29.9.2021 Káraný - Chmelná - Česko
Přejeli jsme na chatu, budeme hlídat malou Timišku, ale jen na pár dnů.
Mladý pak jedou na Šumavu i s Timi a my se alespoň můžeme věnovat vylepšení našeho auta a hlavně, Zdenda opět provede klasický kompletní servis.
Timi budeme mít ještě na týden na začátku října.
Ještě stíháme vyzvednout gumy, už na nových discích, vyzvednout nové filtry, olej a tak podobně.
Také budeme mít nové potahy v obýváku a na otočných sedačkách řidiče a spolujezdce. Tak, vzhůru do práce.
Předně si Zdenda musí udělat velký nájezd, aby se dostal pod auto a zároveň, aby na něj auto nespadlo. S ohledem na to, že to dělá u Milušky rok, co rok má už v stavění špalků velkou praxi.
Vždy, každý rok před zimní cestou sundává kola, vše očistí, natře, napustí, proolejuje, vymění všechny filtry a samozřejmě, nový olej.
Zaznamenala jsem velkou diskusi, kdy měnit olej a jestli je nutné měnit v poměrně krátkých intervalech.
Zdenda se domnívá, že je to na každém a my, i když nemáme najeté doporučené kilometry k výměně, stejně jednou za rok, vždy na podzim olej mění.
Domníváme se, že je to tak malá investice, že ani nemá cenu přemýšlet, jestli už vyměnit, nebo ještě počkat, že zkrátka jak olej, tak brzdové destičky, všechny možné filtry vždy na podzim měníme.
No a máme nové disky a gumy! Konečně se Zdendovi splnil sen a náš Flíček, maličko starší a zkušenější je zase krasavec, Zdenda je spokojený a doma může zavládnout klid a mír.
Zdenda s Miluškou ušil nové potahy, na což já bohužel nemám trpělivost. Nejedná se o šití, ale to přeměřování a úpravy velikostí a všelijaké zkoušení není nic pro mne. Šití mi nevadí, to umím, ale to podle mého nekonečné zkoušení, párání a znovu zkoušení mě ničí. Práce musí odsýpat.
Zato Miluška se Zdendou mají holubičí trpělivost a za půl dne máme nové potahy. Jen kratičké info. Látku kupujeme v IKEA jako velký přehoz na dvojpostel a potřebujeme 3 přehozy. Příjemné je, že IKEA mění barvy, tak my nemáme nikdy stejnou barvu. Tentokrát byla v nabídce bílá, což není zrovna barva na cestování pak světle šedá a jakási tyrkysová.
Nakonec zvolené barvy barvičky nedopadly až tak špatně. Zdenda s Miluškou jsou skvělý tým. Potahy nám vydrží zhruba dva roky, někdy méně. Takže každé dva roky měníme koberec a potahy na sedačky, déle nám to nevydrží.
Koberec je po dvou letech dennodenního používání sešlapaný, a i když chodíme uvnitř jen v ponožkách, stejně se neubráníme ušpinění a potahy na sedačky jsou na tom úplně stejně. Vyblednou a jsou nakonec dost příšerné, nehezké. A nesmím zapomenout na nádrže, jak na pitnou, tak na odpadní vodu. Těm Zdenda věnuje obvzláštní péči.
A samozřejmě, pomáháme se sklizní brambor. To už je taky taková tradice.
Každý rok na jaře pomáháme se sadbou a na podzim se sklizní. Tentokrát jsou brambory pěkné, ale vloni, kdy bylo poměrně málo vláhy byly brambory hodně drobné. Každý rok je jiný.
Ale fakt je, že není nad krásné domácí brambory, které nejsou plné hnojiv a postřiků. To je úplně jiná brambůrka. Na zimní cestu si vždy vezeme kýbl brambor a já akorát s lítostí sleduji, jak nám brambory ubývají a už se koukám po cenách brambor.
Na cestě jíme hodně těstoviny a rýži, ale i dost brambor a faktem je, že u nás, v Čechách jsou brambory hodně laciné. V Německu v Lidl jsem kupovala brambory přes euro, většinou 1.1 eur v pětikilovém balení, a to jsou ty nejhorší brambory, ale pořád velmi dobré.
Pak je v nabídce velká škála různých druhů brambor v kilových balení, ale tam už se cena šplhá k 1,5 eur a výš.
Ve Španělsku je situace s brambory velmi obdobná, i když tam jsem se v akci občas dostala na nějakých 80 centů, což máme stále cenu kolem 20.- Kč a to jsem si říkala, jak jsem dobře nakoupila.
Takže pro nás jsou domácí brambory dobrotou, kterou si užíváme jen u příbuzných, Milušky s Jirkou.
Pak je naprosto samozřejmé, že kdyby čert na koze jezdil, se sklizní musíme pomoct, alespoň jako malé poděkování.
