Dubrovník
Rok zapsání: 1994
Poloha: N42 39 02 E018 05 29, Jižní Dalmácie
do fotogalerie klikni na modrý odkaz:
Při cestě po Chorvatsku je Dubrovník patrně nejznámější město a jedno z nejvíce navštěvovaných. I my jsme si nemohli nechat ujít tuto prastarou historickou perlu na břehu Jadranského moře. Ohromí nás obrovská spousta památek, překrásné uličky a náměstí, chrámy a samozřejmě mimořádné zachovalé hradby obepínající celé staré město.
Pokud chceme hovořit o historii Dubrovníku, musíme začít od úplného začátku a tou je Republika Ragusa. Téměř nikdo neví, co a kdo to byla tato republika Ragusa a že vůbec nějaká taková byla.
A jak to vlastně vzniklo. Dubrovník založili v 7st.n. l. uprchlíci ze sousední řecko – římské kolonie Cavtat. Cavtat je maličké městečko na jih, kousek od Dubrovníku a stále existuje. Takže, lidé, kteří trpěli pod nadvládou, se rozhodli utéct a založit nové město, které by si sami spravovali a doufali, že se jim podaří se i ubránit nájezdníkům. Našli velmi příhodně položenou planinu obklopenou vysokými horami a podle skalnatého výběžku ho pojmenovali Ragusa. Velmi záhy získali sousedy a na zalesněných svazích, hned vedle, se usadili, jak jinak, mírumilovný Slované, kteří vytvořili osadu a podle zelených dubových hájů v kterých se usídlily, se jim říkalo, Dubrava. No a to už máme kousek k Dubrovníku. Osady žily v poklidu, a když se sloučily, používaly název Ragusa/ Dubrovník. Je s podivem, že Ragusa Dubrovník existovala až do roku 1918, kdy se včlenila, jako už jen Dubrovník, do Jugoslávského království.
Když tak na to koukám, máme to víc jak 1300 let, kdy Ragusa vzkvétala a dosáhla několika prvenství a byla průkopníkem jak v sociálním systému, zdravotnictví a hlavně také v diplomacii. Přestože Dubrovník postupně vystavěl ohromné hradby, které dodnes všichni obdivují, vlastně je ani tolik nepotřeboval. Jejich diplomacie byla na takové úrovni, že vlastně Dubrovník nebyl nikdy vypálen, vypleněn a podroben. Ragusané se dokázali se všemi útočníky dohodnout a dokázali ještě na dohodách vyzískat. Zkrátka, oni je ukecali. Jednak měli spočítáno, kolik by je stálo vydržování vojska a obránců, o kolik by přišli ve válkách a tak pro ně nebyl problém platit Benátkám, pak Maďarům a nakonec Otomanské říši každoroční poplatek výměnou za téměř totální autonomii. Platbami Otomanské říši získal Dubrovník taková obchodní privilegia pro celou říši, o kterých se mohlo všem leda jen zdát. Dubrovník a Republika Ragusa jen vzkvétal. Nutno říct, že Ragusa nebyl jen Dubrovník, ale několik osad a měst v okolí. Jako například město Ston, které už je poměrně vzdálené. Dubrovník tedy vzkvétal a mohl tak mít už v roce 1432 první veřejnou zdravotní službu, o své přestárlé občany se staral v prvním veřejném chudobinci a hlavně měl první sirotčinec svého druhu v tehdejším známém světě. Chudobinec, neboli v dnešní době domov důchodců byl zdarma, což byla na tehdejší Evropu a dobu věc absolutně nebývalá a neznámá. Dubrovník měl nesmírně propracovaný zdravotnický karanténní systém, který měl zabránit šíření moru. Zrušení otroctví stovky let před okolními země se považuje za jakousi samozřejmost. Bohužel, mohutné zemětřesení v r. 1667 srovnalo skoro celý Dubrovník se zemí a kromě hradeb nezůstalo téměř žádné stavení celé. Nashromážděné bohatství se rozplynulo jako pára nad hrncem a nové námořní obchodní trasy nepomohly znovunastartování ekonomiky. Ragusa upadala a stala se vhodným cílem dobyvatelů. Tak po měsíčním obléhání Rusy se Ragusa obrátila na Napoleona, který ji sice ochránil, ale Raguskou republiku rozpustil a včlenil jí jako součást francouzských ilyrských provincií. Poté připadla Rakousku a nakonec se včlenila do Jugoslávského království. Dubrovník ovšem čekala ještě jedna velká zkouška a to, když se za Jugoslávské války, místní občané nechtěli podvolit vládní Srbsko - chorvatské vládě uzavřeli celý starý Dubrovník, kde se opevnili a bojovali za svojí svobodu více jak 10 měsíců. Psal se říjen 1991 a za deset měsíců zemřelo tenkrát mnoho obránců a civilistů. Dubrovník, přesto, že to již byla historická památka zapsaná na seznamu UNESCO, byl tvrdě odstřelován a sedmdesát procent všech staveb bylo totálně zničeno. Za veliké pomoci ze zahraničí, z UNESCO fondů a mnohých dalších fondů bylo historické jádro znovu obnoveno a postaveno.
My dneska obdivujeme ohromné úsilí a um, se kterým bylo opět postaveno množství domů, opravené vyhořelé katedrály a paláce. Velká Onofriova kašna, která nás uvítá hned za vchodem Pilskou bránou. Dále tu máme příjemnou hlavní třídu Stradu s množstvím prastarých obchodů, kde se prodávalo tkzv. Na koljeno. Kdy pod jedním kamenným klenutým obloukem jsou jak dveře do obchodu, tak pult. Oslní nás překrásná stavba paláce Sponza a hned vedle paláce mohutný kostel sv. Blažeje. Za ním je kousek Knížecí palác a spousta nádherných uliček. Kdo má chuť, může podniknout výlet po hradbách a užít si výhledů jak do dáli na moře, tak do města okolo pevnosti. Odpočinek nám nabídne příjemný chráněný přístav, kde si můžeme na lavičkách užít oběda nebo jen odpočinku.
Dubrovník je krásný a určitě bychom ho neměli ve svých plánech vynechat.