Končíme s zimní etapou cesty 2014 - 2015

Projeli jsme za pár dnů Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Co napsat? Bulharsko je na nákupy potravin země zaslíbená, Rumunsko je Rumunsko a Maďarsko nás pobavilo. Bulharsko je pro mne dost nepochopitelné. Neznám systém a tak nevím, proč se tam lidé nesnaží si zvelebovat své bydlení, své okolí a bydlí v děsných panelákách, které jsou jakoby zamrzlé v čase. Přitom je vidět v potravinách, že peníze mají. Plné nákupní košíky a nacpaný Kaufland. Přitom nenakupují nic levného, nebo alespoň to nejlevnější, kdepak. V tom se stávám přeborníkem já. Ale paneláky jsou neopravené, nezateplené, šedivé a okolí je špinavé. Vidět nová plastová okna je výjimka a nově natřený panelák je zázrak. Připadalo mi to, jakoby obyvatelům vůbec nezáleželo na exteriéru a interiér jsem neviděla. Zdevastované dětské hřiště a odpočinkové zóny prakticky neexistují. Přitom lidi jsou velmi pěkně a nákladně oblečený a většinou ve velmi drahých autech. Žádné prastaré vykopávky v podobě žigulíků a škodovek. Nic takového.

Rumunsko je stále stejné. Tak jak jsem ho viděla před lety tak je dodnes. Spousta žebrajících psů a děsně zanedbaných vesnic.  Spousta ovcí a koz a koňských povozů, které se motají mezi kamiony a auty. Nádherná příroda, která asi zůstane dlouho nedotčená.

Maďarsko, tak tam jsme se dost pobavili. Jelikož se nám za tři a půl měsíce nepodařilo vniknout do nějakého bazénu a vycachtat se v teplé vodě dosytnosti, říkali jsme si, Maďarsko, země zaslíbená, samé termální lázně a to by v tom byl čert, abychom se někam nevťukali. V Turecku jsme po nesmírné pěti kilometrové štrapáci sněhem, vichrem a pomalu na pokraji smrti hladem a vyčerpáním objevili v Burse, kde jsme zapadali sněhem a tedy uvízli na pár dnů, protože v Turecku se nikdo o sníh na silnici nijak moc nestará, však on jednou roztaje,  bazény dva, jeden kam jsme se vehementně snažili dostat byl letní a s vrstvou ledu a druhý byl zase rozdělený na dny pro muže a ženy a ještě s měsíční permanentkou. Takže v Turecku jsme se nechytli. V Řecku jsme byli úspěšnější, ale tam to zase bylo o tom, že než by nás pustili do bazénu, museli jsme projít lékařskou kontrolou za 10 EUR na osobu a pak, asi podle zvážení a uvážení pana doktora, bychom byli možná vpuštěni do vytouženého bazénu. Přiznám se, že se mi nechtělo, ani náhodou, podporovat nesmyslné nařízení na oškubání našich sportu chtivých maličkostí a tak jsme ani v Řecku neuspěli. No a v Maďarsku jsme cestou v Szolnoku našli podle navigace několik bazénů s termálními prameny. Zdenda šikovně zaparkoval pár metrů od bazénu a jdeme na věc. První problém, neberou Eura a Forintů máme maličko. Ve městě je spousta bank, vybíráme si Erste, což je naše Česká spořitelna, protože všechny banky mají úplně stejný kurz pro výměnu. Nakráčíme si to do banky, vyzvedneme lístek a u pokladny nastávají problémy. Paní pokladní neumí vypsat formulář na výměnu. Nerozhodně listuje v našem pase a neví. Povolává kolegyni s podobně chatrnou angličtinou, aby se s námi domluvila. Nevíme na čem, protože nám transakce připadá nesmírně triviální. Máme bankovku 100 Eur a chceme vyměnit jen 20 Eur za forinty. Nakonec od nás požadují napsat jméno Zdendovi maminky. Ve finále přichází vedoucí směny, takže už jsou na nás tři a ta radí jak vypsat formulář. Dobrá věc se zdařila, ale paní pokladní je tak zmatená, že nám razítko místo na formulář o výměně málem bouchne do pasu. Na poslední chvíli ji s hrůzou zastavíme. Tak a máme vysněné forinty a konečně se dostáváme do bazénu. Aspoň, že je skvěle vybavený a venkovní teplé prameny jsou balzámem. Užíváme si to a skoro po třech hodinách spokojeně odcházíme. Úplně nám to stačilo.   

 Máme za sebou 3,5 měsíce cestování ve Flíčku a za 14 dnů pokračujeme v cestě na sever do Pobaltských zemí, kde jsme nikdy nebyly a tak to pro nás bude jedno velké dobrodružství. Podobně jako cesta do Turecka, kde jsme byli nesmírně mile překvapeni. Turecko je stále tak nějak ve hře jestli se tam nevrátíme na zimní pobyt. Moc se nám tam líbilo, byli jsme nadšený lidmi a vším co nás tam postupně potkávalo. Jejich kulturou žití, bydlení a odpočinku. Nic v Turecku není problém, ovšem kromě vepřového steaku, parkování, voda, bezpečnost, příjemný lidi, usměvavý policisti ochotný a starostlivý, pohodový prodavači na tržištích. Zkrátka rádi bychom se tam co nejdříve vrátili a procestovali Turecko až dolů do Antalie a celé vnitrozemí. Nyní je v plánu na letošní zimu Řecko a tak bychom se tam v září měli začít přesouvat, pokud ovšem velitel vozu nerozhodne jinak.