27.2.2020 Maspalomas a velký výlet na kolech - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

Včerejší celý den jsme strávili na internetu. Vkládali jsme jednak do stránek uplynulé dny a Zdenda už potřeboval uložit fotky na vzdálená úložiště.

S ukládáním fotek máme ohromné starosti. Jednak jich je hodně, nejde vyselektovat, nebo, nejde ponechat 10 fotek z každého dne. Zkrátka, máme fotek hodně, každý den je to průměrně 70 fotek, které se nám zdají hezké a byla by škoda je mazat.

Tím se nám plní jak pevné disky, tak vzdálená úložiště, a to ukládáme jak plný formát, tak zmenšenou verzi. Jelikož se nám stalo, že se nám pevný disk jednou rozbil, ale šel opravit a jednou se nám jiný pevný disk nenávratně odporoučel, tak stejně, i když sebou máme k dispozici tři pevné disky jako úložiště, ještě máme další vzdálená úložiště. Zkrátka, je to alchymie, kterou má díky svojí nebetyčné trpělivosti na starost Zdenda.

Přátelé si zařizovali předodjezdové záležitosti a my stáli na místě napojeni na restauraci, od které jsme měli heslo a mohli jsme se věnovat zase svým radůstkám, které pro nás představuje i tvorba našich stránek.

Den odpočinku je za námi a my se opět vracíme k Jiráskům do Maspalomas a jedeme na velký výlet na kolech. Se Zdendou a Alenkou to bude společný poslední výlet, protože oni už pozítří odjíždějí na pevninu a domů.

Průjezd Maspalomas je v pohodě. Tím, že je tu hodně cizinců, tak auta jsou na cyklisty dost zvyklá a opatrná, samozřejmě, kromě aut z půjčoven. Ostatně, tady je přikázaná vzdálenost předjíždějícího auta od cyklisty 1,5 m a za nedodržení je dost drahá pokuta. Takže místní jsou naučený předjíždět v dostatečné vzdálenosti tak, aby nás neohrozili a neomezili. Jedeme do hor nad námi, kde je veliká přehradní nádrž.

Tentokrát s námi jede i Milan na městském kole, takže jsme vytvořili tým měšťáků. Samozřejmě, máme všichni elektrokola, ale jak se ukáže později, při sjezdech je i elektrokolo k ničemu, ale to opět předbíhám. Baranco de Ayagaures je nádherný kout ostrova a jak Zdenda S tvrdí, je to určitě jedno z nejkrásnějších míst, kam už se s Alenkou vrátili po třetí a pokaždé jeli jinudy. Zatím jedeme zcela odlehlou silnicí mezi skalami, která je používaná jen místními a samozřejmě cyklisty.

Cyklistů je tu hodně, zcela určitě je to velmi vyhledávaná trasa. Prosvištělo kolem nás několik skupin namakaných závodníků a samozřejmě i cyklistů jako jsme my, ale kteří si osobují patent nejen na rozum, ale i na to jak se tu má jezdit. Jeden starší Němec mě dokonce vynadal, když jsem zastavila a fotila skály kolem sebe. Dost sprostě nadával, že mě musel objet. Údajně mě měl sdělit, že se na silnici nestojí, pitomec. Celou silnici má pro sebe a jen to, že mě musel objet mu činilo neskutečný problém, přitom už z dálky viděl, že stojím a fotím. Faktem je, že v Maspalomas je velmi silná komunita Němců, kteří sem každoročně jezdí trávit zimní měsíce, ale o tom se rozepíšu později.

Přehradní nádrž je veliká a kdyby byla plná vody, jak ukazuje obrázek, tak by to byla paráda, ale vody je málo.

V hloubce vidíme dvě vodní želvy, kluci zahlédli velkou rybu, ale je to smutný pohled. Věřím, že kanářanům stav vody dělá velké vrásky. Nevím, jak silně by muselo v horách pršet, aby se tato přehradní nádrž aspoň trochu zaplnila.

Oblast přehradní nádrže Ayagaures je zanesená v seznamu UNESCO jako Biosférická reservace a oblast zvýšené ochrany. Hráz přehrady je 350 metrů nad mořem, rozloha 22 km 2, výška od základů 40 m a délka koruny je 162 m. Přehrada se nachází v Barranco de le Data.

Takto by správně měla nádrž vypadat. Je to vlastně dvojpřehrada s tím, že nad hrází na které stojíme je první hráz s přepadovými okny a když ta se naplní, tak se teprve začne plnit spodní hráz. S ohledem na to jak je naše nádrž prázdná, bude i ta vrchní mít podobný stav vody. My stojíme na vzdálené straně druhé vodní plochy, tam je koruna hráze. 

