Kanárské ostrovy : 1. díl

23.4.2020

Stojíme na parkovišti kousek od moře a krásné malé pláže, kam ovšem nesmíme, vlastně teď nesmíme vůbec nikam, ale k tomu se teprve dostanu. Jsme na Kanárských ostrovech a je vyhlášen Výjimečný stav, ale bylo by dobré se vrátit v čase o pár měsíců zpět a na Kanárské ostrovy se nejdříve přeplavit. Dlouho jsem nepsala Deníček, a tak to teď mohu napravit.

Na podzim jsme odjeli, tak jak už je zvykem na jih a vracíme se k Marseille, kde jsme dost neslavně na jaře skončili. Jen pro upamatování, byli jsme vykradeni, a to hodně. Pokračujeme dál směrem ke Španělsku, ale pobřeží se nijak valně nelepší, teda co se týká možností stání pro nás. Žádná velká sláva to není, i když Azurové pobřeží je v tomto ohledu nedostižné. Maličko se to se stáním sice zlepšilo, ale žádná velká hitparáda to teda není. Máme před sebou velkou cestu, ke které upínám všechny svoje myšlenky, a to trajekt a několika měsíční pobyt na Kanárských ostrovech. Nejbližší přátelé vědí, co máme v plánu, ale my se bojíme to nějak víc ventilovat, protože kdyby to z nějakého důvodu nevyšlo, připadali bychom si jako blázni, tlučhubové, kteří si tahají triko. Zkrátka, až když jsme měli zakoupené lodní lístky, až když jsme byli naloděný, tak konečně jsem uvěřila tomu, že na ty slavné Kanáry se skutečně dostaneme. Samozřejmě, mohli jsme se potopit, mohlo se udát cokoliv, ale to by nás už netrápilo.

Kanárské ostrovy jsem měla vždy spojené s ohromnými hotely, resorty a s masovou turistikou. Vždyť po otevření hranic, kdo nebyl nebo kdo nejel na Kanáry tak jako by nebyl. Ještě byla podobně známou a vyhledávanou destinací španělská Costa Brava, kam všichni jezdili autobusy, a to jsem si řekla, tak to nikdy! Kanárské ostrovy pro mě byly zkrátka vždy synonymem masové turistiky. Nikdy jsem si nemyslela, že je tam také něco jiného než obří hotelové komplex, pravda je, že jsem se o to vlastně ani nikdy nezajímala, až naši přátelé Zdenda s Álou nás celou zimu zásobovali fotkami z Kanárů, jak tady jezdí na kolech a jak je tu krásně. Čímž mě příšerně štvali. My bojovali o každé možné volné stání, bojovali jsme s francouzskou drahotou, poměrně chladným počasím, kdy jsme každý večer topili, zkrátka, počasí na jihu Francie není ani zdaleka takové, jak bychom si přáli a pak nám přišli fotky z Kanárů, kde rozesmátí přátelé byli na kolech jen v šortkách a tričkách. Pomaličku, polehoučku v nás klíčila myšlenka a plán, kde budeme trávit další zimu. Takže ano, mimo plán jsme se rozhodli a jedeme, plujeme na zimu na Kanáry. Jediné, co je bolavé, tak to je docela vysoká cena za trajekt, ale řekli jsme si, že cestování finančně zvládáme, dokonce se nám podařilo i něco málo si našetřit a když jsme si spočítali, kolik utratíme za zimu v plynu za topení, tak to zase nebylo až tak strašné. No, bylo, ale holt se nedá nic dělat a padlo rozhodnutí, kostky byly vrženy, karty byly rozdány a tak podobně a nemá už cenu plakat nad rozlitým mlékem. Ovšem to jsem nevěděla, co nás tam opravdu čeká a nemine! Zdenda naplánoval trasu tak, abychom vlastně projeli všech 5 hlavních ostrovů v pořadí tak, že jsme vlastně začali na tom nejzazším ostrově, La Palma, pak trajektem na Tenerife, následně na Gran Canaria, pokračujeme na Fuerteventura a konec bude na Lanzarote. Tam by měla naše cesta skončit a měli bychom se vrátit zpět do přístavu v Cádiz.  Na ostrovech jsme měli původně v plánu strávit pět měsíců. Na každém ostrově měsíc s tím, že poslední dva ostrovy jsou menší a na pobyt by nám mohl stačit kratší čas a tím pádem si natáhneme pobyt na větších ostrovech. Ovšem člověk míní a Covi-19 mění. Vše je nakonec jinak, ale teď se vrátím v čase.

10.12.2020 jsme se nalodili v Cádizu a na La Palmu jsme připluli po třech dnech 13.12.2020.

