Estonsko - země jezer, lesů a čápů.

Máme první tři neděle cesty za sebou a už jsme v Estonsku na tom nejvýchodnějším severu EU, kam se můžeme dostat v Narvě. Projeli jsme Polsko, Litvu, Lotyšsko a teď Estonsko. Dojmy jsou úžasné, pojmů ještě málo. Nicméně v Polsku jsme zabodovali. Ukázalo se, že internet, který jsme si zakoupili a nefungoval, se nám nějakým záhadným způsobem okamžitě vyčerpal. Ještě ten večer, kdy jsme ho koupili a vlastně hned z města odjeli, tak aniž bychom se připojili, tak jsme měli nulu na účtu, což jsme nejdříve vůbec netušili. V dalším městě nás to už tak naštvalo, že jsme vlítli do další prodejny Tmobil a jali se slečně vysvětlovat, kde je problém a proč to proboha nefunguje. No a nakonec nám znovu bajtíky dobyli a už jsme fungovali jedna báseň. Ale jen díky naší neústupnosti, vyhrožování, drobnému nátlaku a bušení do stolku s krví podlitýma očima, jsme byli úspěšní.  

Problémy, které dostal Zdenda cestou z vody, mě neminuly, i když poněkud opačného rázu. Do zelňačky jsem osmažila více jak půlku velké paprikové klobásy z domova, (zbytek jsem hamižně spořádala), která už měla lepší dny za sebou a já šetřilka, jsem jí tam dala a snědla. No, přeci ji nevyhodím. Zdenda měl jen trošku, zato já zelňačku miluju a tak jsem jí snědla dost na to, abych se vyřadila na tři dny z provozu a jen tiše úpěla s bolavým bříškem. Další zkušenost, musím být nesmírně opatrná s používáním uzenin, i když jsou v lednici. Stále ještě pokud vidím klobásu v prodejně, nedělá mi to zrovna dvakrát dobře. Zatím nic takového nekupujeme a je klid a mír. Ale výběr uzenin tady mají obrovský a za celkem přijatelné ceny. Hlavně ty libovoučká uzená masíčka, tak ty mohu ve větším než zdravém množství, ale zatím se na ně nemohu ani podívat. Jo, a mají tady už od Polska mléko v igelitových pytlíkách, jako bylo dříve u nás…. Paráda, skvěle se vylejvá do lednice a spoustu druhů jogurtového mléka s různými příchutěmi taky v pytlíkách. Tak to můžeme oba dva, jen musím dokoupit nějaké nádoby do lednice na pytlíky s mlékem. Zatím jsem obětovala z kuchyně svoje dvě nepostradatelné dózy, ale to, jak jsem okamžitě avizovala veliteli posádky, jen přechodně a na velmi krátkou dobu. Bohužel, pak budeme mít další zbytečnost do kufru.

Jinak co říct o těch třech republikách, které tak jakoby žijí svůj život v Evropské unii. Nijak se o nich moc nepíše, nemluví, neprosakují žádné skandály a ani nemají nijaké velké problémy ekonomické ani politické , které by se přetřásali na veřejnosti. Každopádně si myslíme z prvního pohledu, že nejbohatší je Estonsko a nejchudší Lotyšsko a Litva je krásná. Ony jsou krásné všechny tři země, ale tak nějak každá jinak. Estonsko, to je jedno velké jezero. Samá voda. Jezera, mokřady, říčky a lesy. Nádhera. Jedeme podél hranic, po těch nejzapadlejších silnicích a vesničkách a musím říct, jedna paráda. Jelikož jich je strašně málo na poměrně velký prostor, tak statky a stavení jsou rozseté po loukách a mnohdy je jen na stromě u vjezdu do lesa poštovní schránka a nikde nic, jen les. A ještě obvykle je u schránky autobusová stanice. To je taky parádní, skoro u každého opuštěného domu zastavuje autobus. Nevím, jestli jednou za den, měsíc, rok, ale zastavuje. Několikrát jsme to i viděli, když jel před námi autobus, zastavil u zastávky uprostřed lesa, nikde nic, žádný dům nebo stavení, z něj vystoupí babka a autobus odjíždí. Nebo cestou vidíme čekajícího člověka na zastávce, jak vyhlíží svůj autobus a daleko za námi není ani autíčko. Nicméně, stavení jsou parádní a tím, jak je tady tolik vody, tak skoro všude mají u domu jezero, jezírko, rybník, ale perfektní. Tráva vysekaná až k vodě, na břehu lavička, molo do vody a mnohdy nerezové schůdky jako do bazénu a tomu všemu vévodí stožár s obrovským čapím hnízdem. Čápů je tady veliké množství a z hnízd už jim koukají jen hlavičky, jak sedí na vajíčkách, anebo upravují hnízda a pozorují, co se jim to v hnízdě urodilo. Je to pastva pro oči. Moc se mi líbí, že tady se staví dům a hned, ještě než je postavený, tak už mají vztyčený na pozemku stožár se základy pro hnízdo čápů. Ale na druhou stranu, neviděli jsme sraženého čápa autem. U nás je vlastně největším běžným ptákem káně, kterých je v příkopech sražených dost a dost a je to velmi smutný pohled, ale tady ne. Nevím, jestli si dávají větší pozor řidiči i čápi, nebo jen létají výše, ale na to veliké množství čapí populace, která tady hnízdí, bych očekávala alespoň občas nějakého sraženého u silnice. Tak jsem ráda, že tak krásný pták se silnicím vyhýbá a zbytečně neumírá. Ostatně, prostoru tady má dost a dost.

