Přípravy na další, tentokrát mnohem delší cestu vrcholí.

22.8.2015

Krásné setkání se všemi našimi nejbližšími. Mám obrovskou radost. Měla jsem všechny okolo sebe u jednoho stolu a bylo mi velmi, velmi krásně. Vše si tak krásně sedá. Naše děti si hledají svojí cestu životem a jsme na ně velmi pyšný. Nejsou to žádný manažeři, žádné vysoce postavené profese, ale normální mladý lidi, kteří se i se svýma partnery snaží žít velmi slušně a užívat života tak, jak jim jejich příjmy dovolují. Anita se Štěpánkem, Evža s Aničkou a Klára s Romanem, kteří jsou úžasný rodiče s čerstvými dvojčátky a malou Julinkou. Zvládají to nadělení naprosto skvěle a perfektně a jen je obdivuji, jak jim to spolu klape při péči o nový dubl přírůstek.

Stále se v myšlenkách vracím k poslední kapitole. Uvědomila jsem si, jak mohla vyznít a jak bych velmi nerada, aby vyzněla. Já tam čtu jen samé nadávání a naštvání, ale není to až tak žhavé. Jsem Češka, patriotka a na naší krásnou zemi nedám dopustit. Miluji překrásnou krajinu Benešovska a Vlašimska, kam se jednou vrátíme a kde budeme dál žít, miluji naše kopečky, ať jsou kdekoliv. Máme krásnou zemi s obrovskou a nepřebernou škálou památek, bohatou historií a spoustou skvělých lidí. Mimochodem, vřele doporučuji čerstvé vydání průvodce National Geographic Praha a Česká republika. To bylo jen takové drobné odbočení, ale, bohužel, někdy mě neskutečně dokáže naštvat to, jak se stále a pořád někdo snaží nám okopávat kotníky, jak nás permanentně někdo okrádá a vůbec. Takže, není to tím, že jsme se vrátili a vše je špatně, jen jsme nucený za těch několik dnů, co jsme ve vlasti české, zařídit spoustu nezbytností, které máme naplánované a tím pádem se nám tak nějak vše nahustilo do velmi krátké doby a tím více to vše prožíváme.

