v očích, vyděšenou, nikomu nečinilo problém mi uhnout anebo počkat až dokroužím ty jejich kruhové objezdy, nebo až si nadjedu do zatáčky jako když vezu za sebou stoleté stromy.

Jako Pražačka tvrdím, že na silnici nejvíce bezohlednosti, vulgarity a nadutosti je mezi řidiči Pražáky, kteří si myslí, že nad ně není. Je mi líto, ale je to jen můj názor a za tím si stojím. Tím chci říct, na italských silnicích nemusíme mít obavy. Hodně pomáhá i to, že Italové jsou jaksi povzneseni nad dodržování značek a značení na silnicích. Občas jsem si říkala, jestli to není zbytečné vyhazování peněz ze strany státu za zákazové značky, které tady vůbec nikdo nedodržuje, jako je zákaz stání, zákaz zastavení, zákaz předjíždění a bílý zákazový pruh namalovaný na silnici považuji vysloveně za zbytečnost.

Nicméně, za celou dobu našeho pobytu jsme tu neviděli jedinou vážnější dopravní nehodu, jediného sraženého motorkáře nebo nějaký karambol skútru, kterých jezdí v Itálii snad milion. Všichni zřejmě s řidičským průkazem fasují křišťálovou kouli, protože i když mě předjedou do zatáčky, nikdy se nestalo, že by nás omezili nebo ohrozili. Takže, pokud nás předjedou na zákazu předjíždění, nechme to být, nerozčilujme se, netrubme na ně, stejně si nijak nepomůžeme a jedině si vykoledujeme neslušné gesto, přeci jenom je to jen jejich problém. Pro případ nouze, kolize nebo nějaké podobné nepříjemnosti, je dobré mít palubní kameru, která poslouží k pozdějšímu dokazovaní.

Italové jsou gurmáni, a jak řekl několikrát Zdenda „Italové si tu hubu neošidí“. Každopádně, nemá absolutně cenu si sebou vozit potraviny z domova. Jen snad nějaké speciální, které tu opravu nemají, protože vyznávají jinou kuchyni než naší. Knedlíky a hrubou mouku jsem nikde samozřejmě neviděla a masox do polévky, který používám, také ne, ale to je asi tak jediné, co si sebou v malém množství vezu. Jinak, jsme nakupovali téměř výhradně v LIDL a EuroSpin. Co bych doporučila, v EuroSpin jsem kupovala celá velká krůtí stehna za cenu kuřecího, velké balení nakládaných plátkových žampionů, pytle míchané zeleniny Minestrone, a hlavně velké sklenice oliv, pršut a parmazán.

LIDL má vše ostatní, a tak nějak se to ve slevách střídá. Pokud jsme na cestě déle tak se určitě vyplatí brát si slevové prospekty a když to jde, tak ve slevě nakupovat. Určitě je to slušná úspora, ale i když se zrovna po cestě neobjeví kýžená prodejna, nic se neděje. Ceny jsou zhruba na stejné úrovni jako u nás. Něco je levnější, něco dražší. Nejlevnější ovoce a zelenina se dá stále pořídit na trhu, ale pouze na jihu Itálie, na severu je vše dražší než v prodejně, ale co se týká masa a zeleniny v obchodě, tak to je EuroSpin anebo s horší nabídkou LIDL.

Ostatní prodejny jsou sice zásobenější, mají mnohem větší výběr všeho, ale také jsou minimálně o třídu, spíš více dražší. Ale to je na zvážení každého. Myslím, že se vyplatí při vjezdu do té které země udělat si při první příležitosti obrázek a proběhnout hlavní typy prodejen a pak nakupovat tam, kde se nám to buď líbí, nebo kde se cítíme příjemněji a nebo, na co nám náš rozpočet stačí.

