10.4.2018 Besancon - Francie

Než dneska dojedeme do Besancon, s historickým centrem zapsaným na seznam UNESCO.

Jenže, kousíček od naší trasy je další UNESCO památka a tím je Saline Royale – Královský solivar. Bohužel, máme maličko internetu a nemohu hledat více informací, tak alespoň jen to málo, co mám, více uvedu v kartě UNESCO – Francie, ale tam je to ještě hodně chuďoučké. Zdenda si dal tu práci a sečetl všechny památky UNESCO které jsme navštívili a popsali a už jich je 100. Krásné číslo.  

Saline Royale – Královský solivar, jedná se o veliký ambiciózní komplex, který vlastně nebyl nikdy dokončen.

Krásné budovy postavené do půlkruhu měly sloužit jako královské solné manufaktury. Měla se zde těžit a zpracovávat sůl, ať už vytěžená zde nebo v okolí.

Komplex podle dobových rytin sloužil svému účelu, ale ne úplně, protože se stále dostavoval a vlastně nikdy se neocitl ve stavu dokončení.

Dneska je v areálu luxusní hotel a samozřejmě, několik muzeí s expozicemi o architektuře a umění. Prší a je hodně ošklivo. U areálu je velké a pohodlné parkoviště, zdarma, kde se rozhodujeme, jestli dáme vstupné 9.80 eur na hlavu nebo pořídíme jen pár fotek skrz mřížoví a pojedeme do blízkých jeskyní, kde určitě budeme také platit vstupné.

Vyhrávají jeskyně, a tak si areál jen prohlédneme z venku, obejdeme kolem dokola, naobědváme se a jedeme jen o kus dál, do vesničky Ossele, kde je Grotte D´Osselle, které mohu jen vřele doporučit.

Vchod so jeskynního systému

Je to něco úchvatného. Samozřejmě, vstupné je 9 eur a v maličké skupince, je nás pět, se nás ujímá mladík, který květnatou francouzštinou vykládá o historii jeskyně, a tak vůbec.

No, každopádně jediné, co zatím víme je, že komplex je 13 km dlouhý a pro návštěvníky je zpřístupněno 1,5 km dlouhá trasa.

Tak se aspoň podívejme na pár ukázek překrásné krápníkové výzdoby.

Stalagmity a stalaktity jsou všude a obzvlášť krásné útvary jsou pěkně nasvícené.

Jedná se o velmi starou jeskyni, která byla obydlena už v prehistorických dobách.

V labyrintu se našlo na 3 tisíce kosterních pozůstatků různých vyhynulých druhů včetně několika stovek jeskynního medvěda.

Dokonce tu mají ukázku jedné medvědí, prehistorické rodinky, ale je to dost příšerné.

Ovšem pro děti je to pěkná ukázka a zpestření. Trasa nás vede až dozadu jeskynního komplexu a každá krápníková síň je jiná, krásná a rozhodně, mají to tu nádherně nasvícené.

Pohodlný chodníček nás vede hloub a hloub do nitra hory.

Bohužel, musíme se vrátit tou samou cestou zpět, ale to nijak neubírá na okolní kráse, kterou si můžeme znovu projít. Před návštěvou krápníkové jeskyně je ještě v ceně vstupenky prohlídka velké expozice minerálů.

Taky zajímavé a krásné.

Bohužel, u exponátů nejsou názvy a celé je nám to prezentováno ve francouzštině, což je sice nesmírně krásná řeč, ale my jí bohužel nerozumíme.

Každopádně, pokud se někdy, někdo ocitne v této oblasti, určitě bych návštěvu krápníkový jeskyní doporučila.

 

Prohlídka i s exkurzí k minerálům nám trvala něco málo přesně dvě hodiny, ale ohromně to uteklo. Tak, když je na co koukat, tak čas strašně rychle letí. Je to moc krásná a zajímavá zastávka.

Dnešním cílovým městem je městečko Besancon, které máme v plánu prozkoumat.

Opět, jedná se o historické centrum města, které je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Nepředpokládám, že budeme opět něco platit, ale už jsme dost unavený. Hlavně já už mám poněkud ušlapané nohy. Alespoň se nám roztáhla obloha a sluníčko svítí jako o život. Je to hned lepší, a tak únava se odsouvá a my jdeme kousek podél řeky do starého města.

 

Opět, stojíme na moc pěkném parkovišti, kde už je několik bydlíků a domnívám se, že tu stojíme i poměrně bezpečně.

Besancon je přímo proti nám, přes řeku Doubs a je to veskrze krásná procházka.

Dominantou je gotická katedrála z 12. století, která je vysloveně u silnice a vyfotit si jí zvenku je náročné.

Uzoučkými ulicemi se tu proplétá městský autobus jako had. Samozřejmě jsme katedrálu navštívili, je mohutná a sice na to jak je chudá výzdobou, tak je pěkná.

Zajímavostí je prastarý orloj ve věži, kam se dá vystoupat, ale mají už zavřeno.

My pokračujeme směrem na citadelu, která se vypíná nad městem. Jedná se o bývalou vojenskou základnu s obranným opevněním.

To nás až tak nezajímá, jako spíše toulání po uličkách a ty jsou krásné.

Každopádně, je to procházka na dvě hodinky a jdeme zpět.

Večer jsme si vyndali kýble a cachtáme si nohy v hojivé koupeli. Zkrátka, nohy bolí a tím, jak stále chodíme, jim dáváme poněkud zabrat.

Dnešní trasa je: 103 km