Kontrola po čtyřech letech a stáčení kotoučů brzd

Máme tu další údržbu tentokráte po čtyřech letech.

Opět jsem s Flíčkem najel na rampu, kterou si stavím na zahradě mojí sestřenice. Nejprve důkladně umyji celé auto jak z vrchu, tak ze spodu. Počasí mi přálo tak jsem se mohl pod autem celkem dobře vyřádit.

   Tentokráte bude trošku větší kontrola, a hlavně budu měnit brzdové destičky a stáčet na soustruhu kotouče. Dále budu sundávat oba zadní rohy nárazníku a jeden blatník na pravé zadní straně.

Jsou to všechno plastové díly poměrně hodně tenké a málo pružné. Stačí trošku větší promáčknutí a plast praskne. Skoro všechny tyto díly jsou ke karoserii přidělané na suché zipy.

  Podvozek je umyt tak se podíváme, jak je na tom po čtyřech letech každodenního provozu. Jak již jsem dříve psal mi máme podvozek, kterému se říká ALKO ten tvoří rám, který je z pozinkovaných profilů.

Po této době začíná povrch pozinkovaných částí trochu šednout již to není tak pěkný čistý zinek, jak když to bylo nové. Zadní náprava je vlastně železná roura, v které jsou na každé kolo čtyři zkrutné tyče. Na každé straně je jedna maznice na promazání těchto tyčí a jejich uložení. Tady není na místě šetřit s vazelínou a pořádně obě strany promazat. Všechny kovové části, které nejsou pozinkované jsou, když se vozidlo vyrobí natřené pouze základovou barvou a přestříkané jakousi černou barvou.

Všechny tyto díly jsem ihned jak jsem Flíčka přivezl dom ošetřil barvou na podvozek a nyní již jen kontroluji v jakém stavu je nátěr, který jsem provedl. Pokud je na některých místech poškozen, jednak odlétávajícími kameny nebo když se za spodek někde chytne a odře, tak tyto místa zapravím tou samou barvou, co jsem natíral poprvé.  Po kontrole můžu říci, že stav podvozku na to, co s námi prožil je víc než dobrý. Jsem spokojen nikde není zatím vidět žádný korodovaný díl.

  Oprava plastových dílů není také nějak náročná, je třeba jen díly k sobě slepit nějakým vhodným lepidlem potom zezadu dobře očistit, odmastit, zdrsnit a nějakým laminátem za laminovat, aby vše dobře drželo. Z druhé strany té, která je vidět všechny praskliny pře kytovat a celé díly přebrousit. Nechal jsem si namíchat čtyři deci barvy za krásných 800 Kč a můj strýc mi všechny tři díly přestříkal.

  Výměna brzdových destiček a stočení kotoučů na soustruhu je už trošku větší oprava ale domnívám se, že jí zvládne šikovný karavanista.

  Chce to mít jen pořádné nářadí a trošku přemýšlet co kde a jak drží. Tady u Fiata Ducato je to takto. Sundá se kolo potom se sundají dvě takové gumové čepičky, pod každou je šroub, ty se vytočí a plovoucí třmen jde sundat. Neodpojujeme přívod kapaliny a třmen pověsíme na kousek drátu na pružinu pérování.

Než jej sundáme je třeba zatlačit válečky zpět do třmenů, aby se nám dobře vše vracelo zpět. Pokud jen měníme destičky tak vlastně máme hotovo vyndáme staré a vložíme nové.

Vše nasadíme zpět jak bylo.

 Pokud budeme sundávat kotouče je třeba vyšroubovat dva velké šrouby která drží třmen. Potom stačí vyšroubovat dva šroubky s těmi bodci co usazují a centrují kolo na náboj. Nyní kladívkem poťukáme na kotouč a pootáčíme (ťukáme do místa shora dolu u kraje kde byl kotouč připevněn těmi dvěma šroubky) Již po třetím klepnutí se kotouč uvolní.

Co se týká stočení kotoučů tak jsme na každé straně jak předních, tak zadních stáčeli čtyři desetiny milimetru. Každý kotouč na sobě má měrku takový prolis, pokud je jej možné stočit. Šikovný soustružník si s tím poradí.

 Co dodat závěrem? Po čtyřech letech je podvozek v lepší než dobré pohodě. Jsem spokojen a vše probíhá, jak jsem předpokládal.