31.12.2014 Turecko

Dneska je poslední den v roce a první měsíc našeho cestování a bydlení v domečku na čtyřech kolech. Moje první zkušenosti z funkčnosti auta jsou dost smíšené. Velmi mě zklamaly solární panely. Máme dva velké a dvě velké baterie specielně koupené pro solární energii, ale je to málo. Pokud je pod mrakem a já i Zdenda jsme na počítačích, tak na nás občas křičí měnič, že pro nás nemá dost proudu. Musíme na chvíli nastartovat auto a dobít, nebo jít do hajan a vykašlat se na rozkoukaný film a případně rozdělanou práci na počítači. Právě z toho důvodu jsme investovali dost velké peníze do všech těch hejblátek a zařízení, abychom měli proudu dost. No, nemáme a v zimních měsících je to někdy docela honička. Zdenda občas okukuje sloupy veřejného osvětlení, že by se jako připojil, ale neriskujeme. Stáli jsme v odpočinkové zóně, kousek od toalet, kde byla zásuvka, ale neodvážili jsme se vyndat náš jasně oranžový prodlužovák. Byl by to asi děsný průšvih. Tak máme centrálu na dobíjení v případě nouze, ale využili jsme jí zatím jen jednou a to na můj neslavný pokus upéct koláč. Z mých minulých zápisků je patrná naše snaha eliminovat veškeré elektrické spotřebiče na nejnižší možnou míru. Z toho důvodu jsme si taky, kromě jiného, nepořídili televizi. To jsme taky docela dost dlouho řešili. Máme dva počítače s klasickým rozměrem obrazovky, a jelikož nejsme žádný televizní maniaci, tak si myslíme, že by nám tato náhražka mohla stačit. Televize na 12 V i s malým příkonem odebírá hodně proudu a ty opravdu šetrné jsou zase hodně drahé. Rozhodli jsme se, že to vyzkoušíme, jak nám to bude příjemné a taky uvidíme, jak budeme vycházet s proudem a pak si ji eventuelně pořídíme. Zatím jsme neměli nijak valnou potřebu klasické televize. Počítač má ještě jednu výhodu. Můžeme si ho přemístit, tam, kde zrovna jsme. Do ložnice nebo do přední části auta, do obýváku. Až nás to přestane bavit, máme připravený vstup pro televizi a nosič na ní nad botníkem. Není nic jednoduššího než televizi dokoupit.

Koupelna, velmi se nám osvědčil oddělený sprchový kout. Když jsme auto vybírali, tak jsme ho považovali za naprosto zbytečný ho mít zvlášť. Mysleli jsme, že je to velké mrhání prostoru a místo něho je mnohem praktičtější velká skříň. Naštěstí na nás padlo auto s velkým, odděleným sprchovým koutem a dvěma skříněmi po stranách postele, vlastně nad nohami v ložnicové části. Spaní jsme hned předělali, tak nám to bylo jedno a ještě jsme získali příjemný odkládací prostor. Má to hned několik výhod, vracím se k oddělenému sprchovému koutu. Hlavně, nemáme zacákané a zapařené vše a nemusíme vytírat a utírat skříňky, zrcadlo, toaletu od vody a páry. Jasně, normálně by to nevadilo, ono to uschne, ale nechci vidět veškerý dřevěný nábytek v koupelně po pár letech, pokud se hned vše do sucha neutře. Další výhodou je, že mám věšák, který pověsím za madla v okýnku ve stropě a mohu pohodlně sušit přeprané prádlo nebo jen mokré ručníky. Stačí zavřít posuvné dveře a vše krásně uschne. Na Dethleffsu docela šikovně vymysleli odvětrání toalety a sprchového koutu, kuchyně. Máme nainstalovaný specielní odvětrání, které lze odizolovat roletkou s klimafolijí. V kuchyni je odvětrání nad kuchyňskou linkou a odvádí páry z vaření. Digestoř by byla taky zajímavá, jako doplňkový odtah par, ale zase jsme u elektřiny a její spotřeby. To, to raději řeším pootevřením velkého okna ve stropě a pára je pryč a zadarmo. Hlavně je sprchový kout velký, pohodlný a prostorný. Odkládáme si do něj mokré boty na usušení, tašku mandarinek, jídlo na vychladnutí do ledničky a podobně. Využíváme ho, jak se jen dá. Okna, všichni nás varovali, před velkými okny v obývací části. Když je zima, tak zavřeme roletu a chlad nám nevniká dovnitř, ale máme hodně světla. Obývací část je perfektně světlá a i v případě zatažené oblohy máme světla dost a nemusíme tolik svítit. Takže, jednoznačně velká okna jsou skvělá. Další věc, před kterou jsme byli dost varovaný, jsou posuvné dveře mezi ložnicí a kuchyní. Až po třech nedělích jsme se je naučili používat a využívat a jsou skvělá. Ono se taky jedná o to, kdo auto vyrábí a jaké materiály používá. Při výběru auta jsme se setkali s tím, že posuvné dveře, už jako nové, dělali dost kravál při otevírání a představa takových uvolněných dveří za jízdy byla děsivá. V tomto směru musím pochválit německou preciznost a kvalitu. Dveře v závěsu skvěle drží, příjemně se ovládají a nám hlavně slouží k úspoře plynu v topení. Ze začátku jsme měli dveře otevřené, vlastně jsme je vůbec nepoužívali, a v noci vytápěli celý prostor. Pak jsme dveře zavírali, ale nedařilo se nám vychytat stupeň topení na noc, protože teplotní čidlo je vtipně nade dveřmi u ostatních budíků a buďto jsme se v noci pekli nebo nám byla ziminka. Tak jsme ladili a ladili, až jsme se dostali na správný první stupeň. V noci je vpředu zima a v ložnici skvělé teploučko. Dále co považuji za dost důležité a co se také povedlo, je oddělený mrazák od lednice a dostatečně velká lednice. Když jsme vybírali auto tak jsme věděli, že pokud zvolíme auto s malou lednicí, tak v autě musí být prostor na dokoupenou velkou lednici. Oddělený mrazák je skvělý. Perfektně se nachladí, protože je nezávislý na chladničce. Tak to je jen taková malá část shrnutí kladů a záporů našeho Flíčka. Ještě mě velmi překvapila spotřeba plynu, překvapil mě můj strach z řízení auta, který jsem doposud nepřekonala, překvapil mě úložný prostor, který se mi ještě nepodařilo celý využít, spotřeba vody a další spousta věcí o kterých se rozepíšu příště. Tak a jdeme se podívat do města, jak tady slaví silvestra, kluci turecký. Zdenda doufá v ohňostroj a já, že nepřijdeme nikde k úhoně.