Kousek Itálie a jen pár slov.

1.4.2017

Můj milý deníčku. Dlouho jsem nic nenapsala a přitom zážitků je takové množství, že by vydalo na knihu. Už pár dnů jsme v Německu a vracíme se po mnoha měsících domů. Sice jen na skok, ale domů a to je úžasné. Teď se, ale na chvilku a jen v pár větách, klasicky, vrátím k Itálii. Itálie, skvělá země, která nás opravdu nadchla. Tentokrát jsme strávili v Itálii jen tři měsíce a i tak mohu říct, super! Je to skvělá země a skvělý lidé. Co se mi hodně líbilo, tak štíhlý Italky, teda většinou, téměř vždy perfektně upravené, nalíčené a načesané. Není výjimkou vidět velmi starou paní, jak si jde jen pro nějakou drobnost do obchodu a je perfektně upravená. Pánové jsou na tom úplně stejně. Elegance, graciéznost, šmrnc. Oni opravdu mají šmrnc, který jim můžeme závidět. Pozor, nemluvím o velkých městech, ale o vesnicích a malých městečkách. Tam je vidět rozdíl nejvíce, ale to je jen taková drobnost.

Když jsme sem jeli, hodně lidí nám tvrdilo, jak budeme zklamaný, jací jsou Italové bordeláři, jak je všude špína, hromady odpadků a další se pomalu sázeli, kolikrát budeme vykradený. Někteří tvrdili, že se tady platí snad i za vzduch, který dýcháme, a drahotu lze srovnávat leda se Švýcarskem. Nevím, možná jsme měli na zloděje jen kliku, možná jsme díky Zdendovým zkušenostem nebezpečí předcházeli, možná je to tím, že není sezona, ale zloději se na zimu k zimnímu spánku neukládají. To je empiricky doložitelný fakt. Takže je to o náhodě a o souhrnu dalších věcí, jako jsou mříže v oknech, zabezpečené zámky a tak podobně. Mříže v oknech bohužel máme a už jsme si na ně zvykli. Je to jen takové šidítko, nic bytelného, nic nedobytného. Je to o tom, že zloděj dostal od nás signál, pozor, tady budou problémy, tady to nepůjde tak jednoduše a my jen doufáme, že pokud bude mít ten člověk jinou možnost uskutečnění svého plánu někoho vykrást, tak jí využije a nebude se trápit s nějakými mřížemi. Zloděj potřebuje rychle přijít, rychle rozlomit zámek, nebo vypáčit okno, vlézt, pobrat co jde a rychle odejít, nebo odjet. Takže, abych to shrnula, Zdenda se z polohy zámku domnívá, že to někdo alespoň ve dvou případech zkoušel, ale i kdyby zámek rozlomil, stejně by dveře neotevřel. Žádné. Větší starost nám dělá náš slavný GPS Dozor. Utratili jsme za tento systém 10 tisíc korun a stále s tím máme potíže. Teď v poslední době jsme měli opět dva varovné poplachy a ani jeden nebyl oprávněný. Nikdo se nám do auta nedostával, a přesto nám přišla SMS, že máme vetřelce v autě. Je to problém, protože většinou jsme dost daleko od auta a rychlý přesun zpět je obvykle infarktová záležitost.  Poslední planý poplach nám pokazil polovinu výletu. Zhruba 10 km od auta přišla na mobil sms, že se nám někdo pohybuje v autě. Úprk, který následoval, by byl hodný závodníků Tur de France, byli jsme totiž na výletě okolo Dunaje na kolech. Samozřejmě, totálně splavený, s tepem 180 na 200 a očima navrch hlavy přijíždíme k autu a nikde nikdo. Němečtí sousedi, kolegové, starší manželský pár poklidně popíjející svoje odpolední kafíčko, jen s podivem koukají, jak obcházíme a kontrolujeme auto.  Nevím, co budeme dělat. Nejraději bych zařízení vrátila dodavateli, ale, to už nepůjde. Samozřejmě, klasická situace. Každopádně, je to potíž, kterou budeme muset ještě řešit. Další potíž, prasklá vanička je už také za námi. V Dethleffsu, nechci jim sahat do svědomí, ale v Dethleffsu nám nakonec prasklou vaničku i po záruce vyměnili, což je zajisté velký úspěch protože zřejmě věděli, kde je problém a že to není ojedinělá záležitost. Každopádně, máme novou vaničku, máme jí dost dobře odizolovanou a snad už bude pokoj. Faktem je, že už bychom si další vaničku nemohli dovolit. Kamarádi a přátelé si z nás už dělají neskutečnou legraci. Mít třetí vaničku za necelé tři roky používání je výkon hodný obdivu. Chápu, ve sprchovém koutě se máme jen sprchovat a svatosvatě přísahám, že tam ani nic jiného neděláme. Pravdou je, že rozvod teplého vzduchu se dokáže neskutečně rozpálit a na jednom jediném místě, v rohu, nebyl odizolovaný a tím, docházelo k velkému nahřívání a následnému prasknutí. Tak, snad už bude okolo vaničky klid a může v klidu pokračovat v dalších opravách. Jak jsem říkala, my už máme závady vychované, ba přímo vycepované. Ony totiž čekají pěkně v řadě, až na ně dojde pořadí. Žádné postrkování, žádné předbíhání a tlačení. Hezky jedna závada po druhé. Aspoň nám v tom nedělají bordel a my se můžeme pěkně na tu jednu soustředit a plně se té jedné, ojedinělé a naprosto nečekané závadě věnovat. Jakmile jsme vyřešili problém vaničky, hned se ukázal další problém, poctivě a trpělivě čekající v pořadí, něco se děje v motoru a svítí nám žlutá kontrolka na přístrojové desce. Zdenda tomu říká grilování kuřete. Grilované kuře miluji, ale toto bych si s klidem odpustila. Samozřejmě, je to velmi