27.8.2015

Vezmu to hezky popořádku. Zdenda se rozhodl koupit booster pro rychlejší nabíjení baterek. Jak jsem pochopila, je to o tom, že když jezdíme krátké úseky tak se baterky nestíhají dobít a máme málo proudu. V létě je to pohoda, to není prakticky co řešit. Solární panely vše stíhají, ale v zimě, když jsme oba dva na počítačích, tak je to problém. Dokážeme baterky zlikvidovat, během dne a na večer nám už nic moc nezbývá. Cesta, přesun je krátký a sluníčka málo. Takže booster, šup a 12000,- je v háji. Další vydání bylo Povinný ručení. Máme ho zaplatit až v listopadu, ale to budeme daleko. Lze to zaplatit internetem, do mejlu nám přijde zelená karta, ale máme sebou jen černobílou lejzrovou tiskárnu a zelená karta je v tu ránu černobílá a jak už jsem se zmiňovala o kousek výš, v takovém Rumunsku by mohl být problém a důvod k vymáhání úplatku, protože zelená je zelená. Takže máme zelenou uhrazenou hodně dopředu a bylo to docela náročné. Dále jsme řešili pojištění auta. Je to pekelně drahé a to ještě máme velikou slevu. Na našeho Flíčka je to porce, 45 tisíc. Rozhodli jsme se to vyřešit jinak a možná lépe, ale to neřeknu, protože by to mělo zůstat tajemstvím. Každopádně dalších deset tisíc. No a dál je to naše pojištění na celý rok. Nakonec padla volba na UNIQU s tím, že jsme vyškrtli zimní sporty a na to naše celoroční cestování máme tarif L5, který, netuším proč, není v tabulce na internetu. I když jsem to já zkoušela zadat, tak fungoval ten nejlacinější tarif, ale je tam zrada. Zkrátka na celoroční pojištění bez návratu se to nedá napoprvé udělat samostatně jen internetem. Tady je totiž ten háček. Lze to nastavit jako na celoroční, ale tam se předpokládá, že se po třech měsících – 90 dnů vrátíme. Takže, jsme sice pojištěný na rok, ale zase špatně. Proto jsme museli na přepážku. Po slevě 10% je to 4100,- na osobu. Jediný problém je ten, že pokaždé, když budeme potřebovat lékaře, musíme zavolat na dispečink, že máme problém a oni volají zpět. Musíme říct co nám je a oni nám vyberou nejbližšího lékaře nebo nemocnici. Znamená to, mít stále jeden telefon s dostatečným kreditem, protože i příchozí hovory klasicky platíme. Výhodou je, že nám proplatí i léky samostatně koupené v lékárně a je pravdou, že Uniqa má velmi zajímavou omáčku okolo toho hlavního pojištění. Tak uvidíme, jak to bude fungovat, ale na to člověk většinou přijde, až když nastane ta situace a je na pojišťovně, aby platila. Zdenda si koupil ještě nějaké věci do auta jako rezervní filtry, vzduchový a já nevím jaký ještě, pak máme skvělý nový hever, protože tím originálním bychom asi mnoho nezvedli. No a pak další spousta věcí co jsme museli a co stálo další spoustu peněz. Doplnění lékárny, zubní hygiena, různé vyšetření placené i na pojišťovnu. Doplnění drogerie, takové té osobní a zásob, co můžeme vzít, a vím, že v Turecku nejsou, anebo, jsme zvyklý na určitou značku. Šťáva do čaje, ovocné čaje, umělý cukr, masox a tak podobně. Hrubá a polohrubá mouka. Stejně nám vše velmi brzo dojde a tak to budeme řešit jako posledně, zkrátka nakupovat co jejich jest a moc to neřešit. Ono to ani nijak jinak nejde. Flíček není nafukovací a váha už je dávno, dávno překročená. Koupila jsem taky jediného schopného průvodce Tureckem od Lonely Planet. Bohužel, nikdo jiný trochu obsáhlejšího průvodce nevydal a Turecko od NG už mám, ale tam je jen Istanbul a kousek západního pobřeží a ještě velkou mapu Turecka. Ta mi chyběla. Já totiž v jádru nemám představivost a musím mít mapu země, kudy jedeme, abych vůbec věděla, kde to jsme. Zdenda je zvyklý na svojí navigaci, ale já holt potřebuju klasickou mapu, jinak jsem ztracená. No a jinak jsme už dál nic víc nedokupovali z takových velkých a drahých věcí. Ještě jsem zapomněla záruční kontrolu Flíčka za 8,5 tisíce a budeme hradit ještě tu pitomou vaničku do sprchového koutu a čekat, jestli uznají reklamaci. O nové vysílačce jsem už psala, ta šla na řadu jako první. Dokoupili jsme ještě zimní kryty na venkovní mřížky lednice pro úsporu plynu a rozkládací stůl, respektive stůl, který komplet rozebereme na jednotlivé díly. To vše jsme měli objednané dlouho dopředu. Bohužel, první, velmi kvalitní a poměrně drahý stůl jsme koupili špatně. Deska nejde složit a přesto že máme dvojitou podlahu a stůl jsme dávali tam, tak ve spojení s křesly to byl problém. Mnohokrát při představě, že vše budeme muset velmi složitě z úložného prostoru vyndávat a zase to tam skládat, tak jsme to vzdali. Stůl byl skvělý, ale pro nás nevhodný. Kdybychom neměli v kufru skříně, tak určitě bychom ho neměnily, ale skříně se velmi osvědčily a každý máme svojí a je klid. Zdenda má svojí na nářadí, centrálu a spoustu svých nezbytností a já zase svojí totožnou na daleko důležitější věci a každý si pečujeme o tu svou. Naštěstí to vypadá, že nám snad vše funguje, počítače, čtečka a telefony a tak. Naštěstí nás nic neopustilo a nic z techniky nevypovědělo službu.

Takže přípravy se chýlí ke konci a počítáme, že hned na začátku září odjíždíme směr Turecko. Ještě teď čekám na svého báječného pana doktora, který má přesně teď dovolenou. Tak mám hned první možný termín po jeho návratu a pak už hurá na cesty.

Když to vše shrnu, myslím, že připravený jsme dobře a pokud nás něco překvapí, tak to holt budeme řešit za pochodu. Turecko je v pohodě a jak máme zprávy od přátel, je tam klid a vše běží tak jak má. Samozřejmě budeme opatrný a zbytečně nebudeme vyhledávat místa, kde bychom mohli přijít k úhoně. Domnívám se, že je důležité být tak nějak všeobecně opatrný a zbytečně na sebe nepřitahovat pozornost. Zkrátka dodržování elementární opatrnosti je důležité a tak snad bude vše v pohodě. Nemá smysl svlékat kalhoty dva kilometry před brodem. Až tam budeme tak se uvidí, kterou cestu zvolit.