San Cristóbal de La Laguna 18.01.2020
San Cristóbal de La Laguna, na Kanárských ostrovech,
rok zapsání: 1999
má dvě jádra: původní, neplánované Horní Město; a Dolní Město, první ideální „městské území“ stanovené podle filozofických principů. Jeho široké ulice a otevřené prostory mají řadu jemných kostelů a veřejných a soukromých budov z 16. až 18. století.
Město bylo založeno na konci 15. století na vnitrozemské náhorní plošině 550 m nad hladinou moře. Toto místo zahrnuje dvě původní městská centra, z nichž každé náleží do jiné historie: tzv. Horní město bylo založeno u laguny a má neplánovanou městskou strukturu. Dolní město, jeden kilometr na východ, je navrženo na mřížce. Je to první ideální území-město, které bylo navrženo podle filozofických principů a královských předpisů, uspořádané kolem zakládajícího náměstí známého jako Plaza del Adelantado.
Z 1470 budov v San Cristóbal de La Laguna se zachovalo 627 veřejných a soukromých budov zapsaných do světového dědictví. Dalších 361 budov zapsaných také do světového dědictví bylo postaveno mezi 16. a 18. stol. A patří k tzv. Mudéjarské architektuře, 96 pochází z 19. století a 170 z první poloviny 20. století. V současné době architektura představuje významné příklady architektury Mudéjar, Neoklasical, Modernist, Rationalist a Contemporary, které zůstaly doposud naživu a aktivní.
San Cristóbal de La Laguna je prvním příkladem nešťastného města s mřížkovým modelem, který byl přímým předchůdcem osad v Americe za španělské vlády během koloniálních časů. Kastilijané založili na Kanárských ostrovech 8 takových mřížkových měst. Byly založeny „ex novo“, tj. Na nezastavěném území, a město bylo politickým prostředkem pro kolonizaci a přivlastnění území. Právě tato filozofie byla přenesena do Ameriky.
Díky své historii více než pěti století je San Cristóbal de La Laguna výsledkem typu městské dynamiky, která obsahuje nepřetržitý proces překrývání historických trendů. Město se vyvíjí od svého založení před více než 500 lety a zachovalo si podmínky autenticity ve vzoru ulic, otevřených prostorech a památkách, které si stále zachovávají viditelnou časovou kontinuitu. Autentičnost jeho městské struktury lze prokázat srovnávací analýzou současné kartografie s jejím historickým ekvivalentem. Podrobně je autentičnost vysoká. Původní fasády přežívají ve velkém počtu a poskytují autentickou historickou uličku, která ukazuje rozmanitý původ architektury města. Jeho „přenášená architektura“ kombinující islámské a evropské prvky, je originální a autentický. To také hrálo velmi významnou roli ve vývoji architektury ve španělském novém světě.