Lotyšsko nám přišlo ze všech tří zemí nejchudší. Silnice jsou v dost špatném stavu a prodejen ve vesnicích je strašně málo. Ale to je i u nás. Velká města jsme dost míjeli, ale ono jich je poskrovnu. Příroda je pořád stejně krásná. Hluboké rozlehlé lesy, mokřady a jezera. Hlavní město Rigu navštívíme až při zpáteční cestě podél moře.

Nejvíce času strávíme v Estonsku. Estonština, jak jsem se dočetla, patří spolu s finštinou a maďarštinou mezi ugrofinské jazyky, což znamená, že jim vůbec nerozumíme, ani slovu a i nápisy jsou pro nás nesrozumitelné. Nedá se ani vydedukovat, co by mohly znamenat. Klika je, že je zde spousta rusů a domluvíme se tedy rusky a mladá generace mluví anglicky, trochu, stejně jako my. Takže komunikace není až takový problém. Při první příležitosti kupujeme zase internet. Tady to mají ještě jinak nastavené. Kupujeme si první, zkušební sim kartu s 10 GB za 3 EUR, ale jen na 7 dnů. To abychom si mohli internet vyzkoušet a pak si na tutéž simku dokoupit klasický měsíční tarif za podobné peníze. Paráda. Nicméně, když nám prodavač vysvětloval, jak se bajtíky dobíjí, tak to asi necháme zase na nich. Zdálo se to složité. Musíme z účtu poslat sms s číslem, které se nám objeví na účtence a oni nám pošlou heslo, které zadáme atd… no, jednodušší bude, když opět v nějakém větším městě dojdeme s počítačem do prodejny a ať se snaží.

Tak, jako je Estonsko nejhezčí, nejupravenější a tak dál, tak se nám zdá při prvním nájezdu do potravin i nejdražší z toho trojlístku. Vše je dražší než u nás a vysoko nad Polskem nebo Litvou. Dají se najít levnější potraviny, ale těch je hrstka. Takže zase najedu na úsporný režim. Dneska bych ráda dodělal tabulku potravin pro Polsko a jak bude příležitost, vypracuju tabulku pro Estonsko. Každopádně vřele doporučuji, při cestě do Estonska, doplnit veškeré potraviny v Polsku. Jednoznačně.

