Jak bylo a jak, možná bude. Jedeme na sever !

25.5.2016

Je to skoro měsíc, co jsme přijeli z Turecka a Řecka po osmiměsíční cestě. Bylo to zatím naše nejdelší putování a mohu s klidem prohlásit, že se cesta povedla. Co napsat jen tak na závěr, když vše už jsem o Turecku a Řecku napsala. Není co dodat, snad jen pár drobností. Po pěti měsících v Řecku mě vůbec neudivuje, že jsou, tam kde jsou. Spousta zavřených, zdevastovaných a vybydlených resortů, nájemních domů a obchodů. Pobřeží je lemované neutěšenými městečky, která jsou krásná, jen když svítí sluníčko. Jistě, je spousta krásných přímořských vesnic, ale, ale, ale. Řekové se nenaučili pokoře a mnohdy slušnosti, kterou mají Turci. Opravdu, je to neuvěřitelný rozdíl, který se pozná, nebo, který si člověk uvědomí až když je v té zemi déle a projíždí jí křížem krážem. Řekům jaksi ještě nedošlo, že Evropa ztrácí zájem o jejich apartmány a že záleží jen na nich a na jejich přístupu k cizincům, jak se budou u nich cítit a zda k nim znova přijedou. Pokud budu v resortu se vší parádou, mám na mysli all inclusiv a nedostanu se dál, nebo, to říkám špatně, netoužím poznat více, tak Řecko je nádherná země s překrásnou přírodou a mořem. Stačí, ale zajít do obchodů a do bočních ulic města. Tam je teprve vidět ta neochota, totální nezájem a mnohdy problém jen odpovědět na pozdrav. To mě děsně štvalo a po čase jsem se propracovala k tomu, že když jsme někoho pozdravili, protože se nám to zdálo slušné, vychované a tak nějak to mělo být a osoba na druhé straně jen na nás zírala a hluboce přemýšlela, jestli by jako měla taky pozdravit nebo ne, tak jsem v takových případech už vybublala a česky řekla „ víte, u nás je zvykem na pozdrav odpovědět „. Nejvíce co mě naštvalo, byla návštěva Athén a slavného Pantheonu.  Tam jsem se obrovsky těšila, protože Panteon je opravdu historická perla. Bohužel, ale jen na obrázku.  Těšila jsem se, že si tam nahoře dáme svůj oběd, těšila jsem se, že v celém obrovském areálu strávíme celý den a i jsme se na to řádně vyzbrojili. V baťůžku oběd i s ubrusem, v ruce průvodce a několik historických map oblasti,  zásobu pití a vše k celodenní návštěvě nejvýznamnější archeologické památky, lokality v celém Řecku. To jsme ovšem netušili, že všichni hlídači a ochránci historie nafasovali soudcovské kovové píšťalky a v jednom kuse na ně pískají. Jakýkoliv návštěvnický prohřešek okamžitě trestají velmi, velmi silným a vytrvalým pískotem na píšťalku. Máme začátek sezony a věřím, že se do prázdnin vypracují k úchvatným výkonům. Hlavně co se týká kapacity plic. Paní vedle mne, turistka, si dovolila vyndat z kabely mandarinku a to co následovalo, mě doslova uzemnilo. Neskutečné vřeštění na píšťalku a vlastně nikdo neví, na koho se píská a kohože má ten blbec s píšťalkou v puse na mysli. Takže hlídač píská téměř jako o život a upřeně se kouká na hříšníka, který nic netuše pořádá svou mandarinku a jen si myslí něco hodně ošklivého. Zkrátka, Panthenon  se pro nás stal děsivou záležitostí. Nejenže vše je obehnáno provazy a vlastně nikam se nesmí a několik jeřábů a lešení už nějakých 25 let vévodí celé dominantě, ale ještě ke všemu je to jen krátká okružní cesta kolem části hradeb a prostředkem nádvoří zpět. Není si kam sednout a těch pár laviček nestačí ani pro hodně staré lidi, kteří jsou rádi, že se nahoru vůbec dostali a sednout si na kámen s historickou hodnotou je nemyslitelné. Po půl hodině jsme vypadli jako cukráři a oběd si dali až dole. Tak to je jen takový malý střípek z našich zkušeností, ale bylo jich mnohem víc. Mimochodem, na všech památkách v Athénách mají hlídači píšťalky. Možná je to nová řecká praktika jak udržet návštěvníky v uctivé vzdálenosti od památek a patřičně se chovat. Faktem je, že naopak Olympia nám spravila chuť a zvedla náladu svou krásou, klidem, pohodou a majestátností. Vše je o lidech. Do Řecka se už nevrátíme, pojedeme dál podél pobřeží Středozemního moře směrem na Itálii. Zatím nás čeká severní cesta a dneska čekáme na náš trajekt do Švédska. Přípravy byly velkolepé a doma jsme za tři neděle stihli neskutečný objem záležitostí vyřídit a zařídit. Čekali jsme na nové pasy a při té příležitosti jsme absolvovali nezbytné kolečko lékařský vyšetření, na kterých si dávám velmi záležet. Není to o tom, že bychom byli hypochondři a chodili se do čekárny pobavit. Snažím se jen, abychom zbytečně a hloupě nezanedbali nějakou drobnost. Dokoupili jsme několik docela dobrých doplňků k lepšímu životu v autě. Hlavně je to zesilovač WI-FI, který se ukázal, zatím, jako funkční a opravdu nám pomáhá signál, který je velmi slabý, zesílit na tokovou úroveň, že si můžeme alespoň stáhnout poštu, podívat se na zprávy. Zařízení je vodotěsné a nejlépe funguje, když ho vystrčíme z okna nebo položíme na střechu a zavřeme okno. Dříve bychom si ani neškrtli, ale teď je to mnohem, mnohem lepší. Tak jen doufám, že zařízení bude fungovat k naší spokojenosti. Další co jsme dokoupili, je diagnostika jakýchsi funkcí v motoru. Tomu nerozumím a nebudu se pouštět do podrobností. Bylo mi vysvětleno, že když se to napojí k motoru a do počítače, že v případě problému bude Zdenda vědět, co se děje a může závadu buď odstranit, nebo jen volat o pomoc. Každopádně, spoustu závad zvládne opravit sám, ale musí vědět, kde a co. Za těch pár dnů strávených doma jsme utratili strašnou spoustu peněz, ale vše za potřebné věci, doplňky a pojištění. Máme také novou pojistku na auto a z té mám opravdu velkou radost. Jsme nyní opět plně pojištěni a za velmi krásné peníze. Jasně, spousta lidí to už má vychytané, ale my jsme si rovnou a hned naběhli jako začátečníci, což jsme vlastně byli. Za třetinovou cenu máme totéž a možná ještě více. Přestože jsem tenkrát oběhala několik pojišťoven a měla doma několik nabídek a kalkulací, ale je to zase o lidech. Je to o tom padnout na toho správného člověka, který má i možnosti různých slev a benefitů a umí je vhodně uplatnit. Nebo dostat na toho člověka od někoho tip. Skvělé a paráda. Podařilo se nám i získat nové cestovní celoroční pojištění s tím, že můžeme velmi ušetřit na pravidelných platbách, které si platíme. Teď nám ještě běží pojištění staré, ale od září už budeme mít nové a mnohem kvalitnější. Teda alespoň doufám. Stále a pokaždé si říkáme „ příště budeme chytřejší „, ale příště si zase naběhneme a příště je zase někdo chytřejší než my. I při sebevětší snaze o získání informací jsme holt občas druzí. Ale to je klasika, tak to prostě je.

Teď už stojíme v přístavišti v Rostocku a čekáme na náš trajekt do Švédska. Švédskem projedeme jen kouskem a pak už jsme v Norsku, kam všichni míří a jedeme až na Nordkapp. Je to nejsevernější místo v Norsku a uvidíme, jak se nám pojede. Máme možnosti tří tras. Nejkratší a nejrychlejší a tudíž nejlevnější je přímá cesta po dálnici až nahoru. Pak je možnost projet si jih a napojit se na dálnici a třetí možnost je projet jih a jet podél pobřeží. Ta je nejdražší, nejdelší a podle nás určitě nejhezčí. Tak tou pojedeme. Řekli jsme si, že se sem už také asi nejspíš nevrátíme a byla by škoda to neprojet. Počítáme s tím, že to bude drahé a že nás to vyjde na hodně peněz, ale měli jsme to v plánu a v rozpočtu se s drahým severem počítá. Něco podobného nás bude čekat, až budeme projíždět Anglie, Skotsko a Irsko. Bohužel je celý sever příliš veliká oblast a tak sebou budeme muset drobet hodit. Tím se nám také vše prodražuje, ale jak už jsem řekla, počítáme s tím a jen jsme na to zvědavý. Z hovorů a z popisů mám dojem, že už tam všichni bydlíkáři byli. Je to prý naprosto úžasná země a moc se tam těšíme. Každopádně, jsme napakovaný jak na severní pól. Ostatně, tady to trochu sedí. Zdenda jen tiše úpí, přifukuje pneumatiky a jsme tak pekelně přetížený, že to nemá obdoby. Ale faktem je, že takhle přetížený a naložený zásobami jsme jeli z Turecka do Řecka. Tam jsme si vezla toho ještě mnohem víc, protože jsme v Řecku měli být také mnohem déle. Zvěsti o cenách potravin mě tak vystrašili, že jsem poprosila mojí báječnou přítelkyni Milušku, aby mě naučila a pomohla zavařit maso do sklenic. Tak sebou vezu 8 flašek vepřového masa a nějakou paštiku. Mrazák mám nacpaný až k prasknutí a tak vůbec. Samozřejmě jak jen to bude možné, vypracuji tabulku cen potravin a postřehy z mých nákupů. Je jasné, že nemám šanci si vše sebou vézt a na nákup budu muset jít.  Vyměnili jsme si za 15 tisíc korun Norské koruny. Kurz je zhruba 3:1. Zdenda propočítával trasu, kilometry x cena nafty a hned prohlásil, že nám to nebude stačit, ani náhodou. To tam ještě nejsou trajekty a tak podobně. Jen jsme se koukali do průvodce a obcházela nás hrůza. Ceny za různé vstupy jsou opravdu astronomické a sama jsem zvědavá, na kolik nás ten výlet přijde. Zatím jsme utratili 90 Eur za trajekt.

Ještě bych se ráda na chviličku vrátila k domovu a nádherným setkáním. Měli jsme obrovskou radost a jsme vděčný za tak příjemné a skvělé přivítání, grilování, pohoštění, povídání a tak všelijak a tak vůbec. Z celého srdce, děkujeme. Všem.

Tak vzhůru na sever!