Pompeje - archeologická lokalita

Rok zapsání: 1997

Poloha: N40 45 E14 29, Kampánie, 25 km jižně od Neapole

 Do fotogalerije přejdi na odkaz : Pompeje

No, co říct, je to strašné, když vidíme, jak celé město bylo pohřebené, zasypané sopečným kamením. Píše se rok 79 n.l. 24. srpen a veliké, bohaté a prosperující město zaniklo, přestalo existovat. Je až neskutečné a nepochopitelné, že v průběhu dalších staletí zmizely všechny zmínky o tom, že tu kdysi bylo veliké město.

Bohužel, nebyla to první katastrofa podobného formátu. V roce 63 n.l. zasáhlo město ohromné zemětřesení a bylo tehdy evakuováno na 20 tisíc obyvatel tehdejších Pompejí. Mnoho z nich se ani nestihlo vrátit a už tu byl Vesuv se svojí erupcí. Vlastně jen 16 let měli obyvatelé na rekonstrukci ohromných škod a jejich domovy naráz lehly popelem z hořících kamenů a následně byly zasypány sopečným prachem a kameny. Bývalé prosperující obchodní centrum to je dneska skoro 44 ha ruin zbytků města, každý rok pojme 2,5 milionu návštěvníků a stále zde probíhají archeologické vykopávky a nové odkryvy. Jen pro zajímavost, v roce 79 n.l. došlo k zničení Pompejí a až v roce 1594 narazil architekt Fontana při budování kanálu na jakési pozůstatky a ruiny. Tenkrát se mnoho o archeologii ještě nevědělo a chyběli jakékoliv záznamy o tom, co by mohlo pod zemí být. Tak se ve vykopávkách nepokračovalo, protože ony vlastně ani nezačali. Až v roce 1748 začal důkladný průzkum, který s přestávkami trvá až dodnes. Mnoho krásných zrekonstruovaných a vyčištěných domů je dneska k nahlédnutí. Můžeme se procházet po hlavní ulici anebo se jen tak toulat bočními, kde jsou méně zajímavé a okázalé domy. Můžeme si sednout a jen tak rozjímat nad tím, jak je život nevyzpytatelný a jak je důležité žít a užít si každou minutu, každou vteřinu. Můžeme zde přemítat o tom, jak nás lidi štvou svými malichernými problémy a jak štveme my je mnohdy ještě malichernějšími. Až když sedíme na kameni, v Pompejích, a vidíme tu zkázu a zmar, který je rychlý a konečný, tak si uvědomíme, jaké máme štěstí, že tu můžeme jen tak sedět na kameni, který někdo před 2 tisíci lety opracoval, osekal a umístil na to správné místo a ani nejspíš neměl čas a možnost si tu svojí práci užít, vychutnat a vyzkoušet. Neměl čas a my ho máme, proto buďme vděčný, za každý den, který je nám dán, umožněn.