25.5.2020 Telde - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko
Od rána jsme pilný jak ty včeličky, vypadá to, že skutečně dneska odjedeme. Takže, všechno umýt, neb jsme zaprášený až hrůza. Jak jsme se dozvěděli, předevčírem nás jen okrajově lízla Kalima, to byl ten silný vítr, jak jsem si na něj stěžovala a příšerný prach. Tak, ten prach už ani nekomentuji, protože nám tady opravdu hodně prášilo, ale za ty dva měsíce jsem si už tak nějak zvykla, ale tentokrát byl o hodně silnější, jak vítr, tak vrstva prachu, která se usadí úplně všude, no a ona to byla opět Kalina.
Za náš pobyt už třetí a nejslabší. První jsme zažili na Tenerife u městečka Gigante, kde jsme se šli podívat na místní raritu, ohromné gigantické útesy, které vyrůstají přímo z moře, velkolepá podívaná, ale než jsme k ní došli, tak se zahalila do takového mlžného oparu a taky příšerně foukalo. Jenže, to jsme ještě nevěděli, co to je. Cestou zpět jsme se zastavili v potravinách, já si sundala slunečný brýle a Zdenda mi řekl, že vypadám příšerně, protože mám celý obličej špinavý a co prý jsem dělala? No nic, jen jsem si sundala brýle a bylo vidět, jak mám kolem očí čisto a všude jinde jsem byla špinavá, zaprášená. Děsně mě naštval, protože si nenechal vysvětlit, že jsem se rukama nehrabala někde v uhlí, nesahala jsem na špinavé zábradlí a nehrabala se následně v obličeji. Prý, udělej si s tím něco! Ale v obchodě se nic udělat nedalo, a tak jsem odešla. No a teď jsme měli Kalinu znova, ale jak říkám, jen slaboučkou, a tak od rána pucujeme vše co jsme měli okolo auta. Židličky, stoleček a tak podobně. Zdenda uklidil vše co jsme postupně k autu nanosili, abychom nechali po sobě místo čisté. Jen je škoda, že jsem nevyfotila, jak se z naší odpadní vody krásně zazelenal kopeček, kam jsme jí vylévali. Škoda, mohla jsem ukázat všem rádoby ekologům a srdcařům karavainingu a sepisovatelům desatera našeho chování, kteří stále vykládají a jak bychom se měli chovat, jak se z odpadní vody může krásně zazelenat vyprahlý kus země. Ale možná jedna fotka auta směrem od moře k horám někde v minulých dnech bude, jak máme vedle auta zelený kopeček v jinak vyschlém okolí.
Odjíždíme hlavně do prádelny. Poněkud se mi nakupilo prádlo a kousek od nás v Telde je prádelna, kterou jsem už před skoro třemi měsíci použili. Tentokrát budu mít pračky tři, protože potřebuji vyprat i deky co máme na křeslech a tenkou deku, pod kterou teď spím.
Pak máme velkou pračku ložního prádla, štos utěrek, ručníky a osušky. No a jednu větší pračku oblečení. Tentokrát jsme nepoužili sušičky a s mokrým prádlem odjedeme na veliké parkoviště, kde v koutku natáhneme šňůry a prádlo nám pěkně na permanentním větru uschne. Výhodou prádelen je, že mají průmyslové silné pračky, které prádlo dokáží vyždímat tak, jak žádná domácí pračka nedokáže. Takže pak je prádlo velmi rychle uschlé. Zdenda natáhl šňůry, klasicky na nohy maličko povytažené markýzy a už sušíme na etapy. Vlastně během chvilky je usušeno.
Mezitím si Zdenda došel do Dechaltonu dokoupit rybařinu, protože už zase může chytat a chyběli mu nějaké vlasce a podobné důležitosti, „k správné a úspěšné rybařině potřebné“. Jen jsem si říkala, že za ty peníze bychom mohli mít čerstvé lososy z Norska, ale co bychom nedali a neudělali pro spokojenost velitele vozu.
Stojíme kousek od našeho víc jak dvou měsíčného vězení u Alcampo, kam jsem chodila na nákupy. Chtěla jsem si dojít do IKEA, která je přímo před námi, dokoupit pár drobností do kuchyně, které mi jednoduše odešly do výslužby a čekala jsem, až se otevře, ale podobný nápad měla spousta jiných lidí a tak je tam permanentní ohromná fronta, protože dovnitř pouštějí jen třetinu uchazečů o nový nábytek a úžasné doplňky, která mám od Ikea ráda. Dneska jsou vlastně úplně všude ohromné fronty, protože dneska se poprvé po nějakých 73 dnech karantény a zavřených prodejen, tak to vše se s omezenou kapacitou nakupujících dneska poprvé otevírá. Takže, já si vystála frontu v Alcampo kvůli zelenině a ovoci, kdyby bylo jako tradičně něco v akci, ale nic nebylo, a tak jsem nenakoupila, Zdenda si vystál ohromnou frontu v Dechatlonu a další frontu v Leroy Merlin což je místní obdoba OBI. Pokukovala jsem po frontě před Ikea, ale vzdala jsem to. To zas to nové struhadlo až tak nepotřebuji, podložka pod hrnce ještě vydrží a oblíbené pytlíky na potraviny holt vyřeším jinak.
Natankovali jsme benzín do centrály a plyn. Tak jako všude, i tady ceny benzínu pěkně klesly a plyn je za příjemných necelých půl eura, což je paráda.
Dneska jsem nic nefotila, trucuju, včera jsme řešili velikost fotek, které dávám sem na stránky. Zdenda je převádí z plného formátu na menší velikost, abychom nespotřebovali moc dat, ale to co s fotkami teď udělal mi vzalo dech. Zmenšení zkrátka přepískl a na fotkách byly objekty nečitelné, což jsem samozřejmě reklamovala, že tohle už je opravdu moc! No, je znát, že už jsme opravdu dlouho na jednom místě a v malém prostoru. Atmosféra houstne a vzduch jiskří, ale ne statickými výboji.
