11.1. 2025 Tata - Maroko
Hodně se toho děje a mohu říct, jednoznačně k lepšímu. Tak předně, auto je v pořádku, teda z mého vyloženě laického pohledu.
Nikde nic nebouchá, necvaká, nevrže a náš Flíček si jen přede. Zdenda se už uklidnil, že to jede nějak moc tiše, už nehledá, proč to jede tak tiše a směřoval se s tím. Zkrátka z téhle strany je vše v pořádku. Jen maličkou vsuvku. Naše bývalá známá se nechala slyšet, že máme rozpadající se auto, které stále a jen flikujeme, protože než abychom do auta vrazili korunu, tak můžeme být rádi, že se nám nerozpadne pod zadkem.
Ne, dneska bych s ní asi trochu polemizovala. Vlastně ani ne, bylo by to zbytečné. Ale je pravda, že jsme letos od nových žhaviček přes dvě sady vstřiků, nový startér, turbo, kus spojky, nové gumy, nový měnič, nový život po baterii a nové tlumiče, tak jsme vlastně letos do auta opět skoro nic neinvestovali.
Bohužel, stále máme auto hezké, opečovávané a nám připadá, že až tak staré není, ale je. Je mu deset let a to je znát a někdy se to semele. Hlavně na motor, který i když tolik nenajel, tak přece jenom dostal zabrat. Stále a pořád jsme hodně přetížený, ikdyž máme zesíleného podvozku.
Na to je naše auto postavené, ale problém je naše pomalá jízda mimo dálnice a hlavně, vymetli jsme kde jaký kopec a co si budeme povídat, jen na Kanárských ostrovech dostalo auto pěkně zabrat. Ale dost vysvětlování. Jen jsem chtěla říct, ale vlastně už nic.
Abych nezapomněla, náhodou jsme se potkali s prvními českými cestovateli! Pravě před Marjane, kam si přijeli taky nakoupit. Takže tímto zdravím na další pohodovou cestu. Jejich plány jsou mnohem odvážnější než naše.
Odjíždíme z Guelmimu celý natěšený, teda já určitě, na Atlas.
Musím říct, že už mi ty rovný kamenitý pláně ''hammáda” připadají krapet jednotvárný a není moc na co koukat. Vesnice jsou dost děsivý, zanedbaný a v nepořádku.
Desítky dopravních značek upozorňující na velbloudy jsou zábavné. Značek je určitě víc než těch velbloudů v širokém, dalekém okolí.
Sahara tady není Sahara, ale jen kamenitá rovina ak Atlantiku se dostat je možné jen na pár místech. Podtrženo a sečteno, těším se na Atlas. Ale nejdříve jedeme do města Tata a pak dál na město Zagora, kde uhneme na M'Hamid.
A máme tu první kopečky a hned je veseleji. Ale abych to dala na správný míru. Ještě nejsme v Atlasu, ale v Anti Atlasu. To je vlastně takové předhůří Atlasu.
„Antiatlas už se počítá k Africké desce (tabuli), podobně jako východní Džebel Saghro a pouštní oblasti Západní Sahary podél Atlantiku. S Vysokým Atlasem je lehce spojen jen vulkanickým masívem Džebel Sírwá. Anti-Atlas je suchý, málo vymodelovaný, dosáhne 2 100 m.“
Hmm, málo vymodelovaný, to jsem teda zvědavá na Vysoký Atlas. Nicméně, tady už jsem spokojená, tady je to jedna velká krása.
Městečko Tata je moc hezké, podloubí, spousta obchůdků a čisto.
Do kempu dojíždíme už hodně k večeru. Tady je snad polovina obytek z Maroka. Plný kemp, dobrých 150 aut, ale stání jsou velké. Cena 85 Dir což je něco málo přes 200.- Kč.
Sociálky teda neodpovídají mezinárodnímu složení a téměř plnému obsazení. Pobavili mě toalety. V jedné místnosti vpravo páni, vlevo dámy. Sprchy taktéž.
V jedné místnosti dveře vpravo a vlevo, řádně označené symboly na každých dveřích, aby se páni nedobývali na dámy.
Obvykle bývají v oddělených místnostech. Ale tak co, vždy jsme jedna rodina.
Dnešní trasa je:
