Kanárské ostrovy : 2. díl

25.4.2020

Tenerife, je druhý ostrov na naší cestě po Kanárských ostrovech a opět, musím říct, nádhera. Jistě, je znát turismus v mnohem, mnohem větší míře než na La Palma, to jednoznačně, ale stále platí, že turisté se soustřeďují na závětrné východní části a jihu ostrova a sever a západní část zůstává stále velmi divoká. Tenerife určitě stojí za prozkoumání. Na Tenerife jsme prožili další měsíc a mohu říct jen nádhera, kouzlo, pohádka. Setkali jsme se tu s přáteli, se Zdendou a Alenkou, který tu už byli, a tak se nám stali skvělými průvodci. Je to tu tak krásné, že se už vůbec nedivím tomu, že sem jede někdo víckrát a vícekrát si projede kouzelná místa, která i mě zůstanou navždy v srci. Tenerife je další ukázkou toho, jak se zde vybudovali vyloženě turistická letoviska, a i několik městeček vzniklo jako enkláva Němců a Angličanů. Pomaličku začínám chápat, že i několikaměsíční pobyt na ostrově může být úžasný, protože tady úžasně zkrátka je. Představme si, stabilních 22 °C po všechny zimní měsíce. Na sluníčku je to krásných 25 °C i víc, ale to vše se dá pohodlně snést, protože tady fouká permanentně velmi příjemný chladivý větřík. Do toho skoro neprší, maximálně v horách anebo na severní straně, ale jak opustíme severní pobřeží, počasí je víceméně stabilní. Okolo moře jsou pěší promenády a chodníčky, kde se dá hodiny a hodiny chodit podél moře. Většina pronájmů na zimu je s kuchyňkami, takže se předpokládá vaření, ale zase si vezměme v potaz mnohem lacinější potraviny, než jsou v Německu a samozřejmě to už vůbec nemluvím o Anglii. Pokud si představím, že je mi nějakých 70, 75, tak jednoznačně na dýchací potíže, na pohybové potíže, zkrátka na všechny možné neduhy jsou ostrovy něco jedinečného. A teď si vezmu, že se sem mohu dostat skutečně za pár korun, jako naši přátelé na nejzazší ostrov na La Palmu za 80 eur tam a zpět pokud si objednám letenky včas a spokojím se s minimem cestovního komfortu. Samozřejmě, mám na mysli nízkonákladové lety. Je to hlavně o tom, že za 800 eur je možné si tu pronajmout na měsíc apartmán, pohodlné 2+kk s balkonem a komplet službami a v příjemném počasí zde strávit celou zimu. Jistě, je to hodně peněz, ale pokud si představím, že jsou dva důchody a něco málo našetřeného, tak to není až tak nemožné a pokud bychom se zřekli vyhlášených letovisek a známých turistických míst, tak si můžeme dopřát mnohem levnější ubytování. Takže ano, pokud si dostatečně dopředu objednáme letadlo, pokud se spokojíme s méně honosným ubytováním, a pokud nebudeme každý den vysedávat v restauraci a nebudeme líný si uvařit, tak se nám celý pobyt výrazně zlevní a jsme hned mnohem blíže k možnosti zde strávit velmi příjemnou zimu. Na ostrovech funguje skvělá autobusová doprava za opět směšný peníze se vlastně dostaneme všude, kam potřebujeme, můžeme si projet ostrovy buď autobusem anebo půjčeným autem. Půjčoven je všude ohromné množství a samozřejmě se předhánějí ve slevách a v nabídkách a pokud ani to nám nevyhovuje, můžeme si vzít taxíka za pevně stanovenou cenu z bodu A do bodu B. To mě taky hodně překvapilo. Z Prahy jsme zvyklý na všelijaké praktiky taxikářů, nebudu zde rozebírat zlodějny, kterých se někteří dopouštějí, nerada bych se dotkla těch poctivých, ale tady jsem viděla a nafotila, že na stání pro taxíky je velká cedule s místy, kam nás může taxík dovézt a kde je rovnou napsaná cena. Takže odpadá pozdější dohadování, nebo lavírování nad cenou. Ta je zkrátka pevně stanovená a hotovo. A jestli jedou v autě 4 nebo jeden je úplně jedno.  A to se teď obloukem dostávám k tomu, jaký je ohromný rozdíl mezi Německým a Českým důchodcem. Pokud pominu závist a opravdu se s klidnou hlavou zamyslím jak to funguje v Německu a jak v Čechách, co vše si musí Němec platit a co vše máme my zadarmo, pokud k tomu přihodím rozdávání majetku za života jak je v Čechách zvykem a co patří k dobrým mravům, pokud vezmu v potaz kolik lidí si šetří v nějakém spořícím fondu na důchod a kolik spoří peněz i v dobách kdy už jim děti dostudovali a vylétly z hnízda, osamostatnily se, pokud vím, že naspořené částky jsou v řádech desetitisíců, což je úplně zanedbatelné minimum naspořených peněz na důchodový čas, přihodím k tomu klasickou Českou rozjedenost, chtěla jsem říct samozřejmě rozežranost, a neochotu si celý rok spořit na ty klíčové 4 zimní měsíce, tak mě z toho jednoznačně vychází, že holt budeme trávit zimy v naší malebné české kotlince a nadávat na hnusný počasí.

