1.4.2018 Susa - Itálie

Odjíždíme z Turína směrem k hranicím s Francií a už se pomaličku před námi zvedají krásně Alpy.

Jeden nádhernější pohled než druhý. Vesnice ještě nejsou tak malebné jako v Rakousku, ale stejně je tu krásně.

Dnešním místem na noc by mělo být městečko Susa, kousek před hranicemi.

Zítra bychom už měli přejet Alpy a vjet do Francie. Máme to tak naplánované, protože dneska a zítra by mělo být krásné počasí. Moc se těším na přejezd. Velitel vozu rozhodl, že pojedeme po silnici SS25 a ve Francii se napojíme na silnici D1006.

Nechceme použít tunel, protože pak bychom nic neviděli. Kdyby nebylo vyhnutí a bylo by opravdu ošklivě, nebo kdyby byl na silnici sníh, tak ano, ale předpověď je příznivá a byla by škoda tak nádherný úsek cesty strávit v tunelu.

Vůbec se nejedná o peníze, protože stoupáním a klesáním projedeme spoustu nafty, ale jedná se vysloveně o hezký zážitek.

Cestou máme podle průvodce kempy dvě stání zdarma. Jedno je hodně stranou naší už tak postranní silnice a příjezd je zajímavý.

Každopádně, je tu voda, ale parkoviště je placené. Druhé nás láká více, protože bychom se eventuálně mohli napojit na elektřinu a oživit přes noc baterky, které už to potřebují jako sůl.

Obě dvě parkoviště jsou uváděné jako zdarma a obě dvě jsou placené.

Faktem je, že na druhém, což jsme nevěděli, nefunguje platební automat, ale dá se tu stát mimo modrou, hrazenou zónu a proud si natáhnout dlouhým kabelem.

A protože je krásně, teplo a veskrze příjemný den, pustila jsem se do praní.

Mám v plánu velké ložní prádlo a ručníky vyprat u Klárky v Lionu, ale kdyby byl nějaký problém, tak raději si udělám strýčka.

Spousta vody, krásné počasí a pohodička. Co více si přát. Prádlo pěkně voní a je to radost.

Zdenda mi pomohl a změnil se v ždímačku, a tak to vše velmi rychle uschnulo. Jen nám bylo líto kolegy, který tak nějak nepočítal s velkým poryvem větru a utrhlo se mu střešní okno. Škoda, na to že je místní, byl hodně neopatrný. Okno se rozbilo o sloupek a kolega nakonec odjel. Asi se vrátil domů a bude shánět nové okno. My jsme v pohodě, ale máme drobet jiný problém.

Dopustili jsme se drobné, leč významné chyby, která nám možná způsobí problém. Máme málo plynu. Tak jak permanentně radím, že je potřeba dávat pozor na to, abychom na víkend měli dost plynu, protože tady všechny tankovací stanice jsou o víkendu bezobslužný, tak my, když jsme naposled tankovali plyn, zapomněli jsme přepnout měřák plynu, co máme nade dveřmi. Ukazuje stav v první anebo v druhé bombě. Vždy ho přepínáme na první bombu, abychom věděli, že druhá je plná a jakmile přepneme na tu druhou, víme, že musíme v nejbližší době tankovat. Tentokrát jsme na to zapomněli, měřák nepřepnuli, máme málo plynu a na krku neděli a pondělí, kdy je všude zavřeno. Minuli jsme několik čerpacích stanic, kde tankují plyn a naftu, ale nikde nikdo.

Všude je možnost natankovat naftu na kartu, ale plyn se v Itálii tankuje jen s obsluhou a ta o víkendu není. Tak budeme rádi, jestli vyjdeme do úterka, a to ještě musíme dojet dost daleko do vnitrozemí, směrem na Lion, než bude první plynová stanice. V nejhorším případě budeme muset vjet na dálnici. Tam Zdenda našel podle aplikace čerpací stanici s plynem, ale je to složité. Když vjedeme, tak nás dálnice pustí ven až za tunelem, což nechceme.

Pak je ještě možnost vjet až ve Francii a zaplatit opět jeden úsek, ale tam zase je strašně dlouhý úsek po dálnici. Zkrátka, nadělali jsme si trochu starostí a jen doufáme, že při co nejúspornějším režimu vydržíme s plynem do úterního poledne. Dneska jsem také udělala součet uplynulého měsíce a myslím, že jsme si opět nevedly nijak špatně.  Jen musím vše nacpat do tabulek a vložit do patřičné kapitoly.

Dnešní trasa: 78 km