2023 Finance na cestách - díl pátý

 Asi poslední díl Finance na cestách bych ráda věnovala drobnostem, které musíme řešit při dlouhodobějším cestování. Jedná se o to, že spoustu výdajů si v běžném životě vůbec neuvědomuje a spousta výdajů je úplně nových a my se nestačíme divit. Doma máme jisté zázemí potřebné kupujeme průběžně, některé výdaje spojené s cestováním nás mohou nemile zaskočit. Jak se říká „připraveným patří svět“.

Nechci dělat nějakou chytrušku, protože i nás leccos nemile překvapilo. Takže, čím začít? Stále mluvíme o cestování delším jak tři měsíce. Náš zimní cyklus byl většinou 7–8 měsíců v kuse a na tak dlouhou dobu musíme být maličko lépe připravený. Stále se vracím k dotazům, které na nás vznesli kolegové, kteří by rádi také odjeli na delší dobu, ale neví, co vše by to mohlo obnášet. Proto jsem se pustila do sepisování všeho možného, co jsme cestou museli řešit, jak jsme se připravovali, co nám uniklo, co bylo úplně mimo naše plány a co jsme vyloženě podcenili. Však se správně říká „učený z nebe nespadl“ a kdyby těch mých pár řádek pomohlo někomu dalšímu, budeme jedině rádi. I my jsme hledali informace kde se dalo, nikdy jsme nevlastnili karavan nebo obytné auto a když jsem viděla tu miniaturní kuchyňku jen jsem si říkala, panebože, jak tady mám něco kloudného ukuchtit. Sepsala jsem si body, o kterých bych ráda ještě něco málo napsala, ale mám velké obavy, že z toho nakonec vypadne ještě jeden díl. Tak pojďme na to.

Finance na cestách – díl pátý

 Velmi opomíjená je otázka léků, které sebou vezeme. Já vím, všichni řeknou, vždyť je to zbytečné, lékárna je přeci na každém rohu. Ano je, ale i není. Sepsala jsem si všechny možné okruhy nemocí, které by nás cestou mohly potkat a které je dobré řešit okamžitě. Ideální je malý box na nářadí a vše mít na jednom místě. I když jsme po většinu času téměř v izolaci, tak nastydnout můžeme hravě a mít po ruce kapky do nosu abychom se vůbec vyspali anebo jen obyčejný léky na pocení se vyplatí. Střevní problémy nás sice nepotkali, ale co kdyby a pak bychom za pár tabletek proti průjmu dali půl království. A tak bych mohla pokračovat dál. Zdendovi se dostal prach do očí, na pobřeží při větrném počasí to není žádná vzácnost a kapičky do očí velmi pomohly. Důležité je nasadit léky v co nejkratší době, ihned. Jenže, pokud jsme jenom trošku pečlivý a hlídáme expiraci, tak po čase spoustu nepoužitých léků vyhodíme a musíme lékárnu doplnit. A co si budeme povídat i to pitomé živočišné uhlí už stojí skoro stovku. Jednou za rok sednu, sepíšu všechny léky, které sebou vezeme, na co jsou a kdy jim končí expirace. Soupis mám po ruce, protože si samozřejmě nemám šanci vše zapamatovat, a tak když si třeba odřu nohu, kouknu do seznamu, co by asi tak bylo nejlepší. Zrovna minulý rok jsem dokupovala nijak závratné množství běžných léků a v lékárně jsem nechala přes dva tisíce. Tak máme další položku do rozpočtu.

Drogerie je také zajímavá. Doma v běžném životě průběžně dokupujeme potřebné a ani si v nákupu pomalu nevšimneme, kolik nás drogerie měsíčně stojí. Až když si začneme pečlivě vést výdaje a skutečně si dáme tu práci a z nákupu vyzobeme položky drogistického zboží, budeme lehce udiveni.

A to samé je s oblečením a botami. Myslím, že jsem se o tom už okrajové zmiňovala. Doma máme plnou skříň bot a když se nám nějaké rozbijí tak sáhneme do té skříně, vezmeme starší a nemusíme řešit okamžitý nákup. Zkrátka nákup nových bot odsuneme na příznivou dobu nebo si jednoduše nákup naplánujeme, protože v těch starých nějaký měsíc ještě vydržíme. Aspoň je definitivně unosíme a nebudou nám ve skříni strašit. Jenže, na cestu máme jen velmi omezený počet bot, vždy na konkrétní využití a samozřejmě, jen jedny. Je dobré počítat s malou finanční rezervou na okamžité doplnění toho co potřebujeme a tuto položku mít v pravidelném měsíčním rozpočtu.

