12.12.2022 Simat dela Valldigna - Valencie - Španělsko

Stání ve městě Simat dela Valldigna je skvělé, jen je díky permanentním dešťům celý prostředek parkoviště pekelně rozmáčený.

Nakonec jsme si stoupli bokem, protože jinak bychom stáli v ohromných kalužích vody. Jak tak koukáme, je tu převážná většina kolegů z Německa. Je to zajímavé, jako by si všichni Němci na cestách nějak řekli a jedou sem parkovat. Většinou je to na takovýchto stání národnostně dost promíchané, ale tady jsme pomalu za vetřelce. Taky jsem hned měla konflikt s paní, která stála před námi ve vestavbě. Najeli jsme hodně k jejím zadním dveřím a ona dost arogantně, že máme couvnout, jenže, za námi už stál Jiří dost na těsno a za ním byla cesta, kterou jsme nechtěli zablokovat.

Kolegyni jsem se omluvila a poprosila jí, jestli by ona mohlo popojet dopředu, protože tam měla dost místa, dobré dva metry před sebou a hlavně, stála by dál mimo kaluže. Jednalo se o popojetí 20–40 cm. Příšerně se divila, že by ona měla popojet, že to teda ani náhodou, koukla se na SPZ a pronesla cosi asi hodně ošklivého na naši adresu. Věřím tomu, že kdyby tam neměla okolo sebe tolik kolegů stejné národnosti, klidně by těch 20 cm popojela. To tak bohužel bývá a pak bývá to, že když se padne na kolegu, který jednoduše nechce pomoct, nechce udělat ten vstřícný krok, tak to bohužel musíme my, jakožto poslední, co jsme přijeli uhnout. Tak Jirka musel popojet kus do cesty do sadu, my kousek zacouvali a paní kolegyně vítězně a spokojená sama se sebou překontrolovala, jestli už zadní dveře pohodlně otevře.

Samozřejmě, chyba byla na naší straně, my jsme přijeli později, my jsme jí znemožnili pohodlné otevření dveří, ale vzhledem k tomu, že celé parkoviště bylo značně podmáčené a já jí velice hezky poprosila o maličké popojetí, tak nebyl důvod mi nevyhovět, ale kde není vůle, tak s tím se nic, opravdu nic nedá dělat.  

Takže jsme se ubytovali a zítra pojedeme na velký výlet, na krásnou Via Verde Camino Natural de l´Antic Trene.

 Dnešní trasa je: