2023 Finance na cestách - díl šestý

 Poslední pátý díl jsem ukončila naťuknutou problematikou zdravotního pojištění. Myslela jsem, že už to bude poslední díl, ale ještě je tu velká kapitola, se kterou musíme při plánování dlouhodobého pobytu v autě počítat a tou je servis a údržba auta, doplňky ano či ne, věci zbytné a nezbytné a nakonec, jak se zabavit, abychom to naše dlouhé cestování ve zdraví přežili.  

Myslela jsem si, že to vše včetně pojištění nacpu do jedné kapitoly, ale klasicky jsem se zakecala, a tak bude ještě jedna.Je to další nemalý výdaj spojený s cestováním, na který bychom měli při našem plánování myslet a který bychom neměli v žádném případě zanedbat.  Je to každého věc, jak se s touto otázkou popasuje a jestli si vyřídí, pořídí, zařídí kloudné zdravotní pojištění, protože na cestách se nám může a samozřejmě nemusí přihodit leccos. Můžeme si ošklivě zlomit ruku, ještě hůř nohu, můžeme dostat srdeční kolaps a já nevím co všechno. Blbý akutní zánět slepého střeva taky nepočká na náš návrat do republiky, a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Nemá smysl sedět doma na zadku s tím, že raději nikam nepojedu, protože „co kdyby“? To „co kdyby“ taky nikdy nemusí přijít, ale my přijdeme o spoustu let krásného cestování a poznávání. Jen je potřeba udělat maximum pro to, abychom při eventuální zdravotní komplikaci neodevzdali pojišťovně klíče od domu a neodešli pod most jako holátka.

Náhoda tomu chtěla, že naše sousedka pracuje už hodně let na přepážce VZP a tak mi skvěle posloužila jako zdroj informací přímo od pramene.

Tak odkud začít.

 Velice oblíbené řešení je, spoléhat se na kartičku pojištěnce. Hodně se o tom mluvilo, v novinách se napsala spousta článků, že nás na kartičku pojištěnce všude ošetří a že si to pak pojišťovny mezi sebou vyřídí. Částečně je to pravda, ale má to spoustu háčků, ba přímo háků. Na kartičku pojištěnce nám všude poskytnou nezbytnou péči na záchranu života, ale vše, co je nad rámec si musíme zaplatit sami. Cokoliv je navíc, tak si hradíme ze své kapsy. Budeme potřebovat převoz do domoviny v sanitce? Už si ho platíme sami a takový převoz nás klidně vyjde na půl milionu a pokud budeme při převozu potřebovat cokoliv speciálnějšího cena přes milion není žádnou výjimkou. Na kartičku z 99 % procent platíme za ošetření hotově na místě a pak se dohadujeme s naší pojišťovnou na proplacení faktury. Jenže, opět narážíme na definici nezbytná péče. Co vše je ta nezbytná péče jednak určují vnitřní pravidla té které pojišťovny, ke kterým nemáme šanci se dostat a pak je to na likvidátorovi, který samozřejmě kope za pojišťovnu.

Dalším problémem je, když nemocnice, ve které nám dali nohu do sádry byla soukromá, v široké daleké vzdálenosti státní zrovna není, a to nemluvím o ošklivé zlomenině, kdy je potřeba operace. Jsme tedy odoperovaný, noha je v sádře, uhradili jsme nemocnici fakturu a my teď chceme nemalý účet od naší pojišťovny proplatit.  Můžeme se rozhodnout, jestli budeme chtít proplacení v německém nebo českém tarifu. Pokud v německém, tak se musíme připravit na několikaměsíční čekání, protože česká pojišťovna se dotáže, co vše se za péči poskytlo a pak nám proplatí jen to, co by se poskytlo u nás. Je šumák, že jsme dostali lepší, kvalitnější sádru, která se ale běžně používá třeba ve Francii ve státní nemocnici, ale u nás by to byl nadstandard. To jsem uvedla jen jako příklad. Tím samozřejmě nechci říct, že ve Francii mají jen luxus a u nás nám na nohu naplácají kde co.

Takže likvidátor dá na jednu hromadu vše, co by pojišťovně naúčtovala jako to naprostý minimum naše nemocnice a to proplatí. Jestli je na účtu částka o polovinu vyšší tak to holt máme smůlu. Veliký problém je u soukromých zdravotnických zařízení, které si ještě na konci fakturované částky připočtou svojí marži, která také nebývá nijak nízká a ta samozřejmě jde celá za námi. Léky, tak ty podle pravidel EU si na modrou kartu pojištěnce v zahraničí platíme úplně sami. Z pojištění lékařských výloh, což je naše připojištění na cesty se hradí i náklady na spoluúčast za ošetření, hospitalizaci a předpis léků, které je podle pravidel dané země zdarma, ovšem na modrou pojištěneckou kartu si už vše toto hradíme sami. Zkrátka, veškerá další péče, která jde nad rámec péče zachraňující život, nezbytná péče, tak vše jde už za námi.

Ruku na srdce, kdo z nás je tak chladnokrevný, kdo z nás by se v situaci, kdy nám partner kolabuje zabýval tím, jestli ho sanitka veze do státní nebo soukromé nemocnice. Kdo bude zjišťovat, jestli mu náhodou není poskytovaná nadstandartní péče. Pro nás je v danou chvíli důležité, že ho vezou někam, kde mu pomůžou a víc nás v danou chvíli nezajímá.

Dalším problémem, který se vztahuje ke všem pojištěním je prevence. Pokud se nám v zahraničí přihodí cokoliv, co je spojené s dlouhodobějším zdravotním problémem, byť skrytým, o kterém jsme vůbec nevěděli, a dalo by se tomu předejít, tak vždy je na pořadu dne otázka, kdy jsme prodělali poslední preventivní kontrolu. Pokud na kontroly kašleme, vykašle se na nás i pojišťovna. Na druhou stranu, i když jsme poctivý a na prevence chodíme, tak to stále nemusí stačit. Dalo by se říct „i když uděláš maximum, nemusí to stačit“.

Strašně záleží na likvidátorovi pojišťovny, jak moc se bude v našich papírech utápět. Jak moc velký bude šťoura a případ zlomené nohy s následnou akutní operací, kdy se likvidátor zajímal o obutí pacienta není žádnou výjimkou. Další, co je ohromný problém je vymezení toho, co ještě spadá do pojmu „nezbytná péče“. Neexistuje žádný seznam, manuál, předpis. Obecně lze jen říct, že je to taková péče, která nám má zachránit život. Nic víc. Vše, co jde nad si už hradíme ze svého a zároveň, za námi jde rozdíl mezi vykázanou cenou za úkon v zahraničí a u nás. 

V tomto bodě jsem měla hypotetický dotaz a to, prodělala jsem operaci akutní zánět slepého střeva a byla jsem umístěna po operaci na JIP (jednotku intenzivní péče), ale tam už mi poskytli jen pooperační péči, tam už mi život nezachraňovali, to teda znamená, že bych si měla pobyt na JIP a následné dva dny na lůžku uhradit sama? To mě jako odoperují a vyšoupnou z nemocnice na ulici? No, nevyšoupnou, samozřejmě, jsem v limbu a lékaři jsou zavázaný přísahou životy zachraňovat, takže jsem na JIP pak na pokoji, kde se šťastně proberu zbavena kusu střeva a kde jsou mi podávány léky, kde mě všelijak kontrolují, dostanu nový obvazy, stravu a tak dále a to vše, včetně místa na lůžku, práci sester, lékařů si pěkně zaplatím ze svého. Je údajně mnoho případů, kdy nemocnice odmítla pacienta propustit, dokud nezaplatí. Pak si rodina, příbuzenstvo musí obratem vyřídit půjčku, úvěr, vybrat z účtu všechny peníze a platbu okamžitě uhradit, pokud ovšem ty statisíce nemáme na účtu. Každý den se počítá.

Dalším skupinou je celoroční zdravotní připojištění návratové – tříměsíční anebo beznávratové. O tom jsem už psala tady na stránkách v sekci Pojištění. Těch možností zdravotního pojištění je celá řada, asi tak jako pojištění aut nebo majetku. Pak je ještě hojně využíváno zdravotní pojištění k platební kartě. Ve všech těchto případech je strašně důležité, pokud už se pro nějaký produkt připojištění rozhodneme, opravdu si pečlivě zjistit co vše musíme splňovat, abychom se nedostali do problémů a na co máme nárok. Vůbec nejlepší je písemná komunikace. Všechny pojišťovny mají emailovou adresu kam lze vznést dotazy a co si budeme povídat, co je psáno, je dáno. Paní nebo pan za přepážkou, kteří nám dali zavádějící informace anebo jen polovičaté už tam dávno nejsou a pokud jsou, tak jednak si nás už nepamatují a s přehledem vše popřou.

Další problém je vyšší věk. Jakmile se přehoupneme přes 70 let, platba za pojištění je vyšší, ale vyšší jsou i náklady na případnou léčbu a s tím spojenou úhradu. Pokud jsme nějak dlouhodobě nemocný, například máme vyšší tlak, nebo problém se srdcem, křečové žíly, trpíme astmatem a tak dál, tak by měla být před odjezdem do zahraničí samozřejmostí lékařská kontrola a konzultace s ošetřujícím lékařem. Údajně je to jeden z faktorů, který pojišťovna zjišťuje hned v úvodu, pokud má hradit vyšší částku za ošetření v zahraničí a je jedno, jestli jsme připojištěný anebo ne. Jestli cestujeme jen na kartu pojištěnce anebo máme velmi vysoké zdravotní připojištění.

Závěrem bych ráda uvedla jeden jediný příklad, který se stal našemu kamarádovi. který žil s přítelkyní, občanka země, ve které žili, dlouhodobě v zahraničí a měl jen základní pojištění ke kartě, tedy tříměsíční. Kamarád byl veskrze zdravý a nic ho netrápilo. Po jedné naší návštěvě a dlouhém hovoru o tom, jak riskuje a co by kdyby, zkrátka po pár měsících, při jedné návštěvě domoviny si po lékařské kontrole hned zařídil beznávratové připojištění.  Co čert nechtěl, za pár měsíců se mu začalo špatně dýchat, asi nachlazení, ale vyklubal se z toho ošklivý zánět plic a musel urgentně do nemocnice, kde mu udělali jakýsi zákrok, dva dny byl na JIP a dva dny na pokoji na pozorování. To vše stálo lehce přes 500 tisíc korun.  Naše pojišťovna se cukala s uhrazením nemocnici, údajně neměli všechny potřebné doklady, přestože kamarád splnil vše, a tak přítelkyně, jako občanka té země zaplatila po dohodě s nemocnicí 300 tisíc s tím, že zbytek dlužila. Pojišťovna nakonec vše uhradila, ale co víme, byl to boj. Zjišťovali si vše myslitelné, pomalu s kým seděl v první třídě v lavici.

Závěrem bych ještě chtěla říct, rozhodně nechceme nikoho od cestování odrazovat, cestování je nádherná věc a už vůbec nechci strašit tím co vše se může stát. Je jen na každém, jak se rozhodne, jestli se připojistí nebo se spolehne na kartičku pojištěnce, jestli bude chodit na prevence k lékaři nebo ne.  V žádném případě nechceme nikomu nic doporučovat a rozhodně se nebudeme pouštět do diskusí, jestli je připojištění nutné, důležité, jestli má cenu vyhazovat za to peníze a tak podobně. A už vůbec se zde nezabývám tím, jakou pojišťovnu zvolit. Nevím a neznám parametry pojišťoven, co vše nabízejí a prosím, zjišťovat to rozhodně nebudeme. Já jsem se zde snažila jen upozornit na další možné úskalí cestování a případný výdaj, se kterým by mělo být v našich propočtech počítáno.

Všem nám přeji, ať pojištěným nebo nepojištěným, pevné zdraví na cestách a ať nic z toho co jsem zde popisovala nepotřebujeme.

 (znalci poznali, všechny fotky jsou vzpomínkou na  Kanárské ostrovy )