15.6.2018 Neuwesteel - Německo

Každý nový den by měl začínat bohatou a poklidnou snídaní.

Věřím, že když je spěch dojet z bodu A do bodu B a je jen krátká dovolená a času málo a stihnout by se toho chtělo tolik, že na kloudnou snídaně není mnohdy čas, ale měli bychom si ho udělat. Aspoň snídani si dát v poklidu a půl hodiny strávit klábosením, plánováním a probíráním co nás toho dne možná potká.

To je přesně ta chvíle, kterou mám hrozně ráda a kterou jsem i ctila, když jsme ještě pracovali. O víkendu, když se Zdenda vrátil s kamionem a měli jsme klid a pohodu, snídani jsem vždy připravila přímo královskou. Nanosila jsem na stůl vše, co bylo v lednici i mimo ni a snídali jsme třeba dvě hodiny a povídali si. Zvyk jsem přenesla i na naši cestu a každé ráno nanosím na stůl vše co máme rádi, snídáme a probíráme plány na nadcházející den.

Stojíme opravdu na překrásném místě, kterých na tomto pobřeží je na prstech jedné ruky. Ráno přijel zajímavý kolega. Šedovlasý stařík, apoň stoletý, sám a se vším co je potřeba na aktivní cestování.

Na vleku má sice dvě kola, ale s ohledem na stáří kol, je druhé kolo, jako rezervní potřeba. 

Odjíždíme směrem k Holandským hranicím a opět jedeme podél moře z druhé strany ohromného vlnolamu.

Stále je všude spousta nádherně vypasených ovcí a my si hlavně prohlížíme úžasné domy podél silničky, kterou jedeme.

Domy jsou krásné i kvůli tomu, že nemají klasické ploty, jak je známe u nás. Vše je o malých plůtkách z pár prken nebo jen pozemek ohraničený keři.

To dělá domy krásnými, mají vytaženou zahradu až k silnici, k chodníku a my můžeme jen obdivovat nádhernou okrasnou úpravu. To se mi moc líbí.

Opět máme cestou množství kempů, a tak do jednoho zajíždíme, jednak ze zvědavosti a druhak, kdyby prodávali vodu pro ostatní, a nejen pro ubytované, tak už bychom pár litrů zase natankovali.

Vodu prodávají a dá se stát pohodlně na kraji kempu, tak si bereme pár litrů za 0,20 eur a jedeme dál.

Kemp je z velké části zaplněný, ale s ohledem na to, kolik jich tu je, místo si každý vždy někde najde.

My si zatím po cestě vychutnáváme nádherný venkov, který stojí za podívání. Všude se chová spousta dobytka. Množství krav, ovcí a ohromné pastviny.

Vše je podřízeno buď volným pastvinám, nebo loukám, které už jsou zčásti posekané. A elegantní koně. Tak těch je tu tako hodně. Občas někoho vidíme na projížďce na koni, ale spíše se koně prohánějí po velkých pastvinách, a to pak zastavujeme a pozorujeme tu ladnou krásu.

Měli jsme vytipované místo u jezera, kde bychom se případně rádi vykoupali a projeli oblast na kolech.

Tak, máme opět pěkné místo, jsme tady sami, jen několik osobáků s prázdnými nosiči na kola. Majitelé přijedou z kol, odjedou a my budeme mít krásné, poklidné místo na noc. Jezero je pekelně zelené, je vedro a voda kvete. Raději se nekoupeme, protože bychom neradi přišli k nějakému očnímu zánětu, ale jedeme na velký výlet na kolech.

Je půl čtvrté a my odjíždíme do 15 km vzdáleného přístavního města, které jsme míjeli.

Je to úžasné, že si můžeme dovolit jet tak daleko, a tak pozdě odpoledne.

Elektrokola jsou úžasná věc a jak jsem už několikrát psala, hodlám to prohlásit za investici roku. Dříve jsem měla obavy, abychom nejeli příliš daleko, abychom se tak nějak rozumně vrátili a abychom měli ještě síly k návratu. Dneska se nebojím vůbec ničeho a domů nás ty naše kola vždy dovezou.

O nějakém totálním vysílení se nedá ani mluvit. Tady když chci tak šlapat musím jen abych dala do pohybu elektromotor, a to ještě mohu jen velmi lehounce, decentně a bez námahy. Pokud chci trochu fyzičky, tak elektro pohon vypnu a šlapu normálně na převody, ale při návratu, nebo jako dneska celou cestu tam jsme měli v hodně silném protivětru, tak to se elektro ohromně hodí.

Zatím je ještě brzo na nějaké hodnocení, jen se modlím, aby nám kola nějak záhy nezměnily majitele a bylo co hodnotit. Ale, nemá cenu, jak já říkám „svlékat kalhoty dva kilometry před brodem“ a nemá cenu se zaobírat tím, co by kdyby. Jediné, co má cenu, užívat si krásné a pohodové jízdy, dokud vše funguje jak má a dokud jsou kola naše.

Mimochodem, ještě se pochlubím. Včera jsem měla vařící večer a v plánu byly mimo jiné Švédské kuličky á la Bobeška.

Upravila jsem recept na cestovní poměry, omezenou velikost kuchyně, dostupnost ingrediencí a jsou výborné.

Podrobný recept jsem sepsala do receptáře.

Dnešní trasa je: 108 km