nepříjemné, protože člověk stále kouká, jestli kontrolka pořád a ještě svítí, jestli si to nerozmyslela, ale prý se s tím dá hodně dlouho jezdit a není to nic smrtelného. Na výkonu to znát není, auto se chová standardně, tak snad bude mít pravdu. Bohužel, budeme muset do servisu, ale objednáme se až do Pelhřimova. Tam nám dělali garanční prohlídky a Flíčka už znají. Ale zpět k Itálii. Ohromně se nám líbil jejich zvyk, že v době mimo turistickou sezonu jsou všechny zákazové značky přikryté. Někde jen igelitovým pytlem, někde elegantními látkovými obaly s emblémem města. Někde jsou platební automaty odvezené nebo značky nepřikryté, ale platební automaty jsou hermeticky oblepené. Zkrátka, není komu co zaplatit a mimo hlavní sezonu, je dovoleno téměř všude parkovat a nocovat. Nevadí mi, když se musí za noční parkování na nějakém místě zaplatit, je to jen na nás, jestli tam budeme spát a poplatek uhradíme nebo pojedeme dál od města, na periferii a tam zaparkujeme na volném parkovišti. Hlavně, nejsme vystavený svévoli místního policisty, nebo někoho, kdo má parkoviště v pronájmu. Nemusíme se s nikým dohadovat, že už je dávno po sezoně, že na značce je napsáno, že bychom už platit neměli, ale dohadujte se s Chorvatem, který když zavolá policii, tak uspěje jednoznačně on. On je tam doma a policie bude v každém případě stát na jeho straně. Toto v Itálii odpadá a tím je putování po této zemi mnohem, mnohem příjemnější. Je příjemnější, když víme, co můžeme a co ne a to naprosto jednoznačně a nezpochybnitelně.  Policie je v Itálii taky velmi příjemná. Mockrát jsme stáli na velmi opuštěném místě a několikrát se nám stalo, že nás vlastně místní policie pomalu hlídala. Zkrátka, přijeli, okoukli, na pozdrav pokývli hlavou a odjeli. Vůbec nebylo výjimkou, že přijeli i v noci a nad ránem. Zkrátka a dobře, máme jen dobrou zkušenost. Ohromně se nám líbí i síla policistů. Tak, ono jich je v Itálii několik druhů, myslím policistů. V jednom městě jsme podle letáku napočítali čtyři druhy policie, která je přítomna a která se tu stará o pořádek. Samozřejmě, vidět kráčejícího policistu je událost, ale vidět pomaličku kroužící auto s policisty po náměstí plném lidí, je naprosto běžná věc a po nějakém čase jsme si na to zvykli. Oni si totiž nevynucují nějakou přednost, nebo aby jim člověk uhnul, oni pomaličku jedou, vysloveně se po ulici plouží a sledují cvrkot. Jistě, mnoho lidí by mohlo být velmi nepříjemně rozladěno, co má co policie dělat na hlavním náměstí a s autem se proplétat mezi námi, když si fotografuji kašnu nebo krásný dům, ale oni jsou tam pro nás, pro mě, a pokud si to v sobě takto srovnám, tak jsem spokojená. Italské policii nedělá problém počkat, až dokončím záběr a udělám úkrok, aby mohli projet. Italské policii nedělá problém usmát se, příjemným pohledem a svojí mimikou dát jednoznačně najevo poděkování.  Itálie a Italové a jídlo, to je kapitola sama o sobě. Zdenda správně řekl, že „ Italové si ty huby neošidí“.  Skutečně, oni opravdu umí vyrobit neskutečné množství vynikajících sýrů, ohromné množství sušeného masa, uzeného masa, salámů, vynikající těstoviny a spoustu přísad do nich, ohromné množství mražených a čerstvých ryb a všech možných mořských potvor, vynikající dortíky a mražené zeleniny. Zkrátka, nabídka všeho je obrovská a řekla bych, že ceny jsou mnohdy pro nás velmi příznivé. To mě také udivilo. My jsme ještě pořád extrémně šetřivý, protože nás za dva roky čeká veliký výdaj, ale i já jsem se nakonec v té jejich ohromné a někdy velmi drahé nabídce naučila chodit a jít na nákup nebyl pro mne stresující zážitek. Vždy se dalo nakoupit za velmi příjemné peníze a i na našem měsíčním rozpočtu to není nijak znát. Samozřejmě, je to o nejlevnějších prodejnách jako je EuroSpin a Lidl, ale i tam je nabídka všeho ohromná, výborná a ve vynikající kvalitě. Díky tomu, že máme čas a můžeme se zastavit v prodejně častěji a můžeme si počkat na avízované akce, můžeme nakoupit s výraznou slevou italské lahůdky mnohem častěji, než bych si jinak dovolila. Díky tomu jsme měli skoro stále v lednici parmezán a pršuto k večernímu zobání.  Snad ani nemá smysl popisovat všechny možné místní lahůdky, něco jsme ochutnali a něco jsme si nechali na podzimní cestu. To pojedeme až dolů na Sicílii, kterou objedeme a po západní straně Itálie poputujeme nahoru. Samozřejmě, peníze jsou až na prvním místě a i z tohoto pohledu se domnívám, že Itálie je velmi příznivá chudší české peněžence. Dát si vynikající pressíčko na prosluněném náměstí za 1 Euro není žádná výjimka. Potud je to pro nás příjemné. Restaurace jsou samozřejmě poněkud dražší, ale nic co by se nedalo pro nás zvládnout. Samozřejmě, dali jsme si pravou italskou pizzu, pravé italské lazaně a pravé italské těstoviny. Bez toho to nejde a zase nejsme tak chudí, abychom si v té které zemi nedopřáli specialitu, kterou je země proslavená.

