Krásné, nádherné a poněkud větrné Dánsko

30. července 2017

Opět se po dlouhé době dostávám k psaní Deníčku. Vše běží, jak má. Posádka je zdravá, nálada optimistická a cesta probíhá dle plánu. Ovšem, „někdy by se optimisté měli střílet“, jak by řekl slavný Jára Cimrman a věřím, že hodně lidí by si zamnulo ruce, protože, konečně na nás došlo a regenschori by mohl říkat, „já to přeci říkal, že to není samo sebou“, ale jak by řekl další český velikán „ nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme“ nebo tak nějak, ale faktem je, že za pár dnů oslavíme 1000 dnů v našem Flíčku, kterému tímto skládáme hold a smekáme klobouk. Samozřejmě problémy byly, jsou a budou, ale to by snad bez toho ani nešlo. Představa, že se nic neděje, že vše běží jako po másle mě osobně nijak neláká, a i to naše cestování by bylo takové, nijaké. Právě různorodost putování, každý den nové místo, a hlavně poznávání a vidění nových zemí, krajů, zvyků, stylů a způsobů žití je úžasná. Maličkým obloukem se dostávám k dnešnímu hlavnímu tématu a tím je Dánsko. Procestovali jsme za měsíc celé Dánsko podle pobřeží kolem dokola. Jutský poloostrov a ostrovy Fyn, Sjaelland a troj ostrovy Mon, Falster a Lolland. Myslím, že měsíc času na celé Dánsko je minimum, které bychom této zemi měli dát, abychom mohli říct, že jsme viděli něco víc než jen dálnici a něco málo okolo. Stále a pořád děkuji naší šťastné hvězdě, že můžeme cestovat po Evropě tak, jak jsme si vysnili. V životě by mě nenapadlo, že budu projíždět Dánskem a obdivovat jej celý měsíc. Nechci a nerada bych začínala svoje povídání o cenách, vím, že to někomu vadí, protože už jsem se dozvěděla, že posuzuji země podle toho, jak je tam pro nás draho a veškeré moje psaní o té, které zemi se odvíjí od našeho povědomí, jak dalece máme hluboko do peněženky nebo do kapsy. To je jedno, ale každopádně bych ráda hned na začátku řekla, komu se moje psaní příčí nebo nelíbí, nechť dál nečte. Nikdo není nucený otevírat naše stránky a číst, co si sem pro nás, pro naše přátele staré a nové, pro příbuzné a kamarády a dneska už i pro spoustu lidí, které vůbec neznáme a kterým děkujeme za trpělivost a shovívavost se kterou nás občas čtou, tak nikdo není nucený číst co sem píšeme. Jsou to naše stránky, naše, moje a Zdendy myšlenky a jsme svobodní lidé. Nechť se každý rozhodne sám za sebe a pak ještě jeden moudrý řekl, „Suď člověka, až ujdeš v jeho botách několik mil!“ a tak dál anebo, „přej a bude ti přáno“.  Takže, dost bylo povídání okolo, já jsem si takříkajíc vylila srdíčko a už v klidu mohu pokračovat.

