Pozvání do Turecka zima 2014 a podzim 2015 - 2
Volné pokračování prvního dílu o Turecku a našem putování.
Efesos - Efes
Za naší druhé cesty jsme objeli celé Turecko, kolem dokola. Podél Černého moře na severu, po východních hranicích a Kurdské oblasti, podél Středozemního moře na jihu až opět do Canakale a trajektem na poloostrov Galiboldi a směr Řecko. Trajektem jsme jeli jen z toho důvodu, abychom se vyhnuli Istunbulu, kde už jsme několikrát byli. Byla by to pro nás zajížďka a stejně bychom jím už jen projeli.
Olympos
Co napsat o druhém, velmi dlouhém putování? Bylo by toho strašně moc a spoustu jsem už toho napsala v prvé části povídání o Turecku. I když tyto řádky píšu mnohem později, stále máme na Turecko jen ty nejlepší vzpomínky. Minulé povídání o Turecku jsem skončila naší druhou návštěvou v Istanbulu a drobnými postřehy jak tam cestovat a jak jsme tam my fungovali. Nemyslím si, že se během pár let něco markantně změní. Samozřejmě, vše kopíruje naší první cestu. Kladné i záporné. Ohromně nás překvapila přátelskost lidí v Kurdské oblasti.
jezero Van
Oni totiž nejsou Turci, oni jsou Kurdové! Rádi se baví a rádi si povídají. Nikomu tady nevadí, že mu nebo nám nerozumí.
Pozvání na snídani na parkovišti u benzínky, Kurdská oblast.
Bohatě stačí intonace v hlase, a pokud jsem pastevci chválila jeho stádo koz v češtině, nebylo to nijak na škodu. Pan pastevec se dmul pýchou.
Opravdu, nevím co napsat víc, snad jen Turecko je úžasná země, které není důvod se obávat.
Byli jsme okradeni nebo vykradeni, zkrátka, přišli jsme o pár věcí. Během chvilky nám vlítnul do auta mladík, ze strany od řidiče, pobral co stihnul a utíkal. Byla naše chyba, že jsme neměli zajištěné dveře. Pravidelně a s železným zvykem, jakmile je otevřeme, okamžitě dveře centrálem zamkneme, tentokrát jsme zapomněli a tomu člověku přálo štěstí. Nicméně, následně se rozeběhla akce na nápravu škod ať už psychických tak materiálních.
zloději - auto už ujíždí, bez značek
Stáli jsme týden na molu, na pobřeží Středozemního moře ve městě Mersin. Místní rybáři se tenkrát všemožně snažili napravit, to, co nám možná ani Turek neudělal.
Dokonce proběhlo grilování o které se postarali. Výuka rybářských technik, každodenní obdarování ovocem, přátelské povídání, lekce v přípravě pravé turecké kávy a specielního místního salátu.
ano, ano, zapomeňte na šátky. Turkyně mě učila pravý turecký salát.
Zkrátka, nešlo se zlobit a nešlo je jakkoliv nenávidět. To jsou jen malé střípky z našeho téměř tří měsíčního pobytu a jak už jsem psala nahoře.
Grilování - pro nás
Okamžitě bychom se tam vrátili. Tento článek vznikl 9.1.2017 kdy se v Evropě situace s migranty velmi silně vyhrocuje. Ohromná obava panuje téměř v každé zemi. Podotýkám, my jsme byli v Turecku, kdy ještě žádná krize s běženci v Evropě nebyla a v té době jich už na Tureckém území bylo ke dvěma milionům.
Isak Pasa hranice s Iranem
Ohromné číslo, které když jsme se dozvěděli, tak nám vyrazilo dech. Dva miliony běženců by měly být někde znát. Nebyly. My jsme zkrátka žádné neviděli, nepotkali a nevšimli jsme si nikoho výrazně jiného. Takže za nás, situace je samozřejmě problematická, vyhrocená a výbušná. Dneska bych se asi, možná rozhodovala v plné sezoně, kdy je Istanbul plný turistů jít na ty největší památky. Asi bych si vybrala dobu mimo hlavní období. Jinak, mohu říct, že ve městech jsou jen obyčejní olidé, které politika nijak valně nezajímá a jsou stále stejní. Dobrosrdečný, milý, příjemný, usměvavý a se srdcem na dlani.
Oáza Darende a palác z bílého mramoru