Co nás však nejvíce překvapilo, tak je absolutní nedostatek pitné vody volně k načerpání. Jednoduše, nikde není. Nikde jsme neviděli kohoutek s vodou volně přístupný. Není pítko a kašnička, kam se dá strčit kanystr na vodu. Ani u benzínových pump není žádný kohout na vodu byť jen na zalévání trávníků. Je to zajímavé. V zemích, dole na jihu je volné vody všude dost a dost. Tam kde je sucho a horko mají vodu skoro na každém rohu, ale tady, v zemi, kde je voda absolutně všude, volně nikde není. Jezdili jsme v Narvě od pumpy k pumpě a Zdenda vše obcházel s kanystrem. Oni jí dají, s tím není problém, ale není ji jak z toalety načepovat. Buď je maličké umyvadlo, nebo kohoutek tak divný, že na něj nejde nasadit hadice na vodu. Těch máme sebou několik velikostí na různé průměry baterií, ale tady je to problém. Nicméně, nakonec jsme uspěli u pumpy, která má velkou plechovou skříň s luxem a vzduchem a uvnitř je ukrytá voda, volně přístupná všem, kdo potřebují. Sláva. Budeme se muset zaměřit na tento druh čerpání vody. Jen jsem zvědavá, jak budeme bojovat s vodou u moře. Tam jí budeme potřebovat víc, hlavně v létě a pump zase až tolik není. Voda z potoků je vlastně nepoužitelná i na přeprání. Díky mokřadům z kterých vytéká, je zabarvená do černa a hodně tmavá. Sice je čistá, to je vidět, ale odpuzuje na jakékoliv použití už jen svým zabarvením. Kupovat vodu na běžné použití také nejde. Poslední možností je, zastavit u nějakého stavení a za pivo požádat o natankování vody. To jsme ještě nezkoušeli, taky jsme tady jen krátce, ale mám obavy, že i tato možnost přijde na pořad dne. Tak nejen s jídlem, ale i s vodou musíme přejít na velmi úsporný režim. Naštěstí ručníků, utěrek, ložního prádla mám sebou víc než dost a oblečení také, tak nepotřebujeme dost dlouho prát, ale jednoho dne to budeme muset řešit a nedělám si iluze, že bychom tady v těch pustinách narazili na veřejnou prádelnu. Ostatně, ani ve větších městech jsme nic takového neviděli. Jen v nákupním centru byli klasické čistírny, ale prádelna, ani náhodou. Teď stojíme na břehu řeky Narvy, kousíček za městem, odpočíváme a dáváme do kupy autíčko i sebe. Tady je naprosto úžasný, silný pramen čisté a asi pitné vody. Sjíždějí se sem lidi z okolí a je úsměvné pozorovat, pětkové bavoráky, mercedesy a audiny za miliony a lidi vyndávají z kufru spousty barelů a nádob a čepují z pramene vodu. Je tu docela cvkot, aut přijíždí spousta, ale my jsme naštěstí dost stranou a tak nás nijak neruší. Nevíme, proč tolik lidí si sem jezdí pro vodu. Běžně v kufru mají tak 5 kanystrů na 10l vody a není výjimkou, že odvezou i 100 l na jedno auto. Tak se tak dohadujeme, proč asi??? Buď šetří peníze, protože z kohoutku jí mají drahou, nebo je vážně tak dobrá, anebo mají v kohoutku dost nekvalitní. Ale když vidíme, veliký BMW, poslední model, jak vyndávají z kufru deset barelů, tak nám to nejde na rozum. Samozřejmě, také čepujeme do nádrže, dosytnosti se koupeme a hýříme vodou, jak jen to jde. Dneska asi přemáchnu tu trochu prádla, co jsme zašpinili. Včera pršelo a byla děsná zima. Zdenda byl celý den na rybách, jen přišel na oběd a zase utíkal k řece, já jsem uklidila, uvařila oběd a zalezla jsem si s knížkou. Aspoň jsme si od sebe trochu odpočinuli. Teď se klube krásný den. Je sice chladno, ale jak se rozsvítí sluníčku tak je parádně. Včera sem zajeli několikrát policisti v teréňáku, jen se koukli a jeli zpět. Očekávala jsem, že se zastaví, na kontrolu nebo jen na kus řeči, ale nic. A to jsem měla napečeno! V Turecku už by se zajímali, jestli nemáme nějaký problém s autem nebo jestli jsme my v pořádku a nepotřebujeme s něčím pomoct, ale tady si nás zatím nikdo ani nevšimne. Tak ono je to z jedné strany lepší. Než buzerace, tak to raději, ať jedou o dům dál.

Další dost důležitou věcí, kterou musím sledovat jsou naše finance. Jak už jsem někde psala, sedím na nich jak slepice na vejcích, pravidelně vedu účetnictví a sleduji jak si stojíme a jak nám vychází naše finanční plány, které jsme si vytvořili na úplném začátku našeho rozhodování o cestě. Mohu říct, že až tolik jsem se v odhadech nesekla, i když jsem několik položek hrubě podcenila. Při první cestě se ukázala první velká chyba v kalkulaci a to položka na plyn. Tak nějak mi nedošlo, že na plynu nejen vařím, což jsem měla v kalkulaci správně, ale že na plyn je lednice a hlavně teplo a teplá voda. Věděli jsme, že musíme zimu strávit někde na jihu, kde je zima mírnější, ale lednice mi unikla úplně. Teď jak je hodně sluníčka a v létě to bude ještě lepší, tak zkouším lednici ručně přepínat na solární baterie. Tím uspořím za plyn a proud ze solárek je zadarmo a máme ho víc než dost. Naštěstí montují do obytných aut chytré lednice. Umí se přepnout na to co je pro ně nejlepší. Kdybychom byli napojený na elektřinu, tak jede na proud ze sítě, když ne tak na plyn a když není ani plyn tak na baterie v autě a u nás na solární proud a přídavné baterie a nevybije to baterii  pro auto.