V Itálii jsme se postupně zaměřili na jejich parkovací místa a pomaličku jsme je začali používat. Někdy nám nic jiného nezbylo a někdy to bylo tak příjemné místo, že nebylo nutné hledat jiné parkování. Zatím, všechny byly zdarma, jen za poplatek za elektřinu a někde se platila i voda, ale náhodou jsme vždy stáli tam, kde voda patřila k místu a byla zdarma. Podle toho jak kde, ale pro znalce a staré harcovníky by bylo jistě legrační, kdyby nás pozoroval, jak studujeme systém tankování, placení a množství. S vodou, jsme v Itálii neměli jediný problém. Když už jsme byli hodně potřebný, všude, po celé Itálii jsou pítka, kde se dá pitná voda načerpat do kanystrů. Někde je pítko tak šikovně, že se dá napojit na hadici a tankovat do nádrže. Jen je potřeba se koukat, ale skoro všechny parky pítka mají. U pump dají vodu, bez problémů, pokud jí mají. Mnohdy je to o tom, že vodu ve venkovním kohoutě mají jen užitkovou a pitnou kdesi v zázemí. Ale to jsou hodně výjimky. Zrovna tak s plynem jsme neměli problém. Strašení, že se v Itálii nenatankuje plyn, není pravda. Z množství tankování jsme byli jen dvakrát odmítnuti, ale hned o 100m dál, byla další čerpací stanice, kde nám plyn v pohodě natankovali a bez problémů. Nevím jak a zda by natankovali plyn do samostatných bomb, ale my, i díky vývodu ven na karoserii, my jsme problém neměli.  