Veškeré informace o trajektech, jak – kde – kdy – a za kolik jsem postupně uvedla v kartě RPC – Rady porady na cestu – Trajekty – Kanárské ostrovy.

La Palma je překrásný ostrov, kde jsme se poprvé setkali s naprosto úžasnou a jedinečnou přírodou Kanárských ostrovů. Tam jsme začala pět ódy na vše, co bylo kolem nás, okolo nás a co nás tam potkalo. Vše, naprosto vše se nám líbilo, se vším jsme byli spokojený. Nevím, co víc napsat než že Kanárské ostrovy, tak jak jsme je prozatím poznali, jsou jedna velká nádhera a mnohokrát jsem napsala v cestopisu, že pobyt na ostrovech stojí za každý cent, co jsme zaplatili za trajekt. Jedním slovem, teda dvěma, „ohromné nadšení“. Ukázalo se, že míst na parkování je dost a dost, voda taky nebyl problém a nádherná příroda, výlety na kolech, nedostižné. Všichni znalci a cestovatelé, kteří tu už byli tvrdili a tvrdí, že každý ostrov je jiný a je to pravda. La Palma nás uchvátila a řekla bych, že je hřích sem jet a La Palmu vynechat. Dalším ostrovem bylo Tenerife, kde jsme se setkali s přáteli Zdendou a Alenkou a prožili jsme s nimi krásný tři neděle společného cestování a výletů. Nikdy jsme s nikým necestovali, snad jen pár dnů, jsme spíše rádi sami, nebo se setkat jen na 2, 3 dny a pokračovat dál každý svou cestou. Je opravdu málo lidí, se kterými je radost strávit dobu delší než zmiňuji o řádek výš. Hodně se jedná o to, stanovit si pravidla hry, pravidla soužití, pokud už se rozhodneme společně trávit čas. Taky se jedná o to, nechat druhému čas na svoji zálibu, zábavu čas na čtení, nebo rybaření a nedožadovat se permanentní pozornosti už jen povídáním a povídáním. Taky je ohromně důležité, jestli jsme i podobně pohybově zdatní, jestli zvládneme výlety a pokud je nezvládneme, tak zase nemá cenu se přepínat, jako se stalo mě, kdy jsme hned na začátku podnikli výlet a já se pak týden skoro nehnula. Se Zdenečkem jsme si to vysvětlili, vyříkali, a tak se již podobné heroické výkony nekonaly. Teda konaly, ale když už jsem byla na kolo zvyklá, fyzička se maličko zvedla a přátelům jsem už stačila. Zkrátka, je strašně důležité taky říct na co už nemám, co už nezvládnu a podle toho se i chovat. Nemá cenu jet přes hranu a pak si týden foukat bebíčka, ale to už je za námi. Zkrátka, prožili jsme nádherné tři neděle a přesunuli se společně na Gran Canaria, odkud už přátelé odjížděli domů a my zůstávali dál a postupně poznávali a procestovali už třetí ostrov. Každopádně, asi je dobré se vyhnout turisticky vyhledávaným oblastem anebo, jen pro zajímavost si je jeden den projít a jet dál na místa, která jsou většinou v centrální části a na severu, východě a západě ostrovů. Jih je většinou vyhrazen pro hotely a rezidence, ale divoký sever je úžasný. Velkým překvapením je, že čím je ostrov méně turisticky navštěvovaný, tím má ohromně propracovanou turistickou infrastrukturu. La Palma má ohromné množství turistických tras, ohromné množství možností výletů a spousta turistických tabulí s mapami a samozřejmě, Turistická centra, která disponují množstvím mapek dané oblasti. Tak jsme si nabrali všechny možné mapy a podle nich putovali krajinou. Ať už pěšky nebo na kolech. Samozřejmě, pro ostrovy je lepší outdoorové nebo horské kolo než naše městská kola, ale na druhou stranu si můžeme zvolit trasu výletu po silnici, které jsou velmi pěkné, a kromě hlavních tras, i velmi málo frekventované. Opravdu, je strašně těžké říct, který ostrov byl zatím nejhezčí, nebo, který se nám líbil nejvíce. Asi prozatím bych řekla La Palma, ale ještě jsme neprojeli celou Gran Canaria a před námi je Fuerteventura a Lanzarote. Tady, na Gran Canaria nám chybí právě celý sever a proto se nám odtud tolik nechce.

Už 40 dní stojíme na jednom místě, probíhá totální zákaz všeho, probíhá karanténa a zákaz vycházení, probíhá „estado de alarma“ probíhá Covi-19.