26.11.2024 Marrákeš - Maroko
Zdendovi dělá maličké vrásky spravená pneumatika. Je pravda, že s tzv. knotem někdo jezdí další roky a bez problému, ale Zdenda chce mít pneu v naprostém pořádku, a tak hledáme velký pneuservis.
Cestou se zastavujeme v jednom vesnickém pneuservisu a je nám hned jasné, že tudy cesta nevede. V každé vesnici je nějaký pneuservis, ale je opravdu vesnický, specializující se na kola povozů tažených oslíkem.
Zdenda má samozřejmě starostu jak o novou pneumatiku, tak o jeho vysněnou litou kola, která jsme si ale zároveň s většími pneumatikami. Nakonec hned na okraji Marrákeše je několik pneuservisů včele s největší, kde nás okamžitě mistr dílny ujímá.
Mají tam spoustu aut připravených na opravu nebo přezutí, uvnitř jsou všude rozpracovaná auta, a protože se do dílny nevejdeme a abychom nemuseli čekat, sundal nám kolo před dílnou.
Zdenda samozřejmě dohlížel na práci a je velmi spokojený.
Už jen při pohledu na sbírku velmi drahých značek, kterou tady mají v práci je jasné, že je to špičkový pneuservis.
Do půl hodiny odjíždíme. Pán si řekl 80 Dir, dostal 100 a všichni jsme spokojený.
Máme perfektně opravené pneu a můžeme pokračovat v cestě do Marrákeše.
Obrovské město, 1,5 mil obyvatel je neskutečné. Vjíždíme v dopravní špičce a policisté, kteří na velkých křižovatkách řídí dopravu jsou úžasní.
Uřídit takový chaos je umění. Na jedné takové veliké křižovatce jsme uvízli s několika auty, my jako první uprostřed a čekáme až na nás přijde řada.
Policistovi naznačují, že bychom rádi křížem přes křižovatku, což on ví, ale stejně se hezky usmál, pokrčil rameny a naznačil gestem, jen trpělivost.
Jasně, trpělivost a čas máme a sledovat místní mumraj je fascinující. Průhy se přelévají, někdy jsou tři, někdy čtyři, prostě jak je potřeba. Do toho nás předjíždí a podjíždí spousta mopedů a motorek. Tam kam míříme jsou jen dva pruhy, ale my bychom potřebovali čtyři! Na chvíli se dva pruhy rozšíří na tři a to, že nejsme nikde odřený se rovná drobnému zázraku.
Hned u starého města je veliké parkoviště, které nám poskytne útočiště i na přespání.
Je dražší, ale nemá cenu spát laciněji a dál a do medíny dojet taxíkem.
Ve finále to vyjde na stejné peníze. Tady máme hlídané parkoviště a opravdu stojíme kousek od všeho důležitého.
Marrákeš je další památkou UNESCO na naší cestě po Maroku. Památkou je stará medína, labyrint uzoučkých uliček plných krámků se suvenýry.
Máme tu uzoučké uličky, jeden krámek vedle druhého a spousta zboží je vystavena před těmi krámky, množství turistů, místních a tím vším se proplétají skútry a všechny možné a nemožné dopravní prostředky.
Mopedy, motorky, kola, rikši, vozíky tažené oslíky a tak podobně. Myslela jsem, že po Casablance mě už nic nepřekvapí, ale hluboce jsem se mýlila.
Tady se ani nedá uhnout do vedlejší uličky av klidu si kousek projít, tady v obrovském Medíně je stále nějaký krámek s prodejcem všeho možného.
Míříme na hlavním náměstí Džámi al – Faná, který je opět jedno velké tržiště. Královský palác je v rekonstrukci a do zahrady nás s Dickem nepustili.
Uondaný a poznaný si na náměstí dáváme výbornou kávu a ledovou kávu. Dick blaženě usíná a my pozorujeme místní cvrkot.
Večer se náměstí proměňuje v pouliční show. Náměstí se zaplní prodejci občerstvení, muzikanty a tanečníky.
Kvůli každovečernímu oživování městských mýtů a ústní tradice, vyhlásilo UNESCO náměstí Džámi el Faná v roce 2001 za „mistrovské dílo ústního a nemateriálního světového dědictví lidstva“.
Po tisíc let se za každého počasí a režim koná večerní sešlost a veselí na tomto náměstí. Jenže, jak tak koukáme, dneska už to není jen o pár dirhamech, dneska je to o turistech a výdělku.
Podupávající tanečníci vezmou za ruku turistu, která se sem taky přišla podívat, chvilku podupávají do rytmu, vše skončí a už je natažená ruka, zaplať.
Turistce samozřejmě nezbývá než zaplatit. Asi tak jako mě, když jsem se jen koukala na vzory tetování henou, ani jsem se nenadála a už jsem měla na ruce ornament a zaplať.
Přesto, že jsem nic nechtěla a paní mě přesvědčovali, že je to zadarmo, no, nebylo. Za snahu jsem jim dala 20 dirhamů, ale bylo to málo, chtěli mnohem víc a tvářili se jako čerti.
Večer se chýlí ke konci a my toho máme tak akorát dost. Jdeme spát.
Mimochodem, výběrčí u brány jednou za večer projel okolo nás a kontroluje, jestli je vše v pořádku.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
