Hotspot

Já se teď zaobírám problematikou připojení na internet hotspot, co to je, jak to funguje a jaké máme možnosti. Problém nám nastal už v Německu, protože Němci jsou obecně lakomý na volné sítě. Zdenda hledal volnou síť jako blázen a se slabým výsledkem. Namlsala nás možnost jednoho hotspotu, kde byla volná síť na stání pro obytná auta. Jenže, to zatím bylo tak vše. Rozhodili jsme po známých sítě a tady jsou prozatím naše poznatky. Třeba se to někomu hodí, protože internet na cestách je taky důležitý a cestovatelé, kteří jedou na delší dobu se bez něj dneska už skoro neobejdou.

Zároveň bych velmi ráda poprosila případného čtenáře, který se touto problematikou zabývá a má další informace, jiné zkušenosti, aby mi je napsal na imejl bydlikemevropou@seznam.cz , ráda článek doplním. Nejsem odborník a ani znalec, jen jsem se snažila posbírat informace a uvést je i pro ostatní. Celý tento článek bude umístěn v odkazu Internet na cestách.

Hotspot je vlastně přístupový bod Wifi (nebo Wifi terminály) v angličtině nese označení AP, který funguje jako relé k Wifi síti.

Dnes jsou téměř všechna zařízení, jako jsou počítače, smartphony nebo tablety, vybavena adaptérem Wifi a umožňují připojení k těmto přístupovým bodům Wifi. Funguje to tak, že restaurace, město, sportoviště, bar na pláži si objedná u firmy, která hotspoty poskytuje zařízení, krabičku, která šíří signál WIFI, ke kterému se zase my, obyčejní smrtelníci můžeme připojit. Toto je velmi laicky řečeno, ale myslím, že takto to funguje. Potud je vše tak jak má být, ale teď nastává problém, jestli a jak se můžeme k tomu hotspotu připojit.

Interiérový směrovač hotspot a přístupový bod nebo opakovač. Jeden z mnoha typů.  

Poskytovatel WIFI, třeba město, si může zadat do podmínek našeho připojení, že chce naší sms s imejlovou adresou, například, nebo se připojení tváří jako volné, ale je třeba do otevřených stránek zadat heslo, které dostaneme na baru nebo v recepci hotelu, kempu jako jejich hosté. Někde stačilo vypsat po přihlášení jen jméno a někde jsme ještě vypisovali stát odkud jsme. Například v Itálii bychom se nehnuli z místa bez italské sim karty, ze které jsme velmi často posílali požadované údaje, nejčastěji emajlovou adresu. Z českého telefonu naší identifikaci poslat nešlo. Takže, třeba pro Itálii bylo potřeba mít jejich sim kartu, kterou jsme si kupovali s internetem, ale ta se nám bohatě vyplatila.

 V Německu funguje firma, která ve velkém zřizuje pro města a podnikatele hotspoty a má docela šikovné stránky.

https://www.hotsplots.de/hotspot-karte.html

Pokud bychom byli v Německu déle, je tato možnost na zvážení. Na stránkách Německé firmy je pěkně vidět mapa jejich hotspotů a dají se vyselektovat ty, které jsou zadarmo.

Tak jako jsme měli zadarmo internet na parkovišti STLP.

Nicméně, další odkaz na hotspot zdarma, který jsme navštívili už zase pro změnu nefungoval, buď měli síť vypnutou nebo nevíme, hotspot byl sice volný, v počítačích jsme ho viděli, připojili se k němu, ale byl bez internetu.

Pak je ještě jedna možnost, a to Hotspot Flexi Flat Option. Flexi Flat znamená plnou kontrolu nákladů pro uživatele. Nikdy nezaplatíme více než 14,95 EUR za kalendářní měsíc. To je sice hezké, ale drahé, protože my se vlastně připojujeme na placené hotspoty, kde můžeme jejich internet využívat jen omezenou dobu, a to do vyčerpání těch 15 eur za měsíc.

Na obrázku je pěkně vidět, jak jsou tato data účtována a pokud si to propočítáme, je to zkrátka drahé, ale zase, máme dalších 1000 hotspotů k dispozici. Přihlášení do této služby a nabití kreditu není nijak složité a přes překladač stránek to zvládne každý. Informace další pro Německo je taková to, že operátor Telekom chce za hotspot taky hodně peněz. Když nemáme od nich internet a telefon jako domácí linku, tak to stojí na den 4,95, týden 19,95 a měsíc 29,95 bez omezeni dat. Tahle služba se jmenuje Hotspot pass a je omezená na Německo. Nejlevnější tarif pro Němce je 5 Gb za 15 eur a pro nás, jako cizince bude buď méně dat nebo mnohem dražší.

A můžeme přeskočit do Francouzského hotspotu. Tam má nejsilnější operátor v tomto ranku, Orange tyto možnosti. Tady by byl snad zajímavý tarif 10 h každý den a na měsíc to vychází na 15 eur, ale zase, musíme někoho zmermomocnit, aby nám na sebe udělal smlouvu, protože pro cizince tento tarif není. Minulý rok, jak jsme zjišťovali, byl pro cizince dobíjecí tarif 3GB za 20 eur.

Pokud najdeme někoho, kdo si na sebe udělá smlouvu a nám předá sim kartu, tak stejně tato možnost je velmi omezená. Orange má největší pokrytí hotspoty ve Francii a stejně, pokud se podíváme na mapu, není to žádný zázrak a nepokryté oblasti jsou dost velké.

Tím se dostáváme do situace, že se musíme zdržovat v oblastech, kde pokrytí je, jinak máme smolíka.

Poslední, a to velmi důležitý problém je, že hotspot má většinou velmi malý dosah. Obvykle je šířen na pár desítek metrů a pokud nám stojí v cestě signálu dům, stromy anebo nějaká podobná překážka a my se nedostaneme autem blíž tak signál stejně nechytíme. Musíme být blízko zdroje, abychom mohli bez problémů pracovat na počítačích. Mnohokrát jsme se setkali s tím, že i když máme nyní velmi silnou zesilovací anténu, tak stejně signál nechytneme anebo jen velmi slabě. Záleží na umístění krabičky vysílání, která je třeba na budově, na stožáru, na lampě v centru města, uvnitř nákupního centra a tak podobně a pak, samozřejmě, na síle vysílaného signálu. Někdy se připojíme k volnému hotspotu, ale signál je tak slabý, že nenačteme ani základní stránku v počítači. Pak nezbývá nic jiného, než vzít počítač a jít dovnitř nákupního centra, McDonald’s, KFC, IKEA, nebo si sednout na lavičku před restauraci, na náměstí s počítačem na kolenou a udělat vše co je pro ten den a danou chvíli potřeba.

                                       Interiérový přijímač a vysílač. 

K tomuto tématu uvedu ještě jeden příběh, zkušenost. Stáli jsme vysloveně pár metrů od hlavních dveří nákupního centra, kde byl uvnitř velmi silný hotspot. Venku jsme jen na počítač signál neměli a na anténu jsme signál chytli jen pokud někdo prošel dveřmi. Pominu to, že jsme šíleně překáželi, postupně jsme se probojovávali až skoro na přední pozice před hlavním vchodem, ale stejně nám to nepomohlo. Samozřejmě, padl nápad, že jeden z nás, já, si stoupne mezi dveře a bude je držet otevřené a dělat, že je potřeba větrat nebo návštěvníkům držet úslužně dveře, což jsem samozřejmě odmítla. Zkrátka, signál se přes zdi a skleněné dveře toho nákupního centra nedostal.