Od hráze jsme jeli po vrstevnici do Barranca de la Fataga nádherné scenérie se střídali jedna za druhou.

Skoro kolem dokola jsme obkroužili horu, která nám všem připomínala slavnou horu Monument Valley „Marlboro country“ v Arizoně.

Zpět dolů jsme se vydali právě Barrancem de la Fataga po celkem „ofrouďácké“ cestě.

Pádili jsme údolím dolů serpentýnami mezi kameny jen se za námi prášilo.

Jedeme dál, zmizela nám asfaltka, která vede jen a pouze k přehradní nádrži a už jedeme jen po šotolině. Je to dost únavná cesta a taky Zdenda o ostrý kámen píchnul.

Tak se role vyměnili. Tentokrát měníme duši za novou, naštěstí plášť není poškozený, tak jako posledně u Zdendy S.

Tentokrát ve třech, kdy dva opravují a jeden radí kluci dosáhli skvělého času 20 min a můžeme jet dál. Stinné místo využíváme na krátký oběd a je nám fajn. 

Jen začínám být z kamenité cesty drobet vytřesená. Ale scenerie okolo nás jsou neskutečně nádherné. Je to kouzlo a pohádka. Jedeme po vrstevnici a cesta se kroutí v zákrutech, které nám otevírají nové a nové pohledy.

Pravda, Zdenda nám dal vybrat, jestli se probijeme šotolinou na silnici a pojedeme nahoru silnicí na vyhlídku a pak teprve spadneme do Maspalomas anebo, pojedeme rovnou dolů barankem, roklí. Jednomyslně jsme se rozhodli a demokraticky odhlasovali, že pojedeme barankem, ať už je cesta jakákoliv.

Nechtělo se nám nikomu jet po úzké silnici, kde byl provoz. Cesta barankem se nám zdála mnohem příjemnější a krásnější, ale o pohodlnosti teda nemůže být ani řeči. Jistě, je to tu vyprahlé, suché a zeleně je minimum, ale je to tak jak všichni a už i my to říkáme, každý ostrov je opravdu jiný a i na každém ostrově jsou oblasti suché a skalnaté, zelené a lesnaté.

Zkrátka, každý kout je jiný a krásný. Takto na fotkách je to trochu jiné a dalo by se říct, „no, skály pěkné, výhledy pěkné, ale jinak nic moc, sucho a vše spálené na troud“, ale opak je pravdou.

To až když tu projíždíme, když jsme uprostřed skal, tak teprve na nás dolehne monumentalita, krása a dechberoucí jedinečnost všeho kolem nás. To se tu zkrátka musí být a vidět to na vlastní oči. Bohužel, každá fotka je slabá v porovnání s realitou, a proto si myslím, že stojí za to se sem aspoň jednou za život podívat.

Konečně dojíždíme kousek před Maspalomas na asfalt a prohlásila jsem, že miluji asfalt v jakékoliv podobě. Tak strašným terénem jsme snad nejeli a pokud ano, tak rozhodně ne tolik kilometrů.

Ujeli jsme 38 kilometrů a z toho jen 12 po asfaltu, což byl výkon nejen pro naše kola, ale i pro nás, teda pro mne rozhodně.

Všichni se sice tváříme děsně v pohodě, ale bylo to velmi náročné, což je neoddiskutovatelný fakt, ať si kdo chce, co chce říká. Já toho měla plné kecky. Zdenda dělá malý filmík z cesty tak jakmile to dodělá, hned to sem dám, pro ilustraci. Nejsem žádná křehotinka, ale toto byl pro mne a mé kolo prubířský výlet.

Do cíle dnešní etapy jsme dojeli až po společné návštěvě myčky. A nakonec jsme společně spláchli ten prach z Barranca de la Fataga chlazeným pivkem.

Večer se už s přáteli loučíme.

Zdenda s Alenkou se pozítří nalodí na trajekt na pevninu a my osiříme. Ještě jeden den budeme s Jiráskovými, kteří tu tráví už třetí nebo čtvrtou zimní sezonu, teď nevím, a pak už definitivně osiříme. Takže rozloučení a přátelé, Zdendo a Alenko, velké poděkování za krásné víc jak tři týdny společného putování. 

Jedna vzpomínková - foto Zdenda Sedláček 

Je to poprvé, kdy jsme tak dlouho s někým společně cestovali a byly to naprosto úžasné tři týdny plné zážitků, sportu, objevování, lenošení a já nevím, čeho všeho ještě. Je mi smutno, ale život jde dál a my se zase v létě setkáme.  Přejeme Vám šťastnou plavbu na pevninu a pokud možno, tak minimální vlny abyste tu plavbu ve zdraví a bez ztráty květinky přežili.

Dnešní trasa je: poctivých a náročných 38 km