27.11.2016 Herceg Novi - Mente Negro

Bohužel, včera bylo celý den tak strašně ošklivo, že jsme zůstali doma. Zdenda se akorát vydal pro benzín do kanystru a já se věnovala bohulibé činnosti, četbě skvělé detektivky.

Tak, jak celý den pršelo, tak jsme si užívali poklidu našeho domova. Včera opět přišla ke slovu centrála. Stojíme na velkém parkovišti, stranou od lidí a není problém s hlukem, který bohužel každá centrála vydává.  Na chvilku se zastavím u centrály. Zaznamenala jsem diskusi, zda má centrála při cestování opodstatnění. Zda jí sebou táhnout či ne. Je to přeci jenom poměrně těžká záležitost, a pokud má být drobet kvalitní, i poměrně drahá. My jí sebou máme a jejímu výběru jsme se poměrně hodně věnovali.  Hlavně jsme srovnávali nejen hlučnost, ale i váhu, spotřebu a cenu. Samozřejmě jako první nás oslovila Honda, ale máme nakonec jinou značku s daleko nižší hlučností, maličko nižší spotřebou a hlavně za poloviční cenu. S tou naší beruškou jsme velmi spokojený a jednoznačně můžeme říct, že pokud někdo cestuje tak jako my, mimo kempy a tedy i mimo elektrické přípojky, centrála je podle nás v zimním období nezbytná. Hlavně, pokud jedeme jen pár kilometrů, pokud je celý den pod mrakem a pokud jsme oba dva na počítačích, pak je opravdu velmi málo proudu, který můžeme spotřebovat, nebo, který máme k dispozici. Ještě jsem zapomněla, a pokud je jako tady už v pět hodin tma jako v ranci. A když je stále pod mrakem tak jako poslední tři dny, silné baterky a slušné solární panely nám mnoho nepomohou. Pak si holt musíme stoupnout na takové místo, abychom nerušili okolí, a startujeme centrálu. Je to v případě nouze jediná možnost, jak večer svítit anebo, pracovat na počítačích. Jeden chytrý člověk v jisté diskuzi prohlásil, že centrála je přežitek.  Je mi líto, ale my máme zcela jiné zkušenosti a i když centrálu nepoužíváme nijak často, tak v zimě nám už několikrát velmi pomohla a zpříjemnila život. Ale to jsem odbočila. Ještě doplním, že když už je centrála venku a spokojeně si bublá u garáže, není nic jednoduššího, než dát do remosky nějakou dobrůtku a při té příležitosti něco dobrého upéct. Kuřátko, koláček, buchtičky, zapečené brambory, masíčko, pizzu, rohlíčky, zkrátka, vždy se něco najde.

My jsme se tedy odpíchli z Kotoru a jedeme k poslední zastávce v Černé Hoře a tou je malé městečko Herceg Novi. Kotor se nám po ránu hezky vyjasnil a Kotorská zátoka vypadá mnohem lépe než včera. Jenže, než jsme se stihli nasnídat, přikvačili mraky a my vyjíždíme opět za deště. Žádná sláva. Prudce se ochladilo a počasí nevěstí nic dobrého. Ráno jsem pozorovala kočku, jak loví na břehu rybičky.

Tady je vůbec velká síla koček a všechny jsou velmi dobře živené. Ubylo toulavých pejsků. Za dva dny jsem neviděla kolem nás jediného, kterému bych dala kosti z kuřete a zbytky co jsem měla v krabičce v lednici. Nakonec jsem podělila kočičky okolo nás. Tahle pěkná zrzka se lovením rybiček jen baví. Vůbec to není o hladu, ale jen a jen o lovu.

Herceg Novi je další turistické městečko na břehu Jaderského moře a z vnitrozemí je chráněné pohořím Orien.

Mohutné pohoří nás provází celý den a alespoň je stále na co koukat. Cestou hlídám prodavače mandarinek, ale dneska nemáme štěstí. Nikdo u silnice mandarinky neprodává a zítra už budeme v Chorvatsku.

Takže dneska je téměř poslední šance doplnit zásoby ovoce. Pochybuji, že na kraťoučkém úseku k hranicím by nějací prodavači byli. Ale, naděje umírá poslední a jak se říká, uvidíme. Podél celého města je hezká pobřežní pěší zóna a kupodivu se ukázalo slunce.

Okamžitě vyskočí teplota k dvacítkám a je to k zbláznění. Bundy dolů, přižene se mrak a bundy nahoru.

Herceg Novi je známý několika pevnostmi, které si tu postupně postavili vládci území, tak jak se tu prolínali časem.

Je hezké pozorovat, tu tureckou hodinovou věž Sahat Kula, nebo velmi zachovalé zbytky španělské pevnosti Spanjola, zbytky benátské pevnosti a Mořské pevnosti.

Několik kostelů a spousta křivolakých uliček, které tak rádi procházíme.

Samozřejmě nepřeberně kavárniček a restaurací.

Námořní muzeum je sice zavřené, ale i tak obdivujeme sbírku lodních kotev. Je jich tu slušné zastoupení.

Opět stoupáme k výšinám po starých schodech, které patří k pevnosti Mamula. Teda, tady se s pevnostmi opravdu roztrhl pytel. Většina měst si vystačí s jednou pevností, ale tady jsou hned tři. 

Při posledním zemětřesení, které postihlo celou oblast, i tady se zřítila spousta domů a i kus opevnění skončil v moři a tam i asi navěky zůstane.

Jelikož zítra už opouštíme Černou Horu, dáváme si na překrásném místě, na terase nad mořem, výborné kapučíno za 1,1 Eur. Loučíme se s Černou Horou, která byla pro nás velmi příjemnou zemí.

Užili jsme si tu vrchovatě všeho. Krásného počasí a slunění. Ošklivého počasí a deště. Kila vynikajících, laciných mandarinek. Nádherné scenerie vysokých hor a překrásných výhledů do dáli.

Příjemných lidí, kteří nejdou pro úsměv daleko a teď, nakonec jsme si užili jejich výbornou kávičku.

 Dnešní trasa je 47 km