Dácké pevnosti
Rok zapsání: 1999
Poloha: N45 37 23 E23 18 43, nedaleko města Sibiu
Pevnosti postaveny v 1. století př. n. l. a v 1. století, kdy tady vládli Dákové, ukazují neobvyklé spojení vojenských a náboženských architektonických postupů a konceptů z doby antiky a doby železné. Šest obranných pevností, které tvořily jádro dáckého království, bylo dobyto Římany počátkem 2. století.
Fotogalerie: přejděte na modrý odkaz níže
Jejich rozsáhlé a dobře zachovalé zbytky stojí v nádherném přírodním prostředí a přináší obraz sebevědomé a inovativní civilizace a jejich zbytky jsou dokladem dáckého pevnostního stavitelského umění zvaného technika murus dacius.
Jedná se o tyto dácké pevnosti v horách Orăştie (Sarmisegetuza, Costeşti-Cetăţuie, Costeşti-Blidaru, Luncani, Băniţa, Căpâlna)
Costesti-Cetatuie leží na malé plošině na níž jsou zbytky pevnosti. Dodnes se zachovalo několik věží.
Costesti-Blidaru bylo původně nejsilnější opevnění v celé obranné soustavě. Pevnost se skládá ze dvou částí: vnější hradby s rohovými baštami, budovami a později dostavěné opevněné jádro.
Piatra Rosie se stejně jako Cotesti-Blidaru skládá ze dvou částí: východní starší a menší a severní mladší se dvěma budovami a posvátnými místem.
Banita leží nad údolím řeky Jiu na hřebenu z jehož severní strany je masivní dácká zeď . Do pevnosti se vstupovalo skrz bránu, od níž se pokračovalo mohutným vápencovým schodištěm.
Capalna je pevnost, která byla postavena terasovitě. Nachází se zde impozantní náměstí vybudované technikou murus dacius.
Osídlení a opevnění Fetele Albe leží severně od Sarmizegetusa a bylo zničeno Římany při první dácké válce. Po ní ovšem došlo k obnovení a přestavění. Fetele Albe definitivně zaniklo za druhé dácké války v roce 106 po Kr.
Pevnosti čistě vojenského charakteru představují klasické období, neboli „zlatou dobu“ dácké civilizace, kterou vytvořila severní větev Tráků, tedy národ známý v dějinách podle starých Řeků jako Getové nebo podle římských autorů jako Dákové. Od poloviny 2. stol. a. Chr., se ekonomický a kulturní rozvoj projevoval zejména rozvojem opevněných sídlišť a výstavbou opevněných tvrzí chráněných kamennými zdmi (dáckých pevností v horách Orăştie).
Z dějin Dácie je třeba zmínit dvě mimořádně významné události: založení dáckého království za vlády krále Burebisty (82 - 44 př. n. l.) a expanze Géto-Dáků, které měly mohutný dopad na to, jak se Dácie uchovala v historickém povědomí starých Řeků a Římanů. Druhou událostí byla obnova dáckého státu v druhé polovině prvního století n.l. za vlády krále Decebala (87-106). Sice menší, ale dobře organizovaný stát přestal existovat po římském vítězství (106), kdy se Dacia stala jednou ze římských provincií.
V době mezi vládou Burebisty a Decebala byl v pevnostech v horách Orăştie vytvořen obranný systém, v evropské architektuře unikátní. Hory Orăştie svou konfigurací vytvářejí skutečné opěrné body obranného systému jedinečného svou komplexností: na rozsáhlém území (kolem 500 km2) se nachází řada pevností, pevnůstek. tvrzí a strážních věží. Záliba Dáků v kamenné výzdobě se projevuje v ozdobách s vojenskými motivy, které se objevují i u stavebních prvků uvnitř sídel (podpěrné zdi tuctů antropogenetických teras), ve svatyních, u cest i kanálů - jakoby připomínaly svatou horů Dáků „Kogaionon“. V okolí těchto opevněných sídel byly budovány svatyně, jejichž vzhled si je na různých místech výskytu svým způsobem podobný, a které jsou výrazem silného a prestižního náboženství, zakořeněného u dáckého obyvatelstva. Z šesti sídel má mimořádnou hodnotu pevnost Sarmizegetuza díky svým rozměrům, mohutnosti, půvabu práce s kamenem a zvláštní atmosféře prodchnuté vírou v nesmrtelnost.
Fotogalerie: přejděte na modrý odkaz níže http://1drv.ms/1FKeieQ