Ti, kteří jedou do Itálie poprvé a mají v plánu se tu zdržet a trochu cestovat, tak by měli počítat s tím, že o víkendu jsou všechny pumpy, mimo dálnice, bez obsluhy a naftu nebo benzín můžeme natankovat jen na platební kartu, ovšem pokud má benzínka platební automat. Plyn o víkendu nenatankujeme vůbec, ten tankuje zásadně obsluha a na severovýchodě v oblasti Terstu, Benátska až po deltu řeky Po je mnoho pump, které do obytných aut odmítnou plyn natankovat. Na vině je jakési nařízení a dotace na plyn do osobních aut. Takže tady je jediná rada, nespoléhat se na benzínku s plynem, když už máme v bombách na dně a průběžně plyn doplňovat, jakmile se nám naskytne příležitost.

Co navštívit v Itálii? Abych pravdu řekla, nevím, je toho tolik, že výčet toho nejhezčího by zabral půlku stránky. Malebná městečka na kopcích s křivolakými uličkami, divokou přírodu a starobylá italská městečka a vesnice,

 

kde se zastavil čas najdeme jednoznačně na jihu, divokou přírodu a Vánoční Benátky, Verona, Padova, Matera a její domy ve skále, kamenné domy trulli v městečku Alberobello, nádhernou přírodu delty řeky Po, pohřbené pod lávou a popelem Herculaneum v Ercolano.

Samozřejmě smutné Pompeje a běloskvoucí Pisa, překrásná Florencie, nevynecháme San Marino a úchvatnou silnici nad útesy Cinque Terre, Lombardie se známými jezery Lago di Garda, Lago d Iseo a dalšími jezery a přírodními krásami.

A co víc ještě říct? Asi, že jsme vcelku pěkně prokřižovali Itálii, vnitrozemím jsme se vraceli buď domů anebo na místo, kde jsme skončili a pokračovali dál. Tím jsme si projeli i vše významné a krásné co jen může Itálie nabídnout. Kromě horský oblastí. Nejsme lyžaři a nejsme na zimu, ta je v obytném autě hodně drahá. My jsme si dali za cíl, objet Evropu podél pobřeží a tohoto plánu se držíme. Pokud má někdo problém s pořádkem, tak každý je rád v čistém prostředí, ale pokud je to opravdu pro někoho klíčové, tak bych doporučovala oblasti pouze k Neapoli, tam se to láme a pod Neapolí začíná jiný svět. Někteří tvrdí, že až od Neapole na jih teprve začíná Itálie. Pokud máme čas, tak si na nepořádek pozvolna zvykneme, ale pokud Itálii prolétneme po dálnici a najednou se ocitneme na jihu, tak je to drsné poznání.

My jsme si dost často vzali rukavice, vezeme s sebou pytle na odpadky a okolí auta si uklidíme, ale někde bychom uklízeli ještě teď. Tím chci naznačit, že jižní Itálie je taková, no, trochu nepořádná a pokud si jí chceme užít, tak holt nad takovou drobností, jako je hromada odpadků někde pod mostem nebo na parkovišti, musíme zavřít oči. Jinak bude celé naše putování po jihu Itálie jedno velké zklamání.

Na druhou stranu, nikde jinde, v celé Itálii, nejsou tak malebná městečka, vesničky, krkolomné uličky a pohodová náměstíčka, maličké domky a krásní a příjemný lidé, jak na jihu země. Nikde jinde po celé Itálii není tak příjemné parkování pár metrů od moře, zcela volně a bez zákazů. Nikde jinde v Evropě jak v Itálii a v jižní obzvlášť není tolik pítek, kde se dá pohodlně načerpat voda. Nikde jinde jak v jižní Itálii není u silnic tolik prodavačů čerstvé zeleniny a ovoce, kde si můžeme koupit za pár eur vše co potřebujeme čerstvé, chutné a velmi kvalitní.

Zkrátka, Itálie je jedinečná, nádherná, příjemná, plná historie a krásné přírody. Hodně budeme vzpomínat a jsem vděčná za čas, který jsme tu mohli strávit. Byl to překrásný rok.