Dneska jsem byla pilná. Politika nás vzbudila v půl čtvrté a protože vím, že už bych neusnula, tak jsem aspoň na stránkách dohnala nějaké resty.

Hlavně, nová kapitola Maroko mi dávám zabrat. Už mám skoro celou část o tom, jak cestovat s pejskem, dopsala jsem část o trajektu, jak na nákupy a hlavně, kapitolu o parkování. Zatím máme jen velice málo zkušeností, tak alespoň popisuji pro ty, kteří se chystají do Maroka, jen to, na co jsme zatím narazili jako čím se potýkáme. A kupodivu, není toho málo. Maroko je zcela jiná kultura, a tak odlišná zem, že mě první týden dal docela zabrat.

 

Dopsala jsem taky včerejšek a povídání o organovém oleji, arganovníku jako takovému ao arganové oblasti nebralo konce. Hlavně vyhledat všechny podklady, aby člověk nepsal úplné blbosti zabere spoustu času.

 

Takže tu máme další památku UNESCO Savíra. Je to čtvrtá z devíti památek na území Maroka. I když v Savíře není nijak moc památek, tak rozhodně stojí za zastávku.

Medina byla vyhlášena památkou UNESCO v roce 2021 a myslím, že plným právem. Malé staré město je přesně to, co máme rádi.

Hlavní klidně vynecháme, ta jsou stejně plná stánků se suvenýry, ale postranní uličky stojí za prozkoumání.

Labyrint křivolakých uliček je úžasný. Díky tomu, že je medína v Savíře malá a vlastně celá obehnaná hradbami, můžeme se klidně toulat uličkami, aniž bychom měli obavy, že se ztratíme.

Docela určitě se nám to povede, ale vždy narazíme na hradby a můžeme se zase s klidným srdcem vnořit do vedlejší uličky a toulat se dál.

A zase kočky jako hlavní bod Dickova zájmu. Opět jich tu jsou desítky a všechny si tady spokojeně žijí.

Místní je krmí a rozhodně nejen zbytky. Spousta granulí v miskách. Anebo jako tady, někdo dal kočkám hlavy z rybek.

No a teď uhlídat Dicka je nadlidský výkon. Samozřejmě, taková správně zapáchající rybí hlava to by bylo něco, jenže on jí pak vyzvrací a kde jinde než doma.

Tal hlídáme Dicka a je to občas hodně náročné, jako v přístavu, kde je spousta rybářů, kteří prodávají své úlovky.

A že je na co koukat. Na co se mi opravdu sbíhaly sliny, jsou překrásné tlusťoučké makrely.

Výběr ryb je obrovský, včetně krevet, mečouna, tuňáků a co hodně místní kupují jsou sledě.

Z jedné lodi vykládají bedny a bedny sardinek rovnou do chladícího auta.

Je až s podivem, kolik taková poměrně malá rybářská loď zvládne nachytat.

Jen mi přišlo, že dost tuňáků, které tu nabízely měly ještě zůstat v moři.

Malí tuňáci, kteří ještě nedorostli do dospělosti. To je něco podobného, ​​jako když vidím na trhu nebo v prodejně prodávat maličké makrely. Tady je to jiná liga, ty jsi co?

Ale přístav v Savíře je úžasný a zase, neseme celou dobu Dicka na ruce, protože by se z těch vůní a pachů na obojku oběsil.

Na ruce je v klidu a jen pozoruje, což je fajn. Zkrátka, je to ještě puberťák. Mimochodem, napsala jsem kus kapitoly Maroko – cestování s pejskem, co vše je potřeba pro hladký, teda doufám, že hladký průběh cesty po Maroku s pejskem.

A zase, je rozdíl, když máme psa, který vyrůstal s kočkami anebo už staršího kliďase.

To je pak jiná, ale zase na druhou stranu jsou pejskové, které i na sklonku života kočka klidnými a jsou schopní pomalu přetrhnout vodítko, nebo se na něj uškrtit.

 

Docela lituji, že máme ještě kus cesty před sebou, protože makrelu bych hned koupila. Opečená jen na oleji, jen maličko posolená a pokmínovaná a pak na závěr s kouskem máslíčka, brambůrky, salátek, tak to je ohromná dobrota.

 

Nakonec jsme nachodili opět pět kilometrů jen na pětníku. Savíra stojí za návštěvu.

Parkovat přes den se dá jen pár ulic od starého města, kde jsou značka pro parkování zdarma a kupodivu, na Marocké poměry tu ani není samozvaný park mistr, který nám vehementně ukazuje jediné volné místo, kam máme zaparkovat a za tu službu si žádá peníze.

 

Prohlédli jsme si Savíru a spokojený odjíždíme ještě do Careffour, kde dokupují pár drobností. Stále ještě mám zásobičky kde čeho, a tak spíše jen okukuju, co tu mají.

Neobjevila jsem marocký tvrdý sýr, koupíme holandské sýry, francouzské sýry, nechybí italský parmezán, ale Marokánci mají jen vynikající mazací sýry. Kupovala jsem mléko, je výborné, jogurty bez příchuti také.

Koupila jsem krůtí salám, který je jako když jíme papír, bez chuti a bez zápachu. Příště zkusím jiný. Salámů, místní provenience mají ohromný výběr, jen nevím, který je chutný a co nejvíce chuťově podobnému evropskému.

V Careffour jako v jediném obchodě mají zvlášť oddělení s alkoholem. Pivo je dost drahé. Třetinková plechovka nejlevnějšího marockého piva vyjde na 15 Dir což je bratru skoro 40 Kč, koupíme španělská, německá piva dokonce i BUDWEISER, ale tam už je cena přes 25 Dir x 2,50 což je za třetinku docela dost.

Vína mají zhruba stejnou cenu jako ve Španělsku, s vínem problém není. Tvrdý alkohol je taky v hojné míře zastoupený, ale protože ho nepijeme, nekupuji, tak nevím, jestli jsou ceny nízké nebo vysoké. To bych si vymýšlela. Příště pro představu nafotím.

Ovšem Zdendovi se podařilo objevit koutek s vepřovým masem, který jsem úplně přehlédl. Jen pro ilustraci, milovníci vepřové šunky ani tady nepřijdou zkrátka.

Za 100 gr šunky si musí jen maličko připlatit a ještě jednu ukázku, vepřové kostičky pod vajíčka. Cena je za 130 gr a vše počítejte x 2,50 Kč a podívejte se na gramáž. 

A ještě Zdendova videa z cesty. Dal si s nima velkou práci, tak prosím, mohutný potlesk. Děkuji :-) 

video pro dnešní den klikni na tento odkaz.

video z dílny na nábytek klikni na toto

 

Dnešní trasa: