Turecko - začínáme !!!!!!!

Turecko, krásné Turecko se za dobu, co jsme tu nebyli, vůbec nezměnilo. Přibylo několik nových silnic, mnoho starých domů ustupuje nové výstavbě, Turecká libra klesla vůči Euru o 2 Kč a nafta zlevnila. To jen na okraj.

Průjezd klasickou cestou Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko je pohodový, ovšem tentokrát jsme jeli jinou trasou, abychom nejeli stejně jako v zimě a byli jsme totálně v šoku. Bulharsko, ze kterého jsem byla na jaře perplex, tak ta oblast, kterou jsme projížděli, byla totálně katastrofální. Větší bídu jsem jinde neviděla. Zdevastované domy, ryze cikánské vesnice, neskutečný bordel, špína a nepořádek. Ani v obchodech to nebylo tak laciné jako při poslední cestě. Nebo mi to možná na jaře tak připadalo. Ono ve srovnání s cenami v Řecku není divu. No a Turecko jak už jsem psala nás velmi mile překvapilo. Zvolili jsme tentokrát jiný přechod než posledně, úplně nový kousíček od města Ederne. Pasová kontrola proběhla v pohodě a nezbytné kolečko otázek a příslušných odpovědí aniž by člověk musel ovládat turečtinu, vlastně jakoukoliv řeč kromě své mateřštiny. Cigerety, alkohol, jídlo, na vše stačí odpovědět ne a je vymalováno. Nikdo nic nezkoumá a všichni jsou spokojený, s úsměvem podají pasy, popřejí krásný pobyt a můžeme jet dál. Vlastně, ještě se zajímali, jak dlouho budeme v Turecku a kam jedeme. Do žádných harakiri s vysvětlováním jsme se nepouštěli, tak jsme řekli tři týdny a Istanbul a celník byl spokojený.

Kurz se nám oproti zimě hnul o dvě koruny a tak se nám vše skvěle zlevnilo. V zimě byl kurz při Euru za 28,-Kč, 2,8 Tl, což se skvěle počítalo a teď je cca za 3,4 což se hůře počítá, ale zase 8,- Kč za libru je skvělé. Zároveń se nám i zlevnila nafta oproti zimě, 3,54 Tl zož nám vychází někde okolo 30,- Kč. Tak někdy jedeme, já si zapisuju ceny, protože jsme už přeci jenom méně zdatný v pamatování a hlavně se pak nedohadujeme, co a kde stálo a klidně se vrátíme na tu nejlevnější benzínku.

Konečně jsme potkali několik skvělých trhů na ovoce a zeleninu. Západní oblast je poněkud dražší, zato kousek nad Izmitem už jsou ceny o třídu levnější. Ovšem i tak je to pro nás obrovský zážitek. Všichni se překřikují ve vychvalování svého zboží, dávají ochutnat a pořád se nás někdo vyptává, odkud jsme. Potřebovala jsem dokoupit trochu zeleniny a ovoce. Je teplo a tak to musím mít vše v lednici a ta není nafukovací. Tak jen kilo rajčat, paprik a okurek, tři kila brambor, ty mám v zeleninovém kaslíku a pórek do polívky. S tím byla sranda. Oni ho prodávají ve velkém svazku, ale já potřebovala jen jeden. Co budu dělat s celým svazkem a tak jsme našli prodejce, který ho neměl ve svazku, respektivě, svazkoval a měl je ještě volně a vybrala jsem si jeden a když chtěl Zdenda platit, tak jen mávl rukou a smál se. Ostatní z nás měli srandu, co asi tak budeme dělat s jedním pórkem. Tady to všechny hospodyně kupují na svazky tak po deseti kusech. Právě je sezona hroznového vína a všude jsou ho hromady. Je zvláštní, že to u nás nejdražší bez peciček, drobné kuličky tuším, že se jmenují Sultánky, je tady nejlevnější. Ohromně sladké a dobroučké a v lednici vychlazené nemá chybu. Taky jsme se vrhli na jejich jogurt, ten oba můžeme a ve velkém množství. Tady ho prodávají v zázračných kyblících ve všech možných gramážích. Nesměle jsme na rozjezd začali s kilovým kyblíkem a s rozvahou přes dvoukilový a včera jsme si domů přinesli rovnou tři kila a sníme ho jako prd. Jogurt je lahodný a s báječnou zavařeninou od přítelky je to skvělá snídaně, svačina a pro mne občas večeře a když nás večer honí mlsná, každý nafasujeme hrnek jogurtu s lžičkou marmelády. Mňam. Zdenda si do něj ještě sype směs ovoce a vločky. Tak ten tříkilový jsme koupili za 7,5 Tl což je nějakých 60,- Kč. Tučnost si lze vybrat z několika možností. Od Light 1,5% do 8 %, já kupuji něco mezi, přeci jenom tajle je tajle. Teď máme 4% a krásně drží na lžíci. Je to taková hustá konzistentní hmota, velmi lahodná.  

Taky je znát, jak se změnila krajina a nám ubylo volných parkovacích míst. Na severním pobřeží je to většinou hodně skalnaté a jezdíme jako šílenci z kopce do kopce. Krajina je fantastická, ale moc se nedá zaparkovat u moře. Vhodných míst je méně a města jsou většinou v malém výkroji zátoky a tam jsou domy a ulice pěkně našlapané. Tady nehrozí dlouhé promenádní mola okolo pobřeží. Tak teď parkujeme, kde se dá a zrovna, když píšu deníček, tak musíme parkovat na molu, kde se platí. Nikde jinde to s naším autem nejde. Uličky jsou uzoučké a jsme rádi, že projedeme. Město Amasra, je krásné a stálo nám za zastávku, tak holt platíme. Není to mnoho, jen 10 Tl na den, ale moc s parkovným není počítáno. Přijeli jsme sem odpoledne okolo 5 hodiny a dozvídáme se, že od 19 se tu nevybírá, brána s turnikety je otevřená a začíná se zase v sedm ráno.

Jinak je Turecko v absolutní pohodě a musím říct, že zatím plně splňuje naše představy, naděje a tužby. Vůbec si nedovedu představit, kde jinde zvědavý policista přijde, podá ruku a zajímá se, jak se máme a kam jedeme a odkud jsme a pak zase podá ruku a rozloučí se a to vše s úsměvem. A už vůbec si nedovedu představit, kde jinde by voják na stráži před vojenským objektem, odpověděl na můj rádoby vojenský pozdrav, neohrabané zasalutování okoukané z filmů, také tak, anebo jen zamává…. To jsou takové drobnosti, které nám to tady vše zpříjemňují. Hodně jsou zvyklý se zdravit a vůbec jim nedělá problém oční kontakt, a jakmile vidí, že se na ně podíváme, hned se usmějí a pokývnou hlavou nebo rovnou pozdraví. Zamýšlela jsem se nad tím a oni jsou opravdu hodně bezprostřední. Nedělá jim problém pochválit auto a začít se turecky vyptávat a už několikrát se nám stalo, kdy se hlouček žen zastaví, mezi sebou švitoří a snaží se nahlédnout dovnitř auta. Není to nepříjemné, to ani náhodou. Jsou nesmírně slušné a decentní. Vůbec jim nevadí, že nerozumíme ani slovo a dál švitoří a cosi nám povídají. Začínáme se pohybovat v oblasti, kde není mnoho turistů a v klidu se nás paní pokladní v potravinách zeptala, odkud jsme, jen tak a se smíchem nás učí říct turecky dobrý den a děkuji a děsně se u toho baví. Zkrátka, tady vše probíhá v klidu a tak nějak příjemně. Kde je Česká republika ví málo kdo, ale Praha už jim většinou cosi říká. Nebo alespoň se tváří, že ví.

Nicméně, ještě se musím zmínit o velmi nepříjemné situaci, která se nám včera stala a mohla dopadnout dost ošklivě. Kousek jsem už dávala do cestopisu, ale tady to trochu rozvedu. Zastavilo se mi srdce a příšerně jsem se lekla. Při cestě do Amasry jsme jeli po čtyřproudé pohodlné, široké silnici, kdy v prostředním pásu byl poměrně široký pruh s keříky a hlavně s kamínky, asi pozůstatek z loňské zimy. Jedeme hezky v pravém pruhu, abychom nepřekáželi a nikoho nezdržovali.  Na krajnici byl rozbitý kamion a zasahoval koly do silnice. Zdenda dal hodně dopředu blinkr a pomalu se sunul do levého pruhu, aby náhodou neohrozil řidiče kamionu, který se mohl motat okolo. Nicméně najednou se po naší levé straně přiřítilo auto a začalo pekelně brzdit a na těch kamínkách dostalo smyk jako hrom a jak jinak hodiny. Naštěstí tam nebylo dělící svodidlo a naštěstí zrovna nikdo nejel v protisměru. Mladý kluk ve sporťáku si asi myslel, že my toho našeho broučka vezmeme na záda nebo co. Prostě, jel moc rychle a náš předjížděcí manévr nebral vážně a nehodlal asi ubrat plyn a tak jsme se ocitli tři auta vedle sebe.  Každopádně, kluk šermoval rukama, koukal se na nás do protisměru a příšerně nadával. Když jsme viděli, že je sice uprostřed silnice v dělícím pásu, ale v pořádku, jeli jsme dál. Na první benzínce jsme zastavili, aby Zdenda vyndal kartu z kamery, kterou máme na čelním skle, a stáhnul video z kolize do počítače pro případnou kontrolu. Naštěstí byli na benzínce zrovna policisti a akorát sedali do auta. Doběhla jsem pro ně a krkolomně jsme se domluvili a video jim ukázali. Jsme klidný, že to viděli, říkali, že se tam jedou podívat a abychom byli v klidu. Škoda žádná nevznikla a nikomu se nic nestalo. Ale tak nějak jsme měli obavy z naštvaného mladíka a raději jsme policii informovali. Tady se ukazuje, jak může být kamera za tisícovku užitečná. Kdyby se mládencovi něco opravdu stalo, těžko bychom dokazovali, že na vině byl on a my jsme splnili vše pro bezpečnost jízdy a provozu a nijak jsme se nezasloužili o jeho skvělé hodiny s autem s nohou na brzdě. Tak máme za sebou další zkušenost. A zase, policisti byli absolutně v klidu a velmi příjemný. Koukli se několikrát na video a byli v pohodě, spíše nás i přes jazykovou bariéru uklidňovali a ubezpečovali, že vše je v pořádku.

Změnila jsem strategii v praní prádla. Jelikož je tady vody nadbytek a dá se nabrat v podstatě kdekoliv, pomalu při zastávkách přepírám, co špinavého jest. Ono se nejedná o to, že bychom byli ušpiněný, je teplo, tak spíše je oblečení propocené. A tak to teď řeším, že vždy když se mi nakupí trocha trik, tak je přepírám v ruce a máchám vodou z kanystrů, nebo z nádrže když je nevhodné na veřejnosti máchat prádlo u pramene. Zdenda mi udělal už vloni sušák v koupelně. Je to vysouvací chromová tyčka připevněná na stropě a věšíme na ní vlhké ručníky nebo suším utěrky a hlavně každé ráno na ní věšíme na ramínka pyžamka, aby pěkně vyvětrala. Tak na tu tyčku navěsím na ramínkách vyprané trička nebo šortky a do rána je to suché. Maximálně večer to dám na chvilku na stranu, abychom se mohli osprchovat. A ještě je autíčko hezky provoněné od aviváže. Vřele doporučuji zakoupit červený skládací kolotoč s kolíčky v Ikea,  za pár korun taková červená chobotnice, a celou záležitost mám uloženou v pouzdře od kosmetiky z vánoc. Perfektně se poskládá, je bytelná a ve Frankaně nebo Noveře stojí neskutečné peníze a ještě je to celé vachrlaté. Na ten kolotoč naskládám týdenní porci ponožek. Ty si většinou večer namočím a ráno jsou už zralé k vyprání.  Jediné, ale o tom už jsem psala je, že tady neexistují veřejné prádelny. Vlastně se mi jedná jen o velké ložní prádlo, ale to už jsme se Zdenou taky vyřešili přímo novou technologií, propracovanou do nejmenšího detailu. Patentovatelný technologický postup praní velkého ložního prádla na cestách sdělím až po náročných pilotních zkouškách přímo v terénu. To se zkrátka nedá, jen tak sdělit světu, tudy vede cesta!  Technologie je to velmi náročná na logistické zázemí, odbornou erudici a velkou připravenost realizačního týmu, který musí nejdříve projít několikaletým tvrdým výcvikem v těch nejtěžších podmínkách.   

A co ještě dodat? Snad jen to, že zatím nám celé to slavné Turecko plně splňuje všechny naše očekávání a tužby a je nám tady strašně moc krásně. Tiše doufáme, že pokud se někdo odhodlá díky našim zápiskům k návštěvě Turecka a pokud bude stejně jako my ctít a respektovat trochu jinou kulturu, pokud bude s respektem a úctou zdravit staré lidi a pokud bude mít stejně jako oni srdce na dlani a úsměv na tváři, tak pak se mu zde musí líbit, protože bude odměněn velmi příjemnými a srdečnými lidmi a krásnou přírodou.