Chystáme se na trajekt

Rozsvěcuje se sluníčko a teplota se pomaličku šplhá k rozumnějším teplotám. Několik dnů už je skoro 20°C i když  ráno je hodně studené. Okolo 6°C a to je také fajn. V autě nemusíme tolik topit a počítám, že se dostaneme na solidní úsporu ve spotřebě plynu. Musím se pochlubit, včera jsem zaperlila. Omylem jsem vypustila polovinu nádrže na pitnou vodu místo odpadní. Jeli jsem do Canakkale s tím, že cestou, na nějakém příhodném parkovišti zastavíme a zbavíme se odpadní vody. Jelikož na předešlém místě nebyl s vodou problém, tak jsme nijak nešetřili a odpadní nádrž se hezky plnila. Jedná se nám i o spotřebu nafty, když sebou taháme dvě velké nádrže plné vody….. no a tak jsme zastavili a Zdenda mě poslal s vysvětlením, kde ten kohout je, abych ho otočila do výpustní polohy a on mezi tím, jak se bude voda vypouštět, bude nádrž čistit. Musím podotknout, že jsem tuto operaci prováděla poprvé a že jsou v úložném prostoru kohouty dva, tak to jsem opravdu netušila. No a jak jinak, vypouštěla jsem pitnou vodu. Zdenda volá z auta, že je to divný, že z odpadní nádrže voda neubývá a jestli voda teče ven….. já na to, teče, ale je nějaká moc čistá….. Zkrátka, neomylně jsem objevila druhý kohout a vypouštěla jsem pitnou a v potu tváře Zdendy nanošenou vodu zvesela na parkoviště. Než jsme se domluvili, odkud vlastně ta voda teče…. Byla půlka nádrže v háji. Naštěstí jsme hned kousek potkali hřbitov, kde mají před bránou velké kašny s pitnou vodou na umytí nohou tak jako u mešit. Krásně jsme tam najeli, vyčistili, při té příležitosti nádrž na pitnou vodu a natankovali ji plnou, krásně čisté a čerstvé vody. Věřím, že už si to nespletu, ale byl to šok. Odpadní nádrž zatím udržujeme ve skvělém stavu. Hlavně, vůbec v dřezu nemyju nádobí. Dělám to tak, že mám dva perfektní velké kýble s uchem z Novery a ty používám na mytí nádobí a špinavou vodu vylévám ven do kanálu nebo kde je to jde. Dřez a vodu v kuchyni používám jen na čisté věci a bráním tak zanesení trubek a hlavně usazeninám v nádrži. Nemusíme používat tolik chemikálií do odpadních nádrží.

Ještě k těm teplotám, je zajímavé, že když je nějakých 18 – 20°C tak jakmile zajde sluníčko, okamžitě se docela dost citelně ochladí. U nás, když už je 18°C tak je pěkné teploučko, ale tady je ta zima docela na můj vkus, divná. Včera jsme se šli podívat jak jedou trajekty a bylo perfektní teplo. Jen tak preventivně jsem si vzala bundu a rukavice s kulíškem. Zašlo sluníčko a už jsem měla na sobě nejdříve bundu, za chvíli kulicha a než jsme se vrátili domů, už jsem si hřála ruce v rukavicích. Nebyla taková zima…. Nějakých 8°C, ale rukavice byly příjemné. Je patrné, že jakmile se ochladí tak se musíme stáhnout k moři. V Burse, kde jsme zapadali sněhem to bylo obzvlášť znát. Kdybychom přejeli k moři, tak tady nesněžilo určitě. Možná by jen pršelo. Ale Bursa byla v plánu a tak jsme si to pěkně užili. Myslím sníh.

Konečně jsme se dostali do strategického místa, Canakkale, odkud pojedeme na Tróju. Jsem na to bájné místo hodně zvědavá. V průvodci píší, že je potřeba hodně představivosti, aby člověk viděl bájné město jen z vykopávek a obrysů základů domů a to ještě na veliké ploše.

Začali jsme se mořit, s jedním odkazem, které máme od začátku v plánu založit, a to jsou památky UNESCO. Někdo může namítnout, jako se nám to stalo, kde na to chceme vzít peníze, na vstupy do památek a podobně. Ovšem pravdou je, že valná většina památek uvedených na seznamu je zadarmo a pro nás jsou tato místa jakýmsi ukazatelem, nebo vodítkem, co bychom neměli minout, pokud to bude v rozumném dosahu naší trasy. Už jen dát dohromady všechny památky v každé zemi, když se různé prameny rozcházejí, je docela dost náročné. Tak jsme je začali vypisovat podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, a pokud v této kapitole bude nějaká nesrovnalost v podobě chybějící památky, uvítáme upozornění a rádi památku doplníme.  Je to návod pro cestovatele, kteří mají rádi kulturu a historii a na stránkách se mohou podívat, jestli se jim ta, která památka líbí a udělají si zajížďku a navštíví jí. Hlavně, nás to baví a to je důležité. Kdo chce, může se přidat. Vím, že mnoho lidí jezdí třeba jen na sever, protože mají rádi klid, samotu a rybaření. To my také, ale pro nás je to málo. Když chceme, klid a samotu si najdeme, okolo moře je příležitostí k rybaření také spousta, ale nás láká i něco víc, poznat lidi, jak žijí a kde a v čem žijí, poznat historii země, místa kde zrovna jsme nebo kde bychom mohli být při malé zajížďce z trasy. Další skupina bydlíkářů jezdí jen v létě do Chortvatska k moři a na týden na hory. Jiní jezdí jen do Maďarska do lázní nebo na blízké Slovensko. Hodně lidí jezdí jen tam, kde to zná a nemůže je na místě nic překvapit. Maximálně dražší ubytování a restaurace. Tato kapitola by i jim mohla napovědět, kam by se mohla naplánovat další cesta, další kousek dovolené. Díky Parkovacím kartám si mohou vybrat parkoviště, které se jim bude líbit a vzít si na cestu jen to, co je opravdu nevýhodné kupovat na místě. Uvidíme, jak se nám tato kapitola povede. Nejspíše se budeme trochu hledat ve stylizaci a asi projde i pozdějšími úpravami a vylepšeními.

Dneska odjedeme a pocestujeme zase kousek dál. Zajedeme do vnitrozemí, do Troje a tím naše památky v Turecku budou končit. Vracíme se zpět a trajektem už směr Řecko a domů.  Škoda, měli jsme původně v plánu dojet až na jih a cestou se zastavit v Ankaře, ale díky nestabilní situaci v Sýrii nechceme na cestě příliš riskovat. Ze zpráv víme, že na jihu Turecka je spousta utečenců ze Sýrie, Turecko má uzavřené hranice, je tam neklid a zvýšené bezpečnostní opatření. Nepohrneme se do problémů. Holt Turecko navštívíme ještě jednou, později, až zde bude lépe. Včera jsme zanášeli do mapy památky v Řecku a myslím, že nám to bude vynahrazeno. Máme jet jen do Soluně – Thessaloniki a tam už se budeme stáčet sever, na Čechy. Na podzim bychom se měli vrátit a od Soluně pokračovat dál na jih a objet zase celé Řecko. Spousta nádherných památek mě uchvacuje a už ležím v průvodci a studujeme co musíme navštívit. Paráda, mám radost.