Mudejarská architektura Aragona Zaragoza 2021
Datum zápisu: 1986
Vynikající univerzální hodnota
Vývoj mudéjarského umění v Aragonu ve 12. století vyplynul ze zvláštních politických, společenských a kulturních podmínek, které panovaly ve Španělsku po Reconquistě. Geograficky lze aragonské umění Mudéjar nalézt hlavně podél údolí řeky Ebro a jejích jižních přítoků na severovýchodě Pyrenejského poloostrova. Z historického hlediska patří tento umělecký žánr do zdlouhavého období, které trvalo od 12. do 17. století. Mudéjarské umění je umělecký fenomén, který nepatří zcela do kultur západní Evropy ani islámu. Spíše představuje autentické svědectví o mírovém soužití křesťanství a islámu ve středověkém Španělsku s příspěvky židovské kultury, jejímž plodem byla nová forma uměleckého vyjádření. Toto umění, ovlivněné islámskou tradicí, odráží také různé současné evropské styly, zejména gotiku.
Zaragoza - Cestopis 30.10.2021
Nemovitost zahrnuje deset náboženských a světských památek v provinciích Teruel a Zaragoza. Patří mezi ně: věž, střecha a cimborio katedrály Santa María de Mediavilla de Teruel; věž a kostel San Pedro de Teruel; věž kostela San Martín de Teruel; věž kostela Salvador de Teruel; apsida, ambit a věž kolegiálního kostela Santa María de Calatayud; farní kostel Santa Tecla de Cervera de la Cañada; kostel Santa María de Tobed; přežívající mudéjarské rysy paláce Aljafería v Zaragoze; věž a farní kostel San Pablo de Zaragoza; a apsida, parroquieta a cimborio z la Seo de Zaragoza.
Mudéjarská architektura Aragona je díky přijatým formálním řešením a použitým stavebním technikám a materiálům specifickým a mimořádným dědictvím a také živým odrazem okamžiku v historii, kdy společně vzkvétaly tři kultury s velmi odlišnými kořeny. Aragonská půda. Dekorativní motivy z nejrůznějších tradic lze vidět v deseti památkách, které tvoří tuto nemovitost, včetně: řecko-římských, byzantských, sassanidských, seldžuských, berberských a vizigótských mimo jiné. V těchto aragonských památkách tak můžeme identifikovat kosočtvercové lišty (sebqa), hvězdy, lomené a prokládané cihlové vlysy, šípy, laločnaté a vícedrážkové oblouky, stejně jako konstrukční prvky charakteristické pro islámské umění, jako jsou alfizové panely, zdobené okapy (rafes), a mřížové práce. Mezi další použité struktury patří minarety ve stylu Almohade pro zvonice, límcové trámové střechy a vyřezávané stropy ve stylu Moamar k pokrytí různých prostor. Použité materiály, které jsou v Aragonii velmi rozmanité, byly typické pro islámské umění. Patří mezi ně cihly, keramika, omítka a dřevo; všechny materiály, které obecně nejsou příliš odolné v průběhu času. Byly použity takové materiály, aby následovala islámská filozofie, že vše je pomíjivé a nestálé, kromě Alláha, jediné bytosti, která existuje věčně.