Dánsko, hodně jsem se sem těšila a hodně jsem se obávala. Obávala jsem se, jak to zvládneme s jídlem a financemi vůbec. Faktem je, že jsme se z Norska dost dlouho vzpamatovávali a pravdou je, že to byla nejdražší destinace ve sbírce prozatím navštívených zemí a Dánsko mělo být dost podobné. Přesto, že jsme věděli, že je Norsko opravdu hodně drahé, tak jsem se rozhodli uskutečnit tu nejdelší a nejdražší variantu putování po Norsku a nikdy jsme toho nezalitovali. To samé bylo vlastně i tady, v Dánsku. Tak jako jsem předeslala, vždycky má člověk na výběr. Vždycky si můžeme, jako Homo sapiens vybrat, co je pro něj nejlepší a co si myslí, že je nejpříjemnější a hlavně, co nám nejvíce přinese a co nás nejvíce obohatí. Poznání, zkušenosti, zážitky. My jsme se rozhodli pro opět tu nejdelší a nejdražší trasu a mohu ji jen vřele doporučit. Pokud je dost času tak Dánsko je opravdu velmi krásná a kouzelná země. Začnu prvním vystoupením z auta a prvními kontakty s Dány na malém parkovišti, kde vzhledem k velikosti zkrátka překážíme. Vše je to o úsměvech a pozdravech a pokynutím hlavy na pozdrav. Nikdo není nervózní, nerudý a nepříjemný. Ze všech Dánů vyzařuje pohoda a radost. Je to přesně to, co jsme poznali a zažili u Norů, nejbohatších lidí a Dány řadím hned za ně. A toto můžeme zažít u i těch nejchudších lidí jako jsou Albánci, Makedonci anebo Turci až daleko na východě.  Nechci stále dokola povídat o tom, že je potřeba v zemi, o které mluvím strávit alespoň měsíc, protože vím, že pro mnoho cestovatelů je to dlouhá doba, ale faktem je, že 14 dnů je strašně málo na vše. Na to, aby nám došli potraviny, abychom museli dokupovat plyn a abychom museli přemýšlet za co utratíme těch pár korunek, které jsme vyměnili za tvrdou měnu. Dánsko stojí za překousnutí všeho nepříjemného, protože je to naprosto úžasná a úchvatná země. Chceš a potřebuješ vodu, vezmi si, natankuj si a jeď dál. Potřebuješ zastavit? Není problém. Na každé, i té nejslabší nebo nejméně frekventované silnici si můžeš vybrat parkoviště, které se Ti bude líbit. Chceš si zachytat? Není problém, nahoď prut a chytej podle libosti. Máš obavy a strach? Nemusíš s bát, tady tě nikdo neokrade, nikdo ti neublíží. Podle statistiky čtyři z pěti Dánů důvěřují lidem okolo sebe, což je něco neskutečného. Tomu odpovídá i ten jejich entuziasmus a absence plotů a všelijakého zabezpečení. Všichni žijí pohodově, bez obav a strachů. Samozřejmě, jen jim můžeme přát, aby jim migranti v tom tady neudělali takový zmatek, že rychle začnou vyrůstat ploty mezi domy, rychle vymizí úsměvy a společnost začne být naštvaná. Je pravdou, že je tu pro nás hodně draho, velmi draho. A je pravdou, že měsíc se tu dá v pohodě vydržet anebo prožít na potravinách, které si přivezeme. Ovšem co je velký problém, je cena plynu, kterou všichni potřebujeme. Kupovat za 42,- Kč litr plynu je opravdu hodně, a to si pak každý rozmyslí plýtvat s plynem. Takže nastupuje jedině spořit plynem do maxima a snažit se vyjít s tím co máme. My máme dvě bomby a jak jsme dneska spočítali, je to tak akorát a musí se hodně přemýšlet nad každým přitopením. Zkrátka nic moc, pokud máme velkou lednici s velkým mrazákem. Jenže, pokud budeme mít malou lednici s nízkou spotřebou, tak zase si nemůžeme dovézt tolik potravin a ten měsíc bude krušnější. Faktem je, že jsem sebou vezla 8 litrových flašek zavařeného vepřového masa na guláš, omáčku, pomazánku a tak podobně a ani jednu flašku jsem neotevřela. Chtěla jsem nejdříve spotřebovat zamražené potraviny a nám to tak akorát stačilo a opravdu jsme sice vjeli do Německa sice s průsvitnou ledničkou, ale bez problémů, nebo nutnosti kupovat zásadní potraviny. Tak vyjedený jsme opravdu dlouho nebyli. Vlastně naposledy minulé léto v Norsku. Je zajímavé, že i tam mě došla jako nejdůležitější potravina mrkev. Ano, mrkev. Nevím jak kdo, ale já si polévku, kuřecí nebo hovězí vývar bez mrkve nedovedu dost dobře představit. Je to zajímavé. Cibule jsme měla dost, celer v pohodě vydržel, česnek byl vynikající a pórek taky, ale mrkev se i v lednici scvrkla a pomaličku se zkazila. Takže jsem holt musel jít a dokoupit mrkev. V Norsku to bylo úplně stejné, jako přes kopírák. Cenově jsem dala Dánsko na druhé místo hned za Norskem. Faktem je, že dát si něco dobrého je tu opravdu hodně drahé. Zmrzlinka nebo kávička je opravdu cenově někde jinde. Nakonec, poslední den jsme si dopřáli kávičku v Ribe na náměstí za neskutečně nízkou cenu okolo 2,5 eur za jednu. A jsme opět a stále u financí a nákladech na putování jako takových.