Ale zpět k financím. Velmi doporučuji perfektní účetní program RQ-Money od slovenského programátora. Program je ke stažení na internetu zadarmo a moc hezky se s ním pracuje. Jak by řekli odborníci, má příjemné pracovní prostředí. Barvy barvičky a intuitivní, jednoduché ovládání. Vedu tam domácí účetnictví už několik let a velmi se mi program osvědčil. Vlastně jsem se dopředu připravovala na cestu a učila jsem se s programem pracovat, tak, aby nám později splnil vše, co budeme potřebovat. Lze tam mít několik bankovních účtů, spoustu sledovaných položek a ty lze zase sledovat v jednotlivých měsících a rokách, zkrátka, dlouho jsem něco podobného hledala, mnoho programů jsem vyzkoušela, až mě z toho všeho vypadl tento. Hlavně ho lze jako program stáhnout a k práci už nepotřebuji internet, což bylo hlavní kritérium při výběru. Vést si takovýto jednoduchý přehled o domácích financích velmi, velmi doporučuji. Ostatně já sama jsem se k němu propracovala až před pár lety a díky našim plánům. Jinak bych se k tomu asi taky nedokopala. Většinou člověk jen zírá, kolik za měsíc utratil a marně vzpomíná za co. Dobře si to pamatuji, proboha, vždyť to není možné, to nemohlo stát tolik, kde ty peníze jsou? No a pak přichází pátrání v paměti, lovení účtů a kroucení hlavou. Takto mám přehled i několik let zpět. Mohu si zadat třeba jen benzín, nebo jídlo, nebo restaurace v daném měsíci, v celém roce a hned je vidět vše, i nechtěné. Dále mám peníze rozdělené na účty. Hotovost, kterou máme sebou, banky a účet v bance a jednotlivé položky, tak jak utrácíme, nebo jak nám odcházejí z účtu zapisuji a stále máme přehled. Největší a jediná práce je, naládovat do systému platby, ale jak říkám, program je velmi jednoduchý a skvěle se ovládá. Pokud uvidím, že nezvládáme finance kočírovat, tak se budeme muset na nějaký čas zastavit a nikam nejet. To je vlastně v tuto chvíli největší položka. Budiž nám připsáno k dobru, že zatím jsme museli zvládat dlouhé štreky neplánovaně a tak snaha o dodržení rozpočtu trochu pokulhávala. Pokud se vrátím na začátek, tak máme v rozpočtu ujet za měsíc maximálně 1000 km, což se nám podařilo splnit z 5 měsíců jen dva. Pokaždé někam spěcháme. Teď třeba spěcháme, protože máme měsíční skluz oproti plánovanému odjezdu a chceme se vrátit 15. srpna na kulaté narozeniny Zdeněčka strejdy, kterého máme velmi rádi a jsme poctěni pozváním. Ale doufáme, že se vše uklidní a budeme moci cestovat tak, jak jsme plánovali. 

22.5.15

Posledních pár dnů si hrajeme s myšlenkou, vrátit se v příštím roce do Turecka a procestovat ho, tak jak jsme měli původně v plánu. Musím hlavně říct, že ze zemí, které jsme zatím procestovali, to byla pro nás země zaslíbená. Moc se nám tam líbilo a moc na Turecko vzpomínáme. Báli jsme se Sýrie, nepokojů a utečenců. Proto jsme si i naplánovali, že cestu skončíme v Troji a už se budeme vracet přes Řecko. Podařilo se nám spřátelit se s pár lidmi a máme zprávy, že v Turecku je absolutní klid. Hranice jsou uzavřené a velmi bedlivě hlídané. Turecko zvýšilo ostrahu uvnitř země a všude je klid. Tak uvažujeme, že na podzim se vracíme do Soluně a objedeme Řecko, tam strávíme zimu a místo toho, abychom se na jaře přesouvali na sever, kde letos skončíme a pokračovali Polskem dál, tak bychom zůstali a jen přetraverzovali do Turecka a dojeli dolů do Antalie a projeli celý jih a jihovýchod včetně vnitrozemí. Tam je nejvíce památek a mnoho krásného co nás láká. Trochu se bojíme horka, ale ve vnitrozemí, v hornatých částech by to nemuselo být ta zlé. Byla by to každopádně veliká zkušenost a veliká cesta. Byli bychom minimálně rok pryč a pokud by se to ukázalo jako průchodné a nebyl by žádný problém, třeba zdravotní apd., tak bychom se jen přesunuli na zimu zase do Řecka a pokračovali dál směrem na Chorvatsko. No, zatím o tom jen přemýšlíme a zvažujeme možnosti. Turecko nás moc láká vrátit se zpět a pobýt tam delší dobu. Jednak jsme se tam cítili nesmírně fajn, bezpečně a příjemně. Všude spousta vody a příjemní lidé. No a za druhé, poměrně laciné potraviny, pokud si odpustíme hovězí a skopové, uzeniny, které stejně nemusíme, až na výjimky, tak nikde jsme tak levně nenakoupili, laciná zelenina a ovoce a krásné pobřeží, parádní městečka, vymazlené nábřežní zóny odpočinku, vesnice, příroda, historie a všudypřítomné úžasné obrovské trhy. Ty mě chybí nejvíc.

 Vše, je tam vše, co bychom si mohli přát a co se nám líbí.