Proč to vše tak rozebírám? Vím o několika lidech, párech, důchodcích, kteří by tu rádi byli celou zimu a je to pro ně samozřejmě spousta peněz ale také vím a setkali jsme se s několika důchodci, kteří tu zimu tráví a vím, co vše pro to museli udělat a hlavně vím, že to není nemožné, že to není nad síly normálních, obyčejných lidí, kteří v patřičném věku spadnou do důchodového systému a jsou rádi, že poplatí vše co potřebují. Jde to, opravdu, jen se musí chtít, a nejen o té možnosti mluvit.

Takže ano, Kanárské ostrovy stojí za každý cent, co nás trajekt stál, stojí za každé uškudlené auro, které jsme na cestu dali. Je tu jednoznačně nádherně a pokud bych mohla doporučit, určitě bych každému přála se sem alespoň na dva, tři měsíce dostat a v klidu si prohlédnout vše, co nás zajímá. Samozřejmě, příjemným bonusem je projet si na kolech zajímavá místa, podívat se všude tam, kam nás průvodce zavede, ale i pokud sem pojedeme obytným autem, nebo přiletíme a nemáme chuť, nemáme kolo, nemáme dost peněz na taxíky a tak podobně, tak se dají strávit teplé a příjemné měsíce jen procházkami po plážových cestách a posedávání na lavičkách nebo v křesílku zabořeném do písku s výhledem na nádherný oceán je taky luxusně strávená zima.

No a už se pomaličku, polehoučku dostávám ke karanténě, k „estado de alarma“, k výjimečnému stavu. Na ostrovech to vypadalo asi tak, že dopoledne jsme byli na výletě na kolech a odpoledne jsme si už nesměli dát ven ani křesílka. Ulice plné policejních aut, které nemilosrdně zaháněli všechny do domů, bytů a aut. Zavřené restaurace, obchody kromě lékáren a potravin. Zákaz vycházení, okamžitý. Odsun 90 tisíc turistů ze všech ostrovů během 5 dnů. Uzavření všech hotelů, a to až tak, že lidé, kteří si nestihli zarezervovat let domů, čekali v odletových halách anebo si na den, dva museli hledat náhradní ubytování. Následovalo vyklizení všech apartmánů a ubytování v soukromí a všech městeček s domky na dlouhodobý pronájem. Na vše dohlížela armáda v plné zbroji. Zavřené pláže, parky, hřiště. Nikdo nikam nesmí a nám začala noční můra. Co dělat? Kam jet? Odjet? Zůstat? Můžeme vůbec odjet? A jak se dostat domů? Informace se tak různily, že nemělo cenu s nějakým zásadním rozhodnutím pospíchat a spíše pár dnů počkat, jak se situace vyvine.