Dánsko je především zemí Vikingů, kteří zde sice fungovali z historického hlediska jen pár roků, ale celé Dánsko žije Vikingy a určitě bychom si neměli nechat ujít expozici na ostrově Sjealland ve městě Trelleborg, kde jsou odkryty základy vikingských staveb a veliké kruhové opevnění. Samozřejmostí je replika domu, kde tehdy žili. Faktem je, že o stavbě se vedou velké polemiky, ale to nám v jádru může být jedno. Je to zkrátka moc pěkné. Další naprosto úžasná výstava o Vikinzích je u kostela Jilling Kirke. Celá oblast je UNESCO památka a pokud pominu dva runové kameny, nejstarší památku na Vikingy, tak hned naproti kostelíčku, kam všichni míří je naprosto unikátní interaktivní expozice, která zaujme jak děti tak dospělé. Samozřejmě, Dánsko má několik památek, které bychom si neměli nechat ujít jako je Stevns Klint, nádherný křídový útes, samozřejmě alespoň si obejít hrad Kronborg Slot, projet si na kolech Kodaň s návštěvou okolí královského paláce, katedrálu v Roskilde, kde jsou pochovaný snad všichni dánští králové a samozřejmě, určitě bych zajela na ohromnou udusanou pláž na ostrově Romo, protože to, co se tam odehrává, tak to se hned tak nevidí. Faktem je, že nás velmi překvapila výše všech vstupných na památky. I ten nejzapadlejší zámek, který není ničím zajímavý, stojí na vstupném okolo 500,- Kč pro jednoho. Jistě, pro Dány to není částka nijak závratná, ale jak jsem tak pozorovala, pokud bychom chtěli navštívit vše, co bychom mohli, tak bychom jen za vstupné utratila to samé co za celý měsíc života a ježdění v Dánsku. Takže je nutné si vybírat, ale pravdou je, že mnoho památek je zdarma anebo jen za symbolické vstupné. Jediné vstupné, které jsme se rozhodli uhradit a jedinou opravdu památku, kterou jsem nechtěla, aby nám ušla byla katedrála v Roskilde, ale nakonec jsme se náhodně strefili do nedělní mše a nejenže jsme měli ohromný zážitek z hudby na velmi staré historické varhany, křtin a kázání v dánštině, tak ještě jsme nic neplatili. Ale to byla náhoda. Jinak památek je hodně, nemá cenu tu postupně všechny představovat, ale domnívám se, že jet do Dánska bez průvodce je veliká, veliká škoda. Nebo alespoň nejet bez řádné přípravy, protože pak nám může uniknout něco pěkného, zvláštního a zajímavého. Jako například ukázka replik vikinských lodí, vikinského stavitelství a vikinského života v přírodním parku na pobřeží ostrova Fyn v Svenborgu. Zkrátka, Dánsko je plné nádherných památek a přírodních parků, stačí jen si umět vybrat co komu je blízké a je dobré si vzít od všeho něco. Samozřejmě, mnoho cestovatelů vysloveně nesnáší města a prohlídky místního stavitelství a vezdejšího života a raději se toulá přírodou. Plně to chápu, ale domnívám se, že se o mnohé ochuzují. Minimálně o styl života a způsob bydlení, trávení volného času a tak podobně. Speciálně v Dánsku je ohromně zajímavé vidět, jak tu žije poměrně velmi bohatý národ. Co města nabízí svým občanům, co se nabízí v prodejnách a jak třeba vypadají městské parky. Domnívám se, že až když vidíme celek, teprve pak můžeme porovnávat, odsuzovat, závidět, obdivovat anebo zavrhovat.  

Další důležitou věcí je, kde nabrat vodu a kam s odpadem. Faktem je, že v Dánsku toto není vůbec žádný problém. Všude je voda a všude se dá nějakým způsobem načerpat. Velmi často benzínky mají někde kohoutek a na požádání obsluha nemá námitky, když si potřebujeme vodu doplnit. Toalety jsou téměř na každém odpočivadle a tam je voda z valné většiny pitná. Najet k toaletě a nasadit hadici na kohout taky většinou lze velmi pohodlně a nikomu to nevadí. Většinou bývá u toalet z venku kohout s vodou a miska pro pejsky. Tam lze také čerpat vodu anebo jen si jí vzít do kanystrů. Naším hlavním zdrojem vody byly nábřeží a rybářská mola. Tam je vždy několik hadic s vodou pro rybáře a lze se postavit ke stojanu a natankovat. Nikdy nám nikdo nic neřekl a pokud jsme mohli někoho požádat, zda si smíme vodu natankovat, tak se spíše koukali, na co že se je to ptáme. Tady je voda, kohout, hadice, tak si vezmi, kolik potřebuješ a nic neřeš, vody je dost.  Odpadní vodu jsme řešili také na odpočívadlech vylitím do toalety nebo na STPL, kde bývá většinou výpust a přímo piktogramem vyznačené místo pro vylití toalety. Jenže je pravdou, že my toaletu nepoužíváme, jak se říká plnohodnotně. Takže tím nám odpadá spousta následných problémů.