Zrovna tak nás velmi překvapil přístup k internetu. Je to tady hodně zvláštně řešeno, ale když se naučíme plnit jejich požadavky, tak máme téměř každý den volný internet od nějakého poskytovatele. Ať už je to město, hotel, turistická oblast, nádraží, restaurace anebo chráněné území. Jedná se jen o to, mít jejich, tedy italské telefonní číslo a pak už je to jen rutina. Samozřejmě, ohromně se nám osvědčila a osvědčuje naše anténa pro zesílení signálu. Dneska bych řekla, že dvě třetiny připojení máme jen díky anténě, protože jednak dokáže zachytit slabý signál, nebo signál z velké dálky a dokáže si poradit s mnoha sítěmi. Samozřejmě jsme si každý měsíc koupili Italský internet, za 10 Eur 5Gb, což je skvělá cena, ale to máme jen na soukromé používání. Stále ještě na stránky musíme mít mnohem více dat, než si kupujeme, ale to je jiná písnička. Díky sim kartě máme zároveň číslo, které lze použít jako telefonní a to je právě to, co potřebujeme na zaslání sms pro kód k připojení.

Naučila jsem se italskou specialitu polévku Minestrone, která je vynikající a moc nám chutnala. Samozřejmě, když už jsme v Itálii, tak jsem velmi často pekla domácí, kynutou pizzu. Tu jsem se naučila připravovat přímo bravurně. Nevím, jestli by nám doma taky tak chutnala, ale pizza do Itálie patří a tady je zkrátka vynikající. Tady má šmrnc a tady je jedinečná.  Aspoň, Zdenda mi jí chválil a tak to tak bude. 

Itálie je krásná a moc se těším na podzim. To bychom si měli užít koupání a slunění. Na léto jedeme opět na sever a tam to s koupáním není žádná hitparáda. Baltské moře je jen pro otužilce a děti, které z toho nemají rozum. Moc se těším do Polska. Jednak se tam setkáme s přáteli, kteří nám přijedou naproti s Leškem a Beátou, a budeme putovat kousek společně a hlavně, Polsko je jedinečné. Pak nás bude čekat kus pobřeží Německa a objedeme celé Dánsko.  Když už jsme u toho Dánska, tak jen maličkou vsuvku pro usmání. Když jsme takhle se Zdendou večer seděli a Zdenda plánoval Dánsko, kudy pojedeme a tak podobně, jen se zmínil, že budeme kousek od Švédska, které jsme vlastně vůbec neprojeli, a čekal, co já na to. Samozřejmě, jen jakoby nic.  Já jsem jen opáčila, že když už bychom byli ve Švédsku, je Norsko s jeho fjordy jasná záležitost. Pak samozřejmě bychom spadli do Estonska na naší Novu a navštívili rovnou pár skvělých RMK míst, a když už tam budeme tak přes Rumunsko a Transylvánské Alpy, které máme hodně rádi, šup, šup do Turecka. Protože, když už pojedeme na Zdendovo přání do Švédska, tak na moje do Turecka. No, a když už budeme v Turecku a překontrolujeme stav vody v jezeru Van a hodíme očkem po hoře Ararat, tak rovnou bychom to střihli, samozřejmě rychleji, žádné courání na Peloponés a na Krétu. To je jasné, tam se maličko zdržíme, protože poslední návštěva byla fakt krátká. Samozřejmě, z jihu nepoletíme hned na sever, to dá rozum, a rovnou využijeme výhodné polohy na okouknutí Thermopyl, jestli je termální potok stále tak báječně teplý a ve svém korytu no a to už je jen skok do nádherné Albánie, kde jsme byli hanebně málo, jeden měsíc nestojí ani za řeč. Jedním okem bychom nakoukli do Makedonie. Ale jen jedním a pak už prolétnout pobřežím do Itálie a v klidu a v pohodě pokračovat v námi předem vytyčeném plánu a napojit se na pobřeží kousek od Maceraty a pokračovat na Sicílii. Tak to by se mi ohromně líbilo a Zdenda je také pro.  Tak třeba jednou, jednou, jednou.