25.11.2024 Sidi Bouzid - Ouled Dlim - Maroko
Marocký venkov je, někdo by řekl úžasný, chudý, zajímavý a já říkám k zamyšlení.
Po pravé ruce máme oceán a nad oceánem místní vybudovali políčka všeho možného. Lilky, papriky, rajčata, mrkev. Zem je tu veskrze kamenitá a neúrodná.
Co vše museli tito lidé udělat, jakou dřinu jim to muselo dát, aby z kamenité země udělali úrodnou půdu. Obrovské úsilí je obdivuhodné. Hlavně, vše je zvládáno ručně, jen s oslem, mulou nebo malým koníkem. Strašná dřina. Jen na ty velké pole je použit starý traktor. Možná jeden pro celou vesnici.
Úplně mi to vzalo chuť na trhu smlouvat. I když se všude píše, že Maročani mají rádi smlouvání, ale na trhu to vůbec neplatí. Tam prodávající řekne nebo ukáže cenu a přes to vlak nejede. Nesmlouvá a raději neprodá. A já bazíruju na jednom dirhamu a hledám levnější zeleninu.
Přitom ceny zeleniny jsou mnohdy opravdu až směšné. Ale na druhou stranu je pravda, že když vím, jaké jsou ceny třeba rajčat v obchodě, tak zkrátka nemůžou být třikrát tak vyšší na trhu. To je už o tom, že jsem turista a trhovec jednoduše cenu našponuje. Proč ne, být na jeho místě, taky bych to udělala.
Krásný maják Cap Beddouza je monumentální, ale bohužel celé je to uzavřené, takže se můžeme podívat jen zvenku.
Dneska docela slušně fouká a všude jsou oblaka prachu a na nějaké courání to není. Zdenda jen vyběhl, maják nafotil a jedeme dál. Zítřejším cílem je městečko Sáfi, které je proslulé hrnčířskou výrobou.
Parkujeme v rozestavěné vilové čtvrti, protože okolo nás není žádné vhodné parkoviště, a tak Zdenda usoudil, že pokud si stoupneme tak, abychom nikomu nepřekáželi, nebudeme vadit.
Ráno si Zdenda při odjezdu všiml, že máme nějak měkké zadní kolo.
Samozřejmě, někde jsme lapli hřebík, který ještě z naší nové báječné pneumatiky trčí.
Tak to je druhý defekt za deset let. První defekt jsme měli před lety v Itálii v Pompejích, to už je dobrých pět let a další až teď.
Krabice s proprietami na správku pneumatiky jde z útrob Zdendovy skříně s nářadím a začíná správka.
Potřebujeme se dostat do kvalitního pneuservisu, což vypadá až v Sáfí.
Na překlenovací dobu, čas, poslouží správkové knoty. Kus hřebíku se Zdendovi podařilo vyjmout, ale určitě je někde ještě kus. Hodina zdržení a můžeme jet dál.
Hned u bran medíny, starého města, je velké parkoviště, které je sice placené, ale pod ochranou.
Zkrátka, nemáme obavy opustit auto a za těch pár dirhamů to stojí. Bereme mandarinku, pití, Dicka a jdeme na průzkum starého města.
Sáfí je opět velké město, které není nijak zajímavé.
Ohromný přístav, velké obytné domy, ale medína je úžasná. Touláme se uličkami, tak jak se nám to líbí.
Až na malé výjimky jsou zatím stará města opravdu hodně zanedbaná, otlučená a špinavá, ale řekla bych, že čím je medína menší, tím je zajímavější.
Konečně jsem si koupila klobouk, který je tady zkrátka nezbytný.
Sluníčko pálí. Sáfí je vlastně hlavně město hrnčířů, kteří okupují vstup do medíny. Ohromné množství keramiky je doslova všude.
A všude jsou hrnčířské dílny, kam nás zvou v očekávání spropitného.
A samozřejmě, keramika je hodně předražená. Jedná se o turistickou atrakci a tak je jen na nás, kolik jsme ochotný třeba za misku dát.
Při toulce starým městem jsem zahlédla místní restauraci, která je velice zajímavá, útulna, taková správná a dělají tu tajin, který už je vidět z ulice.
A hlavně, úžasně to na tu ulici voní. No, jdeme dál a hned okukujeme, co je v nabídce. Takže, máme tady tajin s kuřecím masem anebo s rybou.
Tajin je velký a abychom si dali každý jeden a vyzkoušeli kuře a rybu, to by bylo hodně, stejně jsme ani ten jeden nedojedli.
Je to vlastně hromada zeleniny, kousek kuřete, a to vše přikrytý plátky brambor. Kouzlo je v koření.
Jak jsem se dočetla, je to speciální směs koření na tajin, kterou si můžeme nechat namíchat v prodejně s kořením.
Takže máme naprosto luxusní dušenou směs zeleniny a vše bublá v lehoučké nezahuštěné zeleninové omáčce.
K tomu jsme dostali mističku fazolí v kari a mističku čočky. Taky výborné.
Chlebové placky jsou místo nože a na vyjedení sůsku ze dna. Zkrátka, velká lehká dobrota.
Ještě při odchodu, kousek od hlavní brány pán prodává pražené buráky čerstvě obalené v horkém cukru s medem a posypané sezamem.
Tak to jsem neodolala. Než abych se ptala na cenu, strčím pánovi do ruky 5 dirhamů a čekám, co dostanu.
No, nebylo toho málo, kornout ještě horkých pečlivě odvážených oříšků.
Máme chvíli počkat, než oříšky vychladnou. Další dobrota.
První vytipované místo na přespání nedopadlo dobře. Je to opět zasíťované místo na domy. Není v žádné aplikaci, a místa, která tam jsou, tak jsou vyloženě u silnice a zase, rádi bychom se v klidu vyspali, a ne někde u chodníku.
Tak jak jsme na místo vjeli, tak hned jsme odjeli, někde vycouvali.
Z Google to nevypadlo tak šíleně, vlastně velmi pěkně. Oáza klidu a pohody.
Přivítaly nás tuny odpadků, sbírka psů a koček a několik rozbitých, chátrajících domků s jejich obyvateli.
Takže i tak může dopadnout poctivé a zdlouhavé hledání místa na přenocování.
Ale Zdenda má klasicky plán B a ten se nakonec ukázal jako něco naprosto neskutečného.
Parkoviště za velkou benzínkou, kde mají i restauraci a ta restaurace za sebou neskutečnou zahradu s vysokou trávou, stromky, dětským hřištěm a rozházenými stolky po prostoru, aby měl každý návštěvník a strávník soukromí.
Krása o to větší, že je naprosto neočekávaná.
No, a ještě na závěr dne, parta radistů s Čech! Pánská jízda. Chvíli jsme pokecali, ale radisti musí hned odjet. Je to fajn.
Zatím to jsou první Češi a Moravané (abych neurazila), které jsme v Maroku potkali.
Zítra nás už čeká hlavní město Maroka, Marrákeš.
video pro dnešní den klikni na tento odkaz
Dnešní cesta byla:
