Máme za sebou pobaltské republiky.

Nevím, ale tak nějak mě to letos připadá jako velká móda, jet do této oblasti a nebo alespoň stihnout Litvu a Lotyšsko a nebo jen Litvu, ta je nejblíže. Co k tomu všemu dodat. Jsou to sice krásné země, ale, ale. Cestou nahoru jsme jeli podél hranic s Ruskem, Běloruskem  a Ukrajinou a zpět podél moře. Náš plán počítá s objetím Evropy podél moře a nejzazším možným místem byla Narva, která je nejvýchodnějším pobřežním městem severu a Baltského moře. O Estonsku už jsem toho napsala dost a Litva a Lotyšsko, bohužel, má hodně co dohánět. Tím jak mají méně pobřeží je vše děsně moc komerční a zpoplatněné. Na každém sebemenším možném prostoru je nějaký kemp, anebo alespoň placené parkoviště. O to tu nejde, nevadí mi placená parkoviště nebo kempy, ale za 30 EUR stát za plotem na suché trávě a jen za elektřinu a vodu být vděčná, tak to není můj, náš šálek kávy. Viděli jsme množství kempů a stání, ale někde už to bylo přes hranu. Města při pobřeží jsou většinou turistické atrakce a tím, jak je toho pobřeží málo, tak jsme někdy měli pocit, že i vzduch bude placený. Ale, nebylo vše tak špatné. Našli jsme i hezká místa, ale bylo to mnohem náročnější a tím, že jsme v Estonsku strávili poměrně dlouhou dobu a namlsali jsme se jejich RMK odpočívadly, tak tady jsme byli dost rozčarovaný. S vodou to tu byl podobný problém jak v Estonsku, ale už jsme si zvykli a tak není na co si stěžovat. Jinak co více napsat. Krásná příroda a neskutečné množství čápů, kteří už vyvádějí čápata. Když jsme jeli nahoru, tak na hnízdech teprve seděli a dneska už jsme pozorovali první nesmělé vzlety a první nemotorné návraty na hnízdo. Překvapilo mě hodně věcí. Například jak jsme se blížili k Polsku, tak krásné, téměř umělecké zahrady se pomalu měnili v zeleninové zahrady a najednou se všude ukazuje spousta krav a ovcí. Skoro každá usedlost má chov dojnic. Všude se něco pěstuje a v Litvě už jsou první zahrádkářské kolonie u větších měst stejně jako u nás. Rozparcelované malé pozemky plné zeleniny. To se výš na sever nenosí. Tam je to jen a jen o parádním domě, pozemku, zahradě s anglickým trávníkem a spoustou elegantně rozházených keřů a jako doplněk mohutné balvany. Tady je to už o praktičnosti a užitečnosti. Překvapila mě drahota ovoce a zeleniny i v pokročilém létě, ale to jen pro to, že bych za mísu třešní dala půl království. Nevím, kolik tady jsou mzdy, ale životné úroveň se mi zdá velmi vysoká. V prodejně jsem snad byla jediná, která jsem se snažila vylouskat složení a taky trvanlivost potraviny. Tady si toho nikdo ani nevšimne. Je ale pravdou, že tu není jediný řetězec typu Kaufland, Lidl nebo Hypernova či Globus, kteří dokáží staré maso naložit a prodávat dál, kteří dokáží prodávat potraviny, kde složení neodpovídá obsahu a kteří dokáží prodávat dražší potraviny podle toho, kde zrovna jsou. Tak to si sem jednoduše nepustili. Nevidí se ani Rossmen. Módní prodejny ano, ty jsou stejné jako u nás, ale potraviny, drogerie, obuv tak to jsou vše ryze jejich prodejny, anebo jen jejich řetězce. Abych se nevyjádřila špatně. V potravinách je taky zboží, které máme i my u nás, ale většina je jejich výroby což považuji za skvělé. Jednoduše si je sem nepustili a mají vše možná i v jiné kvalitě než my. Asi se nestane, že kupujeme stejné jogurty jako náš severní soused, ale v nižší gramáži s nižší ovocnou složkou a za vyšší cenu. Taky jsme tady neviděli cizí velké stavební firmy. Vše si staví jen vlastními firmami a tak vše, co je tu postaveno a za vše co je utraceno, tak jim tady zůstává. Není tu žádný Strabag nebo Eurovie, nic takového. Vše si hezky pěkně vyčerpají domácími. Proto jsou možná tak bohatý, že je nezajímají až tak ceny jako nás. Nevíme samozřejmě skoro nic o jejich důchodovém systému, jakou mají mateřskou dovolenou a příspěvky a jaké jsou důchody. Nevíme kolik platí u lékaře a kolik je stojí třeba školné, ale vidíme, jak si užívají, jak mají vesměs nová nebo velmi mladá auta, nové honosné domy nebo staré opravují a vylepšují, sedí na terasách restaurací a utrácejí za vše možné. Vidíme hodně mladých rodičů, kteří