1.4.2023 Ebro - Caspe - Španělsko
Dojeli jsme k Hance a Pepovi na Ebro, kousek od Caspe. Rybářské domy okolo Ebra většinou nemají vodu a nejsou napojený na elektřinu.
Tak je nezbytné, doplnit vodu v Caspe, kde je stání pro obytná auta a pak teprve se můžeme vydat k řece. Všichni, co zde mají domy ať už pro sebe nebo pro rybáře, kteří si sem přijedou zachytat mají solární panely a nebo silné elektrocentrály.
Je to hlavně pro to, že rybáři si většinou chtějí odvést svůj úlovek domů a ryby je potřeba zamrazit.
Samozřejmě, není to tak u všech, jsou tady rybářské kempy plně vybavené, zajištěné. Někde je to o ceně, někde o vzdálenosti
Asi bych případným zájemcům doporučila podívat se třeba i na Booking.com, kde se nabízejí různé ubytování a nebo jen stačí dát do vyhledávače
Ubytování na Ebru pro rybáře a vyjede nám velká nabídka. Nicméně, když jsme tu byli na podzim, Ebro mělo minimum vody a pohled na malý potůček kdesi v dálce byl hodně smutný. Teď už je situace mnohem, mnohem lepší. Sice stále chybí dost vody, několik metrů, ale není to už tak příšerné. O Ebru jsem napsala velký článek před dvěma lety. Není moc dalších nových podrobností, skutečností, informací, a tak si vypomohu dva roky starým článkem. Změnily se platby za chytání a máme i nové krásné místo, kde se dá pohodlně stát a chytat, ale o tom se zmíním později.
Rybaříme na řece Ebro
Ikonická řeka Ebro, dlouhá skoro tisíc kilometrů láká množství rybářů, kteří se sem každoročně sjíždějí, aby ulovili trofejního sumce nebo candáta. Ryb je v Ebru ohromná spousta a pokud ryby vyloženě nemají náladu pozřít naši návnadu, úspěch v podobě ulovené ryby je téměř zaručen. Ale nejdříve si řekněme něco málo o řece Ebru.
Pramení na jižních svazích Kantabrijského pohoří a na horním toku protíná v hluboké dolině severovýchodní část Starokastilské vrchoviny. Na středním toku protéká Aragonskou rovinou, kde se koryto místy dělí na jednotlivá ramena. Do Středozemního moře se vlévá deltou o rozloze přibližně 250 km², jíž řeka protéká v napřímeném regulovaném korytě, jehož břehy jsou lemovány hrázemi.
Rio-Ebro získala proslulost hlavně díky přehradám. Horní přehrada Embalse de Mequinenza o délce více než 100 km dosahuje hloubky až 60 m a šířky od několika desítek po stovky metrů. Střední přehrada Embalse de Riba Roja má na délku něco přes 40 km a hloubky se zde pohybují od absolutních mělčin po zhruba 30 m. Spodní přehrada Embalse de Flix je nejmenší a pro svou polohu (leží v průmyslové oblasti) nejméně navštěvovaná.
Obě přehrady, na kterých se rybaří tedy Mequinenza a Riba Roja mají svá veliká úskalí – na horní přehradě není díky její rozloze problém zabloudit a pochopitelně pro neznalého rybáře najít dobré místo na ploše desítek kilometrů čtverečních, je výkon téměř nadlidský. Spodní přehrada vznikla zatopením údolí s rozsáhlými ovocnými sady, které se nikdo neobtěžoval odstranit, rybám tak vzniklo dokonalé útočiště, ale pro rybáře je to peklo.
Řeka Ebro je pro rybáře rájem, ale i zde se musí každý rybář podvolit velmi přísným nařízením, která jsou kontrolovány. Není výjimkou, když je rybář v loďce i několikrát za den kontrolován, zda má veškeré potřebné doklady a pokuty, za chybějící povolenku, cotto, špatnou návnadu nebo chybějící licenci na loď jsou velmi vysoké.
Tím bych asi dnešní den uzavřela, příště se zaměřím na nové ceny povolenek a podmínky rabaření.