Mimizan 25.10.2020
Mimizan poutní místo
Do fotogalerie následuj modrý odkaz
Datum zápisu: 1999
Svatojakubská pouť aneb Cesta do Santiaga de Compostela.
Už několikrát jsme na tuto zajímavost narazili, nebo už několikrát jsme potkali a zmínili na naší cestě kostel nebo památku, která se k této cestě vztahovala a byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO, a protože je chvíle času, chuť a nálada, myslím, že je nejvyšší čas si o této pouti a kulturní památce něco málo říct, protože v této oblasti se s ní ještě párkrát setkáme. Mimochodem, hned zítra se pojedeme kouknout na jeden z kostelíků, který je kousek od nás a je též na tomto seznamu.
Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry.
V katedrále v Santiagu de Compostela jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka, jenž za svého života údajně kázal i v Hispánii. Po své mučednické smrti, patrně r. 44, byl pohřben v Jeruzalémě, ale později byly jeho ostatky – dle různých legend v různých dobách a různými způsoby – přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě dnešního Santiaga. Místo bylo poté na několik staletí ztraceno, až byl hrob s pravděpodobnými ostatky sv. Jakuba znovu nalezen 25. července roku 813 (v dataci se ovšem prameny různí), kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy (proto název Santiago de Compostela, tj. „sv. Jakub v hvězdném poli“). Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem (hrob z římské doby krytý mramorovou deskou i stavba nad ním jsou archeologicky doložené), a kolem něj vyrostlo město. Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika.
Symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatky, ať již skutečná, nebo vyobrazená na poutním odznaku, dále to byl klobouk se širokou krempou, pláštěnka se širokým límcem, nádoba na vodu vyrobená z tykve a poutní hůl. Od roku 1987 je platný systém značení pomocí směrových značek se symbolem svatojakubské mušle a žlutých šipek.
Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v r. 1982 a následně i fakt, že roku 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Svatojakubská cesta měla 12 základních tras a jedna z tras byla dokonce i Česká trasa a její větve.
Na českém území se původní ustálenou trasu v celé délce nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Přibližně ji vytyčují kostely zasvěcené svatému Jakubovi. Jistý bod býval v Praze a od poloviny 13. století jej vyznačuje chrám sv. Jakuba kláštera minoritů na Starém Městě. Obdobně při hlavní zemské stezce se výchozím místem staly kostely sv. Jakuba v Jihlavě a v Brně.