První, co bylo potřeba vyřešit, bylo stání na dobu 15 dnů, po které byl vyhlášen výjimečný stav. Měli jsme několik míst na stání, kam bychom se mohli uchýlit. Karanténa nás zastihla v Maspalomas s kolegy, kteří tu tráví už několikátou zimu. Bylo nám jasné, že na ulici ve velkém městě by to bylo hodně problémové stání, hlavně pro vodu se muselo jezdit na pláž na kolech, a to jsme nevěděli, jestli budeme moct. Jediné plus bylo, blízkost nákupu potravin. Měli jsme vytipovaných několik stání na severu ostrova a několik odpočinkových míst v horách, kam si lidí jezdí o víkendu odpočinout a za grilovat. Některé místa byly skutečně vyloženě luxusní s vodou, ale jak jsme se dozvěděli, všechny byly okamžitě uzavřené. Další stání, kde jsme už stáli a kde bychom byli hodně stranou se ukázali na delší stání jako nevhodné, protože tam není voda anebo velká vzdálenost na nákupy. Zkrátka, nakonec Zdenda vyhodnotil stání u městečka Telde jako nejvýhodnější. V této oblasti máme možné stání celkem tři. Jedno hned u letiště, kde je voda na toaletách, to je kousek od nás, ale předpokládáme, že toalety budou zavřené a my bez vody. Další stání je u surfařů, kde je sice voda, ale příšerně tam fouká a třetí bylo to, kde jsme skončili a ukazuje se, že je to to nejlepší, co jsme na delší stání mohli v této oblasti zvolit. S ohledem na to, že se karanténa stále prodlužuje a teď, když píšu máme 42. den karantény. Hezké, z prvních 15 dnů nám to pěkně narostlo. Takže ano, jsme už 42 dnů v karanténě s tím, že nikdo nic a nikam nesmí. Jme pod permanentní policejní kontrolou a měsíc i pod vojenskou. Několikrát za den se nám tu vystřídají všechny druhy policie, které na ostrově jsou a že jich tu teda mají. Jeden den jsem si jen pro info dělala čárky a vyšlo mi to na 9 kontrol za den, včetně vojska. Gazík plný vojáků jezdil celkem pravidelně dvakrát denně. No a tak šel čas. Po pár dnech přijela policie a rozsadili nás. My, protože jsme přijeli jako poslední, jsme si museli stoupnout nad parkoviště, ostatní čtyři obytky zůstali dole nad pláží. Až později se ukázalo, že sice nemáme výhled do dáli, který se nám tolik líbil, ale zase si můžeme odvážit vyndat křesílka, protože na nás od parkoviště není vidět. Pak jsme si odvážili vyndat stoleček, nejdříve malý, pak velký a následovala markýza. Tím vlastně veškerý komfort skončil. Po týdnu jsem už v autě byla jako tygr v kleci a začala jsem chodit každý den na nákup do Mercadona, což je příjemných 5 km svižné chůze s trhákem do kopce hned na začátku. Takže teď už chodím s klidem každý den na výlet. Občas to prohodím s druhým velkým obchodem, který je podstatně dál. Odhaduji na 8-9 km. Na pláži máme vodu, kterou nám dovolili čerpat. Voda je jednak ze sprchy a jednak z dávkovače při zemi, kde se hezky dají načerpat kanystry, a tak Zdenda vždy po pár dnech vodu donosí. Chodíme se taky sprchovat, ikdyž předevčírem mě policie pěkně vynadala a dost nekompromisně sdělili, že tudy jako cesta nevede. Jedna hlídka problém neměla, protože když jsem šla s ručníkem v ruce se po cestě osprchovat, tak akorát jeli nás zkontrolovat, a tak jsme si to vyříkali, že na pláž ani náhodou, ale osprchovat se mohu, s tím problém neměli, hezky jsem poděkovala a odjeli. Chvíli, pár minut jsem se sprchovala, tak voda není vyloženě teplá, je to spíše honem se umýt, osprchovat a pryč a koukám, další policejní auto a čekali až dokončím očistu. No a hned jsem dostala vynadáno, že to teda ani náhodou, a ještě ke všemu vodu zavřeli. Samozřejmě, mohla jsem se dohadovat, že kolegové mi to povolili, ale co bych si pomohla. Taky jsem mohla dostat pěkně vysokou pokutu za porušení všeho co je nařízeno. Zákaz vycházení! A co si budem povídat, ramenu zákona se neodporuje, zvlášť, když musí udržet takovou masu lidí v domovech. Hrozné.

No a máme dneska 42.den a jak jsme se dozvěděli z Kanárských listů, dneska byl prodloužen výjimečný stav „estado de alarma“ od neděle ráno do 10. května 00:00. Stále platí plné omezení mobility pro dospělé jako dosud, to znamená zákaz vycházení. Výjimku dostali děti do 14 let kteří mohou od 26.4. v doprovodu dospělé osoby na jednu hodinu ven, od 9h do 21h, do vzdálenosti maximálně 1km od bydliště. Úžasné. Tak to je to rozvolnění, na které jsme se tolik těšili a v co jsme doufali.

Jednou ze základních podmínek rozvolňování je, jak uvedla vláda, provedení RPC testů všech osob, které se přihlásili na linku s příznaky na Covid-19 a všech osob s nimiž sdílejí domácnost. Dále, všech pacientů hospitalizovaných v nemocnicích, a to bez důvodů hospitalizace. To jen kromě jiného. Dalším parametrem je, míra nakažlivosti po dobu 14 dnů nesmí přesáhnout pod „1“, počet lůžek na JIP obsazených pacienty s Covid-19 pod 50 % a tak dál, a tak dál. Každopádně, chápu, že se opravdu Španělská vláda snaží dostat vše pod kontrolu, ale u nás na ostrovech stále počty klesají. My k dnešnímu dni máme aktuálně nemocných 195 na 960 tisíc obyvatel.