mají dvě děti a jsou s nimi. Až s odstupem času budu moct trochu víc se zamyslet a uvědomit si, co vše nás zde zaujalo, tak teď alespoň pár řádek, abych nezapomněla co vše nás tu zaujalo. Nevím, samozřejmě, jak dalece čerpají dotace z EU, ale většina staveb je označena symbolem EU s tím, že to bylo za jejich pomoci vystavěno. Asi umí čerpat dotace lépe a ne je nesmyslně vracet, protože se to jednoduše nestihlo realizovat, vyhlásit, vybrat. Tragedie. To považuji přímo za trestuhodné a pokaždé se u nás všichni je diví. Nevím co více napsat o Litvě a Lotyšsku. Kdybychom nestrávili tolik času v Estonsku, tak by to bylo asi jiné. Jen pro porovnání, Litva má 65 tis kilometrů rozlohu a 3,6 mil obyvatel, Lotyšsko 64 tisíc rozlohu a 2,3 mil a Estonsko 45 tisíc a 1,35 mil obyvatel. Přičemž nejmenší kus moře má právě Litva a z mého pohledu je Lotyšsko nejchudší. Jasně vede Estonsko. Je to o poznání, nových krajů a nových mravů, ale tady pořád a dlouho ještě bude jasně vidět, jak se rusové podepsali na těchto zemí. Tragická, nechutná, ošklivá výstavba a snaha alespoň historická centra dát do nějakého stavu. Silnice, které se pozvolna opravují a jsou ještě občas pomalu v nesjízdném stavu. Přesto se tady umí lidi bavit a umí udělat parádní akce jako je den Slunovratu nebo Vítání léta. Každopádně stojí to za projetí a podívání se, jak to zase někde jinde vypadá a jak se tento trojlístek snaží vyrovnat s ruskou minulostí. Určitě je krásné projet kolem mokřadů a stovek jezer a nádherných lesů a luk s rozházenými usedlostmi. Určitě to stojí za cestu vidět ty stovky čapích hnízd a pozorovat, jak se snaží uživit svoje potomstvo. Je krásné pozorovat jejich první nesmělé průzkumy okolí. Spousta řek a říček zve k rybaření a k odpočinku, ale nemají tady to co jejich severnější soused, parádní odpočívadla vytvořená pro lidi, kteří přijedou si ugrilovat šašlik a jedou zase domů. Je to o penězích, které tady asi chybí více. Nicméně, je také nutno přiznat pocit bezpečí, který tu máme a pohodu. To stále tvrdí Zdenda, který má mnohaleté zkušenosti z přepravy kamionem všeho možného po Evropě. Tvrdí, že na to budeme v celé západní Evropě vzpomínat. Mnoho let měl zodpovědnost za náklad a mnoho let se staral, aby ho nikdo nevykradl anebo neokradl. Samozřejmě i se staral, kde s tou obludou zaparkovat, aby nedostal pokutu, kterou by hradil ze svého a přitom nebyl snadným cílem zlodějů. Asi budeme vzpomínat, jak jsme s klidným srdcem nechali našeho Flíčka na parkovišti bez dozoru a mohli se procházet celý den po městě nebo po pobřeží. Tady se nic moc asi nikomu nestane a nezaznamenali jsme vůbec žádný nepříjemný zájem nebo ataky ze strany místních. Maximálně nás někdo pozdravil a se zájmem si prohlédl auto, ale hezky zpovzdálí a slušně. Nerada bych to zakřikla, ale i na těch nejodlehlejších místech jsme se cítili bezpečně. Nebáli jsme se. Pokud si člověk zvykne na občasný noční příjezd mládeže na parkoviště, kde si vypijí svoje pivo a chvíli pokecají, tak je vše v pořádku a má vyhráno. Co více napsat, snad jen to, že země jsou to krásné a stojí za to se sem alespoň jednou podívat na co nejdelší čas. Týden je málo a dva týdny nejsou dostatečné, ale aspoň to. Stejně, člověk by tady musel alespoň pár let žít, aby pochopil, jak to tu chodí a funguje, ale to je všude, kam se vrtne. I s průvodcem v ruce vlastně o těchto zemích nic nevíme a stohy knih? Nic nenahradí co nejdelší pobyt a pozorování místních jak se chovají na památkách, na pláži, v prodejně potravin, jak si užívají volný den, jak se chovají vzájemně k sobě. Jak si váží hezkého prostředí, nově vybudovaného, jak se starají o svůj majetek a v čem bydlí a do čeho jsou ochotný investovat. Cizinec musí obdivovat hrůzy, kterými prošli a zvedli se. Tolik válek, drancování a pogromů. Tolik tragedií, vyhlazení a pustošení. Přesto je stále co obdivovat a musíme se sklonit nad jejich vůlí vše znovu a znovu vybudovat, opravit a zrekonstruovat. Loučíme se s krásnou Litvou a Lotyšskem plnými jezer, řek, komárů, památek a divoké zvěře. Zároveň děkujeme krásnému losu, který se rozhodl ukázat se nám na kraji lesa.