Jsme pod sněhem

Zapadali jsme sněhem. Flíček má tak 30 cm čepici sněhu a my jsme uvízli v Burse. Nikam nejedeme, stojíme na místě a počkáme, jestli se situace nezlepší. Sníh se sype a sype a Bursa se krásně mění před očima. Vidět zapadané palmy sněhem je zajímavá podívaná. Palmy znám jen z Egypta a tam když prší, tak to všichni považují za obrovskou událost…., ale palmy pod sněhem??? Tak máme sněhu nad kotníky a jen zíráme na tu nadílku. Lyže, sněhová lopaty a sněhule nebyly na seznamu věcí co sebou vzít. Máme sněhové řetězy, ty byli v plánu, ale spíše pro případ, kdyby při návratu byla v rumunských horách sněhová kalamita, kterou jsme tam jednou se Zdendou zažili, kdy parkoviště byly plné aut, protože silnice byly neprůjezdné. Koupili jsme i celoroční gumy. Ty jsme hodně sháněli, protože pro naše auto se skoro vůbec neprodávají a musí se objednat u výrobce. Snažili jsme se připravit se na vrtochy počasí, ale takovou sněhovou nadílku, co nás tady potkala, jsme nečekali. Tak se couráme po Starém městě, Flíčkovi jsme dali péči a vygruntovali, plánujeme jít do bazénu a sehnat připojení na internet. Ten nás asi nepřestane trápit. Dokoupili jsme zase 1 GB, ale včera jsme se připojili, kvůli počasí, koukli se na předpovědní mapu, kudy jde fronta a kdy můžeme čekat změnu a půlka kreditu byla v háji. Zjištění, že počasí se bude měnit za dva dny a můžeme očekávat + 8°C nás stálo polovinu kreditu. Tak zase budeme hledat nějakou kavárnu, nebo restauraci, kde si dáme čaj a budeme tam dřepět několik hodin, než se nám podaří vložit všechny fotky a texty do administrace stránek. Bohužel, tady je všude dost slabý signál a přenos tak trvá děsně dlouho a docela se s tím trápíme. To je taky dost divné. Je vidět, jak je Turecko poměrně bohaté. Nové odpočinkové zóny, nové silnice, nové dálnice, nové obytné čtvrti, veliký výběr všeho co lze koupit, zkrátka není to nijak chudá země, alespoň tam kde jsme byli a všude mají velmi slabý internet. Ještě jsme neviděli plný signál a tak i práce na stránkách jde pomalu. Stalo se nám, že jsme jednu fotku stahovali do administrace stránek 10 minut. Tak už si nebudu stěžovat na slabý internet, hlavně, že ho občas někde najdeme a daří se vkládat novinky do stránek.

V předchozím zamyšlení rozebírám funkčnost Flíčka z ženského pohledu a shrnuji klady a zápory vybavení po měsíci bydlení v autě. Samozřejmě, nebudu se pouštět do specifikace funkčnosti motoru, jestli spojka zabírá v dostatečné výšce, a jestli pérování dostatečně péruje, ale tento díl bych nazvala

Nevěřte měřákům a budíkům, které se v autě nacházejí.

Žádný z nich totiž neukazuje to co má, měl by a mohl by. Nade dveřmi jsou tři velké budíky – měřáky všeho možného v autě + měřák plynových bomb, který jsme si nechali doinstalovat za poměrně velké peníze. Jedině možná hodiny ukazují plus mínus, jakš takš, to co by měli, ale jelikož nikam neutíkáme na čas, tak je prozatím necháváme v klidu, bez dozoru a bez patřičné kontroly. Teď nám je jedno, jestli se opozdí o pár minut. Ovšem měřák na vodu, to je jiná písnička. Jeden budík mimo jiné, ukazuje, kolik máme v nádrži čisté vody a kolik v odpadní nádrži. Nádrž máme na 120 litrů a měřák ukazuje, že nám 20% chybí a při doplnění tam v pohodě naládujeme 80 litrů. Vodu jsme nosili v 10 l kanystrech a přesně víme, kolik jsme jí nanosili. Jestli nám lže i měřák odpadní vody nevíme, otevřeme kohout pod autem a vodu vypouštíme, kde je to podle nás aspoň trochu ekologicky slušné. 

