20.2.2020 Puerto de Mogán - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

Konečně odjíždíme po prolenošeném krásném dni a vlastně třech večerech z parádního a klidného místa na pláži Tesarte.

Už je čas se hnout zase kousek dál.

Dneska máme v plánu kousek popojet po nám už známé silnici ve výškách směrem na Mogán, kterým jen projedeme a jedeme dolů do městečka Puerto de Mogán.

Opět je kolem nás naprosto jedinečné příroda a scenérie, které berou dech.

Jedeme pomaličku, protože jakmile sjíždíme z hlavní silnice, vše se okamžitě zúží a pak je jízda dost náročná. Městečko Mogán není ničím zvlášť zajímavé, a tak jím opravdu jen projíždíme.

Za chvíli jsme v Puerto de Mogán, které je jakoby zprava i zleva sevřené mezi skalami.

Městečko je vysloveně turistické, kde je jednak spousta velkých hotelů, ale i mnoho malých resortů a moc hezkých domků, které tak nějak maličko přetlučou to až tak ne moc hezké.

Nevím, jak to říct lépe nebo jinak. Samozřejmě, k přírodě a k tomu všemu krásnému na Kanárských ostrovech patří i městečka, a protože jsme na Gran Canarii, tak pokud jsou městečka u moře, tak samozřejmě jsou pro turisty, hlavně pro turisty a proboha, nemějme to kanářanům za zlé a neohrnujme nos.

Ten, kdo se díval na předešlé dny musel vidět, jak se žije ve vesnicích vysoko v horách, jak tam pracují na miniaturních políčkách, kde z výšky dostáváme závrať. Každému musí dojít, jaká je to neskutečná dřina a pak na druhé straně vah máme turismus, kde se peníze vydělávají přeci jenom mnohem lehčeji.  V životě by mě nenapadlo, že budu obhajovat profláknuté Kanárské ostrovy.

Vzpomínám, jak chvíli po revoluci, kdo nejel na dovolenou na Costa Brava nebo na Kanáry, tak jako by nebyl. V životě by mě nenapadlo, že pojedu na několik měsíců v obytném autě na Kanáry a kdyby mi to někdo tehdy řekl, určitě bych si myslela, že se zbláznil. A už vůbec by mě nenapadlo, že se mi tu bude opravdu líbit.

Odsuňme hotely stranou, odsuňme obchody plné suvenýrů a zatoulejme se do křivolakých uliček Puerto de Morgán. Nemusíme nějak složitě hledat původní městečko, stačí, když si spleteme uličku, která vede na vyhlídku nad městem.

No, spletli jsme se a ten kopec jsme zdolali snad 3x a to velmi příkře nahoru a dolů. Uzoučké uličky je to, co se nám líbí a je na hony vzdálené resortům tam dole. Tady se žije normální život a jsou tu k vidění roztodivné domy. Mnohým by se jen protáčeli panenky, jak a na jak velkém prostoru tu lidé bydlí.

Dům je sice veliký, teda na mě aspoň působí velikým dojmem, ale bydlí v něm tři rodiny, partaje. Občas se nám podaří nakouknout do bytu a ten se obvykle skládá jen ze dvou místností. Vchod je rovnou do kuchyně, jídelny a obýváku v jednom a druhá místnost je ložnice všech. V takovém bytě se pohodlně naskládají dvě generace včetně malých dětí. No, nevím jak dalece pohodlně, ale naskládají.

Na La Palmě nám Jirka vyprávěl, že v domečku, které tady byly donedávna běžné, tak v jednom vesnickém domečku běžně bydleli dvě generace, a to ten domeček měl vlastně jen jednu jedinou místnost.

Vařilo se venku, jedlo se venku a vše se zkrátka dělalo venku a domek sloužil jen na spaní a nějakou tu skříň na věci, ale s ohledem na to, že lidé byli velmi chudí, tak určitě neměli plné skříně oblečení tak jako my dneska.

Jdeme obloukem domů, prohlédli jsme si přístav, kde je i možnost natankovat vodu do auta, ale za peníze.

V Park4night je uvedeno, že zaplatíme 2 eur za natankování, ale dneska už chce pán 3 eur.

Místo s vodou je v přístavu skoro až vzadu u čerpací stanice nafty a benzínu do člunů, tak tam má pán poklop s kohoutem, na který se můžeme napojit.

Ovšem, má to ještě drobný háček, musíme vjet přes závoru placeného parkoviště. Cena za vjezd není nijak dramatická, ale je.

Parkujeme na doporučeném a asi i v minulosti tolerovaném prašném parkovišti na kraji města. Jenže, kousek pod námi je hotel s docela silnou volnou WIFI sítí a tak na pár hodin přejíždíme blíže k hotelu. Je už večer, všude spousta míst na stání podél silnice, parkoviště poloprázdný, tak snad nebude nikomu vadit. Bohužel, vadíme. Je po deváté a u nás zastavuje policie a květnatě nám vysvětluje, že musíme odjet a že se tady stát nesmí.

Zdenda pochopil, že nemůžeme stát tady na silnici, u hotelu a zase po našich květnatých omluvách hned jedeme pryč a to na naše původní parkoviště, ovšem policie za námi a ani tam nesmíme stát. Zkrátka, nesmí se stát na celém území města.

Honem vymýšlíme plán B a jedeme směrem k dálnici do veselejšího městečka, kde snad to nebude tak přísný. Nakonec stojíme na malém parkovišti vysoko nad mořem a celkem v klidu.

Tady u nás je točna pro auta protože silnice, kterou jsme sem přijeli deset metrů od nás končí.

Dnešní trasa je: 36 km