3.1.2025 Al - Ajún - Maroko
Šťastně jsme dojeli na obratník Raka a můžeme se vrátit. Zdenda sice ze začátku tvrdil, že je to z Dachly jen kousek, nějakých 10 km, ale ve finále to bylo skoro 50, což sice nevadí, ale přeci jenom, nějak se mi těch 10 km zdálo být dlouhé.
Po dvaceti kilometrech jsem lehce znejistěla, protože přeci jenom jedeme už dlouho. Hlavně se od Dochly prudce zhoršila silnice.
No, máme fotku z obratníku Raka. Je to vlastně nejjižnější místo, které v našem putování dosáhneme. Dál, jižněji už naše touhy nesahají.
Hlavně, nemáme vhodné auto a po pravdě, ani nás to neláká. Láká mě znovu se podívat do Norska, Dánska, projet se na kolech po báječných cyklostezkách Nizozemí, navštívit znovu Kanárské ostrovy a strávit zase pro změnu nějaký čas v nádherné Itálii a samozřejmě Sicílii.
Takže je kam se vracet a až nám Timiška povyroste a nebudeme v létě potřeba, tak co nám ještě chybí projet a kam povede naše první letní cesta je Anglie, Irsko a Skotsko. Ale na to si ještě takové tři roky počkáme. Uvažujeme, že příští zimu bychom strávili v Itálii, která nás ohromně učarovala. No, ale zatím jsme v Maroku a bojujeme s místním koloritem, systémem a já už nevím, jak to popsat.
A já to hned prásknu. Zdenda dostal pokutu za rychlou jízdu! Světe div se, my, kteří projedeme celou Evropu krokem, přískokem, dokonce nás předjel i cyklista na kole a rozčileně bušil do auta, protože jsme brzdou provozu, tak my dostali pokutu! Celé pobřežní Maroko je vlastně jedna velká kontrola.
Na každém příjezdu do města stojí policie a kontroluje všechna projíždějící auta. Nás teda kontrolovali jen 2x. Chtějí vidět pasy a řidičák a jednou i techničák. Jinak jen příšerně důležitě mávají abychom jeli dál. Za což my gestem poděkujeme a jedeme.
Před takovou kontrolou je vždy snížená rychlost, ale i půl kilometru daleko, postupně ze stovky na dvacet a mnohdy je někde ukrytý jeden policista, který měří rychlost.
Nějak jsme se asi zakecali a na 80 jel Zdenda stále svých 90.
Podotýkám, že skoro celý jih je jedna jediná úplně rovná perfektní dálnice s občasnou velice pozvolnou zatáčkou.
Takže našich 90 je tady stále vyloženě hlemýždí tempo.
Plyn, došel nám plyn, což není problém, protože plynové láhve tady prodávají na každém rohu. Doslova na každém rohu nám prodají za pár dirhamů plnou plynovou lahev, ale na co narážíme, máme jinou barvu lahve, což nás doteď nechávalo klidnými.
Jak jsme záhy zjistili, je to problém, protože každá oblast má jinou barvu lahve. Úžasný. My máme modrou, což je barva severu, ale jih má pro změnu zelenožlutou nebo jen zelenou nebo jen žlutou. Pak je barva červená, kterou jsme nafasovali v přístavu, ale kterou už nikdo ve středu Maroka nechtěl. Takže jak? Dva dny jedeme na naši plnící lahev s plynem ještě ze Španělska, kterou máme jako železnou rezervu.
Pravda, lahev je hliníková, ale rezerva železná. Tak jako nikdy v zimě nedojde plyn přes den, ale zcela zásadně po půlnoci, tak nám nikdy nedojde v místě, kde lze natankovat anebo lahev hned vyměnit. Vždy je potřeba alespoň jeden den na to, abychom nalezli prodejnu, čerpací stanici, kde nám lahev vymění. Pokud ovšem máme správnou barvu! Nakonec to řešíme tak, že kupujeme novou lahev s náplní a tu starou jsme nechali na parkovišti. Do rána zmizela.
Internet. Byli jsme přesvědčováni, že tarif za 500 Dir, který jsme nafasovali v přístavu už neplatí, nefunguje a že to byla jakási promoakce. Tím nám minulý měsíc skončil neomezený internet za 1250.- Kč, což je těch 500 Dir a museli jsme si koupit data za 200 Dir 40 Gb.
Nakonec jsme si dokoupili internet 3x, měli jsme 120 Gb za 600 Dir. Paráda. S ohledem na to, že stále ještě platíme český tarif, tak spojení se světem není žádná levná láce. Projíždíme posledním městem Al-Ajún, kde je Marjane, doplňuji zásoby a je tam i velká kancelář INWI, Zdenda tam zašel, jen se pozeptat, jestli náhodou po novém roce nebude opět nějaká promo akce. Zaměstnanec jen kroutí hlavou s tím, že nám může prodat telefonní kartu s neomezeným internetem na měsíc úplně bez problémů.
Nevěříme, kdo si teda vymýšlí? Samozřejmě, před odjezdem do Atlasu chceme mít internet vyřešený. Při zpáteční cestě se zastavujeme tedy v Al- Ajún, jestli jejich informace na konci roku platí ještě v novém roce. Tady opravdu jeden nikdy neví. Ano platí, máme internet za 200 Dir, na faktuře píší neomezený, ale faktura je tak krkolomně vystavená, že vůbec nevíme pro změnu, jak to bude se zúčtovacím obdobím. To je jen taková naprosto nepodstatná drobnost.
Zdendovi se nezdá spojka. Nějak se mu začalo špatně řadit. Což není dobré, zvláště, když se chystáme jet Atlasem, kde jsou samé kopce, průsmyky a tak podobně. Zdenda je původem automechanik s celoživotní praxí kamioňáka, který si musel umět na cestách poradit.
Myslí si, že pomůže nový olej. Motorům tedy rozumí, a tak hledáme servis, kde nám vymění olej do převodovky. Tady je servis všude, kam se jen podíváme, všude se něco opravuje, ale přeci jenom, nechceme tak úplně vyzkoušet všechno.
Zahlídli jsme obchod s oleji do aut a hned vedle několik servisů. Náš olej pán nemá, ale to bychom na druhou stranu nemohli být v Maroku, aby si neporadili. Za deset dirhamů sehnal kluka na mopedu, který dojel pro správný olej, ten během půl hodiny máme a hned jsem zavedený do dílny, kde nám mladý muž briskně olej vypustil a dal nový.
Zdenda vše dozoruje a je s prací spokojený. Říká, že ten kluk to nedělal poprvé. Za práci si mechanik řekl 50 Dir! Olej stál 330 Dir.
Stále počítej x 2,5 Kč. Prodejce olejů dostal 10 Dir dýško za doporučení a zprostředkování výměny oleje. Tak snad budeme mít klid. Myslím, že na jeden den jsme si užili až kam.
Bohužel, hluboce jsem se mýlila.
Dnešní trasa je:
