8.9.2021 Praha - Česko
Maličko poskočím v čase, protože se toho u nás událo hodně a já neměla moc času na psaní. Šťastně jsme dojeli do Prahy a aby to nebylo tak fádní, projeli jsme Prahou hezky pěkně centrem.
Báli jsme se, že bude ucpaný Barrandovský most díky jakési rekonstrukci, tak jsme to vzali centrem Prahy, která byla kupodivu docela průjezdná.
Takže ano, střihli jsme to kolem Tančícího domu, Muzea a už si to hrneme Vinohradskou třídou za Andulkou a Ondráškem, ale hlavně za jejich Timiškou, která je takové naše sluníčko.
Hned jsme malou slečnu zabavili a jako správný děda s babí okamžitě začali s rozmazlováním.
Celý čtvrtek od rána až do večerního mlíčka byla jen moje.
Zdenda si užil aspoň společné večerní koupání ve vaně se spoustou hraček. Pravda, většina vody se postupně ocitla v prostoru koupelny, ale podle halasu a šťastného výskání Timišky jsem neměla to srdce, jakkoliv protestovat.
Zvládla jsem kadeřnici, kterou jsem už opravdu, ale opravdu nutně potřebovala a už se pomaličku dostávám k akci, na kterou jsme už úpěnlivě čekali a tou je výměna baterií v nástavbě.
Celou dobu se tady zmiňuji, jak jsme byli bez proudu. Nástavbové baterie nás opravdu hodně potrápili a to, co jsme si na začátku mysleli, jednoduše nefungovalo, respektive, fungovalo, ale ne tak, jak jsme si přáli, nebo, jak bychom si přáli anebo, ještě lépe, jak jsme si mysleli, že by mohlo a mělo fungovat. Zkrátka, baterie, které jsme dosud kupovali, trakční a vždy velmi slušnou kvalitu, měli 200 traků, to znamená 200 nabití na jakési maximum. Nebudu se tady pouštět do specifikace, protože bateriím nerozumím a teď ze sebe nebudu dělat odborníka. Každý, kdo by měl zájem si může podrobné parametry přečíst zde, http://eshop.karavanypro.cz/baterie-a-prislusenstvi/. Já se klasicky zaměřím na takovéto praktické a ryze ženské postřehy. Jedná se o to, že před 7 lety, kdy jsme baterie do nástavby řešili, byly tyto baterie v plenkách, nikdo moc nevěděl, jak dlouho vydrží, jak dlouho se budou nabíjet a jak budou spolehlivé. Astronomická cena za jednu baterii byla přímo šílená a pro nás dost nepřijatelná.
Cena okolo 90 tisíc byla pro mne z říše snů a pohádek a dát za baterii tolik peněz se nám příčilo. Zdenda tenkrát vypočítal, že by nám dvě kvalitní nástavbové baterie měli a mohli pohodlně stačit na 2 roky a při ceně kolem 5–7 tisíc za obě dvě bychom měli výměnu podniknout celkem 5x, což je podstatný cenový rozdíl. Jenže, a tady jsme u jádra věci, naše vybíjení a traky jsou poněkud jiné než u běžných cestovatelů. Jednak máme dva počítače, na kterých každý večer pracujeme, minimálně třídíme fotky z uplynulého dne, Zdenda hledá parkovací místo na další dny, já píšu a píšu, teda pokud nemám zrovna rozečtenou nějakou novou úžasnou knížku a zkrátka máme spotřebu energie dost vysokou. Podotýkám, nemáme žádný kávovar, nejsme majiteli televize a podobných vymožeností, které nám sice život velice zpříjemní, ale tak nějak jsme se dohodli, že televizi si pořídíme, až jí budeme chtít, ale zatím taková situace nenastala.
Takže, pokud jsme v létě a je krásně, proud nám stačí a baterky jen tak nevybijeme, dokonce jsem v létě na baterky i pekla v remosce, ale stačí pár ošklivých dnů a jsme v háji. Proto jsme si v průběhu času pořídili u pana Brabce dobíjecí booster, který nám hodně pomohl, ale pokud máme krátké přesuny, tak jak je máme na naší cestě nastavené, nemáme šanci baterie dobít každý den na maximum, a to je vlastně každý den skoro celé vyčerpáme. To je problém, který si mnozí cestovatelé vůbec neuvědomí, pokud jedou na delší dobu. Nedostatek proudu je stálý a my, přesto, že jsme velmi šetřivý, tak s dostatkem proudu bojujeme. Díky našemu stylu jízdy a života jsme skutečně nemohli dosáhnout toho, aby nám baterie vydrželi dva roky. Jedině jezdit jen po Kanárských ostrovech. Tam jsme měli proudu na rozdávání, protože jedině na ostrovech jsme měli stále sluníčko přímo nad hlavou a každý den plně svítilo, od rána do večera. Ale jinak jsme celou dobu, co jezdíme bojovali s proudem a následně s životností nástavbových baterií. Nejhorší je, když baterie odmítnou dál sloužit někde na cestách.
To je pak velký problém, protože to je obvykle tak, že máme v autě vždy jen jedno přesně dané místo, kam se baterie mohou dát, kam se vejde jen určitý rozměr. Když baterie definitivně doslouží, vypadá to asi takto. Jedeme celý den nebo celý den baterie dobíjíme sluníčkem, baterie se tváří jako úplně plné ba vrchovaté, přijde večer my rozsvítíme nějaké světýlko samozřejmě s úspornými žárovkami, zapneme měnič abychom mohli dobíjet počítače a během 5 minut se začne o slovo hlásit měnič a vytrvalým, velmi nepříjemným pískotem se dožaduje dalšího přísunu energie, která ovšem někam záhadně zmizela. Baterie jsou prázdné.
Pak nastupuje úsporná varianta, a to vše po vypínat, svítit lampičkami na dvě tužkové baterie a jít brzo do hajan. Tak ani to nemá chybu, ale žít a cestovat se takto delší dobu nedá. Už tradičně nás ke konci dvouletého cyklu nechaly naše baterie ve štychu a vždy dojíždíme do Čech stylem od zásuvky k zásuvce. Letos mě to už hodně vadilo. Skoro měsíc jsme byli na tom nejúspornějším režimu, který nás zase maličko posunul k dalším úsporám energie, o kterých jsme ani netušili, že jsou vůbec možné. Proto padlo rozhodnutí, koupit baterie Lithium LiFePO4. Opět jsme celou záležitost konzultovali, a to ne jednou s naším už dvorním elektrikářem Tomášem Brabcem, který se za ta léta, co k němu jezdíme úžasně vypracoval a dneska už se nevěnuje jen elektřině v obytných autech a vším okolo tohoto problému, ale umí už spoustu dalších věcí okolo obytných aut a jeho práci mohu s klidným srdcem doporučit.
Podotýkám, že vždy jsme za vše řádně zaplatili. Jak za dodané zboží, tak za práci.
Pro mne je důležité, že když se s někým na nějaké práci dohodneme, pak přijedeme a vše je nachystané, připravené a následně dílo odevzdané v perfektní kvalitě a za velmi rozumnou, slušnou cenu.
Všichni už ví, jaká jsem škudlilka a že na penězích sedím jako slepice na vejcích a pokud jsem spokojená s návrhem řešení, vysvětlením proč a co a jak funguje a následnou odvedenou prací, tak to ráda řeknu.