Kulturní vyžití taky něco stojí. Samozřejmě, můžeme si odpustit návštěvu hradu, který máme na cestě, prohlídku katedrály a tak podobně. Jsou cestovatelé, které podobné radovánky vůbec nezajímají, ale na druhou stranu, i to patří k cestování a byla by škoda si některé památky neprohlédnout, když už jedeme kolem. Pokud chceme poznat zemi, v které cestujeme, její kulturu, historii neměli bychom si nechat sem tam nějakou významnou památku ujít. Chce to vybírat s rozumem a utrácet za vstupy na památky tak, aby nám to dávalo smysl.

Praní na cestách je zajímavá kapitola. Kdysi jsem se pustila do počítání, kolik nás takové praní prádla na cestách stojí a dostala jsem se k zajímavým číslům a je to položka, která mě také, podobně jako spotřeba plynu úplně ulítla. Tak jak to je s tím praním na cestách.

Ohrid - Makedonie

Pokud pojedeme východní Evropu, tak tam si s výdaji za praní nemusíme vůbec hlavu lámat.

Estonsko

Tam skoro žádné veřejné prádelny nejsou a hlavně, není problém najít si místo, kde budeme moci vyprat a prádlo pověsit. Pereme samozřejmě v ruce, a to i ložní prádlo. Jde to, je to drobet náročnější, ale jde to.

Turecko

Tak ono nám nic jiného nezbývá, protože těžko sebou povezeme zásobu ložního prádla, ručníků a oblečení na celou dobu.

Peloponés

Západní Evropa je jiný oříšek. Tam můžeme sice vyprat někde na parkovišti nebo na stání, ale kam ho pověsíme? Nelze roztáhnout šňůry a čekat až nám prádlo uschne. Můžeme trochu osobního prádla přeprat v ruce a v koupelně nějak pověsit, určitě to uděláme. Taky to jde, ale musí nám svítit sluníčko, musí být teplo, musíme mít prostor a tak dál. Takže zbývají prádelny, kterých je v západní Evropě spousta. Ale, je tu další ale.

Pokud se pustíme do počítání, tak se nestačíme divit. Vezmu náš příklad. Dvě osoby, ložní prádlo měním jednou měsíčně, ručníky podle potřeby, ale minimálně jednou za 14 dnů. Osušky ve sprše, ručníky u umyvadla, ručník na nohy. V kuchyni používám klasické utěrky, někdo je neveze vůbec a používá papírové utěrky, které nejsou levné. Takže mám po měsíci jednu velkou pračku ložního, povlečení + prostěradlo, ručníky, utěrky. Jednu menší pračku barevného oblečení a jednu světlé. To vše musím usušit v sušičce a obvykle jeden cyklus, většinou 10min sušení na jednu pračku nestačí.

Na velkou pračku používáme obvykle tři sušící cykly. Takže mi to vychází na jednu velkou 18 kg pračku a dvě malé pračky + 7x sušení. Velká pračka stojí 8-10 eur, malá kolem 5-7 eur a sušení obvykle 10 min 1eur. Ceny se mohou mírně lišit zemí a provozovatelem. Pokud dáváme svoji aviváž a prací prášek, tak bývají třeba o euro levnější, ale takových prádelen je málo. Takže počítejme, vezmu průměr 9 eur x 25.- 225.- + 2x 6 eur 300.- + sušička 7x 25.- 175,- = 700.- Kč. Něco málo pošetřím, přeperu v ruce a tak podobně, ale stejně se stále budu pohybovat kolem této částky a x 12 = 8400.- za rok. To už je vlastně cena té nejobyčejnější pračky a my to utratíme za rok. A máme tu další položku, kterou musíme zahrnout do našich propočtů.

Restaurace asi nemá cenu moc zmiňovat. Pokud se podíváme na naše výdaje na cestě za jednotlivé roky, tak je patrné, že kafíčko si neodpustíme, ale na nějaké hojné navštěvování restaurací to není. Zase, záleží na tom, jakou máme představu a jaké máme finanční zázemí. Jestliže máme peněz dost, byla by chyba neochutnat co se kde vaří. I my si v každé zemi dáme tu jejich specialitu, není důvod neudělat si z návštěvy restaurace třeba takovou tradici. Každou neděli si dáme hezky někde oběd, proč ne? Anebo si ten oběd uvaříme a pak si dáme někde na nábřeží v hezké restauraci sklenku vína, pivko, kávičku.

Pojištění je velká finanční položka, kterou zrovna teď zase řešíme. Blíží se nám září a to je čas, kdy se pojišťujeme na cestu, pojišťujeme auto, platíme povinné ručení a hledáme asistenční služby.

Dva dny se už hrabeme v pojišťovnách a porovnáváme nabídky, hledáme kde je skrytý fígl díky kterému nic nedostaneme. Tak to vypadá, že bude skutečně ještě jeden díl, protože pojištění je strašně důležité a jak jinak i finančně náročné.