To samé je s měřákem plynu. Systém dvou propojených pnících bomb máme propojený a nastavený tak, že se nám odčerpává plyn nejdříve z jedné bomby a pak, když už je prázdná, tak z druhé bomby. Nebo to lze nastavit tak, že se odčerpávají obě dvě bomby najednou. Přijedeme na benzinku dotankovat, měřák ukazuje jedna bomba plná a druhá prázdná z poloviny. Není to pravda, druhá je prázdná a z té plné už je také čerpáno. Takže měřák lže a my jsme vždy překvapený, kolik se nám toho do těch údajně skoro plných bomb vejde. Další budíky, měřáky, jsou na bombách, dodávané od výrobce bomb, ale to bychom museli jít do budníčku, kde jsou bomby a docela složitě pomocí zrcátka zkoumat stav plynu v bombě. V prostoru pro bomby je málo místo a je přesně projektovaný na dvě bomby a zjistit stav plynu je náročnější. Další měřák je na solární panely. Tam jen vím, jestli se baterky nabíjí nebo ne a přibližný stav baterií, ale velmi obrysově a já osobně mám v měřených hodnotách dost hokej. Ráno jsem zmáčkla čudlík na teplotu, abych zjistila, jaké venku panuje vedro a podle toho si vzala delší nebo kratší šortky a náhodou, omylem jsem zmáčkla asi, prý, jinak se to nemohlo stát, jiný čudlík a vypnula jsem 12V v autě a vše přestalo fungovat. Lehce jsem zpanikařila a děsně jsem se vyděsila. Totální kolaps auta. Nefungovalo žádné čerpadlo, světlo, toaleta… prostě nic.  Nevím, jak se mi to podařilo. Zdenda naštěstí závadu rychle objevil a já měla za sebou lehce infarktovou situaci.  Měření venkovní teploty. To je také úsměvné. Nade dveřmi je měřák na venkovní a na vnitřní teplotu. Ještě jeden měřák je na palubní desce, u volantu, kde je spousta jiných parametrů, a teploměry nejsou spojený. Proto se velmi rozcházejí. Každý si klidně ukazuje jinou teplotu. Schválně, asi aby nás zmátli. Ten teploměr nade dveřmi je prolhanější. Ukazuje vyšší teplotu, než ten u řidiče. Ovšem dneska nás dostali, oba dva. Poprvé se vzácně shodli, asi proto, že jsme jim, oběma, včera vehementně nadávali a padlo rozhodnutí, koupit si teploměr třetí, abychom snad už konečně věděli, kolik je venku, opravdu a skutečně stupňů. Bídáci, zalekly se konkurence. Třetího do party stejně dokoupíme. Ovšem bude úsměvné, kdyby ten třetí, nový, se neshodl ani s jedním z těch dvou a každý ukazoval jinou teplotu. To nám pak nezbude, než koupit čtvrtý teploměr, kde shoda alespoň s jedním teploměrem ze třech bude reálnější. Také se můžeme na třetí teploměr vybodnout a nechat veškeré informování na těch dvou stávajících a doufat, že se alespoň občas shodnou. Jediné co funguje dobře, ale není to měřák, je regulace tepla. Topení Truma. Skutečně, zvedneme nebo snížíme teplotu o jeden dílek na kotoučku tak hned je tepleji, nebo hned se topení vypne. Lze nastavit jen teplou vodu, bez topení a voda opravdu je tak teplá, že je až na opaření.

Tak potud problémy s měřáky a jejich funkčností, na kterou se nedá v žádném případě spoléhat. Kdybychom cestovali po kempech a jednoduše se připojili na elektřinu a natankovali vodu, kdy uznáme za vhodné, tak by nám to bylo úplně šumák, ale my se potřebujeme trochu na ty budíky spolehnout a to bohužel nelze. Řešíme to tedy tak, že pokud jedeme kolem pumpy, kde mají plyn za slušnou cenu, tak hned dotankujeme do plna a při té příležitosti dotankujeme vodu, která je tady u každé pumpy. U každé benziny myjí auta a mají venku hadice s vodou a na požádání jen mávnou rukou v gestu, klidně si vezměte vodu. Máme ještě dva kanystry na 10 l a ty plníme také. Z kanystrů beru vodu jako první. Jelikož nevíme, kde se zdržíme a jak dlouho se zdržíme, tak se snažíme při vjezdu do města být připravený a natankovaný. Jako teď v Burse. Uvízli jsme ve sněhu a nemáme problém ani s plynem ani s vodou. A pokud budeme potřebovat benzín do centrály, máme v okolí tři benzinky. 500 m od nás a není nic jednoduššího, než vzít plechový 5 l kanystřík a pro benzin doběhnout. Zdenda šel včera pro benzin a za chvilku byl zpět. Teď měříme, jak dlouho nám poběží centrála na plnou nádrž. Z návodu víme, že centrála má nádrž 4,1 litru, o spotřebě se tam nepíše nic a zatím nám běžela 4 h, ale zdaleka není prázdná. Máme zapadaný solární panely sněhem a jsme bez proudu. Musíme dobít baterky. Uvidíme, jak dlouho centrála poběží na plnou nádrž a pak propočítám, kolik nás vlastně stojí hodina provozu. Ze zkušenosti víme, že na uváděnou spotřebu se nedá spoléhat. Je to asi jako u aut, 20 – 30 % podhodnocení, žádný problém.