Je zajímavé sledovat, jak vysloveně bohaté země jako je Norsko a třeba teď Dánsko vůbec neřeší vodu a případné její natankování. Tento přístup je i u velmi chudých zemích, jako je Albánie nebo Makedonie, tam je vody také všude dost, a ještě samozřejmě v našem milovaném Turecku. Tam jsou schopný Vám vodu ještě nanosit. Polsko je také pohodové a Itálie ještě jakž takž, tam je všude zase spousta pítek, kde se dá nabrat voda alespoň do kanystrů, v Řecku to nebyla žádná sláva, ale problém jsme neměli, ale Německo? Tam nám zadarmo nikdo nedá vůbec nic a nalézt kohout s vodou bez placení se rovná drobnému zázraku.

Parkování a spaní na divoko v Dánsku je pohodové. Pokud nepotřebujeme vysloveně stát na náměstí anebo na nejfrekventovanějším parkovišti kousek od hlavní pláže, tak v Dánsku je to opravdu hodně příjemné a hlavně, dost jsme se cítili bezpečně. Hlavně, Dánové si velmi potrpí na parkoviště v lesíkách a sezení u stolečků. Všude je čisto a pořádek a z parkovišť si opravdu můžeme vybírat. Pokud jedeme i tou nejzapadlejší silničkou, můžeme očekávat několik parkovišť za sebou. Zkrátka, parkování je pohodové. Mnohokrát jsme přespali na molech pro rybáře, a i když značky nebyly vyloženě zákazové, asi se vyplatí zbytečně se neroztahovat, zbytečně na sebe neupozorňovat. Je lepší si stoupnout vždy stranou, nepřekážet a pak máme zase i my klid a pokoj. Nikdo si na nás nemusí stěžovat, ale to by Dánové stejně neudělali. Nejspíš. Faktem je, že nám několikrát sami uhnuli, abychom mohli zajet, zacouvat nebo pohodlněni zaparkovat. Jinak, všude je spousta kempů a ohromná nabídka parkovišť STPL pro bydlíky a karavany, ale jsou poměrně dost drahé.

Jak už jsem se zmiňovala, plyn je v Dánsku pekelně drahý, ale nafta je téměř za totožnou cenu jako v sousedním Německu nebo u nás. Vyplatí se počkat si na cenu. Vysledovali jsme, že před víkendem jde cena nafty lehce dolů. Rozdíl v korunách je okolo 4,- Kč za litr. Jenže, pokud nejsme v Dánsku déle a naftu potřebujeme, tak stejně natankujeme, kde se nám to zdá nejlepší.

V moři se můžou volně chytat ryby. Na severu ještě tresky a na jihozápadě makrely. Není potřeba žádný povolení. Nejlépe se chytají z mola nebo z vlnolamů. Jen je potřeba mít dostatečně silný vlasec a vhodnou nástrahu, ale tomu já nerozumím. Každopádně, jsme tady dokupovali silný vlasec a nějaké, jakési boblery. Příšerné slovo, ani nevím, jak se to píše, ale makrely byly vynikající.

Tímto bych asi už uzavřela pojednání v pár větách o nádherném Dánsku. Všem, kdož mají trochu více času mohu výlet do této země jen a jen doporučit. Jen mít ten čas. Potraviny se dají na měsíc zvládnout z vlastních zásob a prakticky až na pár drobností, není potřeba kupovat téměř nic. Nafta je za příznivou cenu a pokud budeme šetřit plynem, měly by nám dvě bomby na měsíc vystačit. Památky je potřeba zvážit, které navštívit a které si jen prohlédnout z venku. V žádném případě nezapomenout doma průvodce, nebo být řádně vybaven podklady k cestě. Nebýt překvapený, když se na nás budou usmívat, oni totiž takový jsou. Nezapomenout odpovědět na pozdrav anebo slušně poděkovat. Oni vážně hojně jako první zdraví, uhýbají, aby uvolnili cestu, podávají věc pro kterou se natahujeme, pouští do předu, zkrátka Dánové jsou úžasný a měsíc, který jsme tu strávili stál za to. Loučíme se s Dánskem, bylo nám tady moc krásně, příjemně a skvěle. Jen bych příště poprosila, trochu méně větru, protože mám pocit, že vyfoukaný jsme na celý zbytek života.

Tak sbohem nádherné a milé Dánsko, opatruj se, máme tě rádi a moc jsi se nám líbilo.